Stále čerstvý kreativní ředitel Dior Jonathan Anderson potvrdil to, co už módní scéna dávno tušila. Se svými návrhy se nebojí hrát, ale především ani riskovat. Odvážnou pánskou řadu pro FW26 opět postavil na archivu značky. Tentokrát do něj ovšem vetkal rovněž inspiraci tvorbou návrháře Paula Poiret. Výsledkem je nečekané, avšak fungující propojení odlišných světů.
Druhý den Pařížského týdne pánské módy se nesl ve znamení Dior. Kreativní ředitel značky Jonathan Anderson odkryl další vrstvu své stále ještě začínající vlády nad módním domem. Pánskou kolekci pro FW26 opět postavil na stavebních kamenech archivu. Kromě referencí svých předchůdců však sáhl rovněž po inspiraci z nečekaného zdroje. Při navrhování vycházel z tvorby zcela odlišného návrháře, a to Paula Poiret.
Anderson propojil dva světy. Kolekce skloubila strukturu Diora i siluetu Poiret
Jonathan Anderson svou překvapivou volbou potvrdil, že se nebojí riskovat. Vedle sebe totiž postavil dva protichůdné směry. Architektonický přístup Diora a uvolněné siluety Paula Poiret. „Docela se mi líbí myšlenka toho, že se tyto dvě neobvyklé krajiny potkají. Dior vložil strukturu, zatímco Poiret ji odstranil,“ popsal dle serveru WWD designér. K nápadu ho přitom přivedla cesta do ateliéru módního domu.
Zdroj: Dior
Návrhář si totiž uvědomil, že první butik couturiéra, jenž definoval pařížskou Belle Epoque éru, stál nedaleko studia samotného Christiana Dior na Avenue Montaigne. Anderson následně odkoupil vintage fialovou róbu Paula Poiret a postavil na ní zásadní kousky kolekce. Právě z ní čerpají třpytivé topy otevírající přehlídku. Designér čerpal rovněž z Poiretovy tehdejší estetiky stojící na orientálních kódech a prvcích.
Zdroj: Dior
Nechyběly proto kabáty obohacené o masivní shearling manžety nebo zdobené kápí potisknutou vzory samotného Paula Poiret. Zatímco některé návrhy definoval nádech Art Deco, jiné splétaly červenou nit, jež novou řadu spojovala s tou předchozí. Opět tak nechyběla výrazně strukturovaná cropped verze ikonické Bar jacket, ani volné šortky sahající těsně nad kolena. Anderson ovšem myslel i na své předchůdce.
Zdroj: Dior
Zatímco extra úzké kabáty a skinny jeans odkazovaly na práci Hedi Slimane, dramatičnost v podobě křiklavě žlutých paruk a výrazných barev referovala Johna Galliano. Právě on totiž ve svých návrzích často využíval tvorbu Paula Poiret. I když tak kolekce může na první pohled působit, nic na ní není náhodného. To jen Jonathan Anderson prohlašuje, že si nebojí hrát a že Dior má stále ještě co ukázat.
Zdroje: WWD, L’Officiel, Coveteur
