Začne to kalhotami, sakem nebo cylindrem a skončí to požadavky na rovná práva. Absolutním chaosem a vstupem ženy tam, kde nemá co dělat. Asi takové byly reakce na proměnu dámské módy koncem 19. století. Přebírání maskulinních prvků vyvolalo tak silné odezvy, že někteří mluvili i o konci světa. Na průsečík módy a feminismu nahlíží nová výstava v pařížské Palais Galliera.
Návštěvníci nedávno otevřené pařížské výstavy s názvem A Wardrobe of One’s Own: Dissident Femininities in the 19th Century mají jedno společné. Až na výjimky jsou všichni oblečení do kalhot. Nezáleží přitom na tom, jaký mají věk, gender nebo styl. Naprosto běžná realita současnosti beze slov kontrastuje s předmětem exhibice, která vzpomíná na časy, kdy pánské prvky v dámském šatníku vyvolávaly obavy z konce světa.
MEZITITULEK
Prostory Palais Galliera v Paříži pohltily tmavé tóny, z nichž jen nepatrně vystupují obrysy textur dámských kostýmků, jezdeckých kalhot nebo napoleonských sak. Exhibice, která spatřila světlo světa koncem září, proniká do podobně temné historie, v níž návrh po návrhu odkrývá střet módy a feminismu. Trasuje, jak zapojování maskulinních prvků do dámského šatníku korespondovalo s touhou po větší svobodě a rovných právech.
Zdroj: Kateřina Hlaváčková
Putuje proto do konce 19. století, kdy se do mainstreamu dámské módy začaly prodírat jezdecké kousky reflektující pánské střihy nebo první kalhoty určené na kolo. Na své si však postupně přišly téměř všechny prvky tehdejšího maskulinního šatníku, od kravat a cylindrů přes vojenské knoflíky až po obleky. Tyto modely na výstavě doplňuje na 150 historických amatérských fotografií, zachycujících někdejší proměnu společnosti.
Zdroj: Kateřina Hlaváčková
Nešlo totiž o pouhou změnu toho, co byly ženy zvyklé nosit. Jejich rozhodnutí nenechat se omezovat dosavadními pravidly odráží mnohem výraznější stírání binarit, jež do té doby nebylo tak snadné zpochybnit. Nešlo jen o obměnu šatníku, ale o budování nového postavení ve společnosti. Výstava proto nezůstává u pouhého popisu módy, zachycuje rovněž tehdejší reakce mainstreamu, jež nelze popsat jinak než dramatické.
Zatímco někteří hovořili o konci světa, jiní uvažovali nad tím, že už nebude možné ženy rozeznat od mužů. Jakmile si i ony oblečou saka a kalhoty, zamíří společnost k záhubě. Právě díky tomuto aspektu působí výstava nikoli jen jako exkurze do minulosti, ale také jako zrcadlo současnosti. Některé z výroků totiž až nápadně připomínají slova, jež někteří tak rádi pronášejí při debatách o genderu a LGBTQI+ právech.
Queer lidé jsou přitom jedním z hlavních důvodů, proč maskulinní prvky do dámských šaten pronikly. Byly to právě lesby, nikoli výhradně, ale často z uměleckých kruhů, které se jako jedny z prvních postavily nekompromisnímu módnímu řádu. Na výstavě to reprezentuje šatník malířky Rosy Bonheur. Stejně jako celá exhibice připomíná, jak dalekou cestu musely ženy v bitvě za svá práva ujít. Ať už v módě, či mimo ní.
Zdroje: Autorský článek
