Už dlouho jsme neviděli nic tak přitažlivě znepokojivého jako seriál Pluribus. Svět, ve kterém individualita najednou představuje problém, v něm nepůsobí na první pohled dystopicky. Připomíná spíše podivně známou realitu, kde se i oblečení stává součástí všepohlcující kolektivní laskavosti. Až na hlavní hrdinku se totiž lidstvo mentálně propojí v jeden celek překypující dobrem. A tohle dobro je pěkně děsivé.

Hlavní hrdinka seriálu Pluribus, spisovatelka Carol, je věčně nespokojená a nijak se nesnaží frustraci skrývat. Když lidstvo napadne záhadný virus z vesmíru a mysl všech lidí spojí v jeden šťastný a laskavý „hive mind“, zůstává jednou z mála imunních. Stane se z ní individualita ve světě, kde je vše včetně znalostí, emocí a vnějších znaků kolektivní. Její odlišnost se neprojevuje jen v myšlení, ale i ve způsobu oblékání.

_{Zdroj: Apple TV}

Kouzlo seriálu Pluribus? Svět je navenek stejný, ale zároveň absolutně jiný

V seriálu Pluribus vysílaném na Apple TV virus zasáhne celou planetu ve stejném okamžiku. Neodehraje se přitom žádná příprava ani postupná proměna. Lidé jsou zasaženi uprostřed běžného dne, v práci, na cestě, při sportu. Jejich mysl se spojí v jeden kolektivní vědomý celek a v tu chvíli přestane individualita existovat. Vizuálně to znamená, že svět zůstává zdánlivě stejný, po krátkém zastavení se všechno rozeběhne. S tím rozdílem, že lidé přestávají fungovat jako jednotlivci.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Apple TV (@appletv)

Ani status, ani funkce. Oblečení už o svém nositeli vůbec nic neříká

Kostýmní návrhářka Jennifer L. Bryan k tomuto momentu přistupovala s vědomím, že postavy napojené na „hive mind“ netvoří soubor individuálních charakterů, ale celek. Vnímala je jako jedinou postavu, proti níž stojí hlavní hrdinka Carol. Výchozí myšlenkou pro její práci s vizuálem seriálu bylo, že v okamžiku propojení ztrácí oblečení většiny postav původní funkci vyjadřovat status, majetek, náboženskou příslušnost, osobní náladu nebo snahu kontrolovat to, jak člověka vnímá okolí.

_{Zdroj: Apple TV}

V seriálu tak vidíme uniformy, pracovní oděvy i civilní oblečení, které jasně naznačuje, kým lidé byli těsně předtím, než k propojení došlo. Kurýr naoko zůstává kurýrem, cyklista cyklistou, někdo působí dobře situovaně, jiný obyčejně. V novém světě už ale uniformy ani míra luxusu nemají význam. Divák si je přesto uvědomuje, protože cítí zvláštní nepohodlí, když na operační sál vstoupí lékař v civilním oblečení.

Co na sebe? Tuto nekonečnou otázku postavy v Pluribus už řešit nemusí

Sdělení, které má tedy oblečení v seriálu Pluribus nést, je to, že přestává fungovat jako prostředek, jímž se od sebe lidé navzájem odlišují. V současném světě přitom tuto roli hraje neustále. Ať už vědomě, nebo nevědomě se každé ráno rozhodujeme, co si vezmeme na sebe. Někdo se rozhodne pro svetr, jiný cíleně zvolí konkrétní košili. Právě tato rozhodnutí ale pro postavy napojené na „hive mind“ přestávají existovat.

_{Zdroj: Apple TV}

Už v první sérii je možné si toho místy všimnout, ve druhé řadě se tento princip dle kostýmní návrhářky projeví výrazněji. Postavy už necítí potřebu sladit mikinu s džínami, ani řešit, jestli jim oblečení dobře sedí. V této fázi je redukováno na původní funkci, kterou je ochrana těla. Výsledkem je vizuální nesourodost a záměrně nesladěný vzhled, odrážící fakt, že styl jako výraz identity už v tomto světě nehraje roli.

Carol vs. oni. Díky výrazným outfitům si udržuje vlastní identitu

V opozici ke kolektivnímu „hive mind“ stojí Carol, pro kterou je individualita důležitější než cokoli jiného. V epizodách, kdy se rozhodne využívat vše, co jí nový svět nabízí, je patrné, že se pro jednotlivé situace vědomě obléká. Ať už jde o golf, nebo luxusní večeři, volí oblečení, jež odpovídá konkrétní příležitosti. Právě skrze drobné, zdánlivě banální volby si udržuje pocit vlastní identity. Oblečení pro ni není jen ozdobou nebo vyhověním dress codu, ale nástrojem, jak zůstat sama sebou.

_{Zdroj: Apple TV}

A co byste dělali vy? Seriál se diváků ptá velmi sugestivně

Pluribus je mimořádně sugestivní v tom, že diváka nutí ptát se, jak by se v podobné situaci zachoval on sám. Když zůstaneme u módy a luxusu, Carol by si teoreticky mohla dovolit cokoli. Jakékoli šaty z jakékoli kolekce by jí kolektivní vědomí světa dokázalo během chvíle obstarat. Otázkou ale zůstává, jakou by takové věci měly hodnotu ve chvíli, kdy by jejich význam vnímala jen jediná osoba na světě…

_{Zdroj: Screen Speck, Apple TV}