Luxusní kolekce údajně inspirované dělníky, falešná reprezentace na molech a slogany oslavující „obyčejné lidi“. Haute couture se ráda stylizuje do role altruistického odvětví. Její skutečná praxe však zůstává záležitostí elit. Debatu o přístupnosti módy znovu otevírají shows, jako je například The 99%, kterou na letošní Paris Fashion Week přinesl módní dům Matières Fécales.
Móda je univerzálním jazykem lidstva, ale ne všechny dialekty jsou si v ní rovny. Vysoká móda, kterou fashion diskurz považuje za jedinečně prestižní a často takřka jedinou kulturně relevantní módní oblast, byla historicky uzavřená v elitních kruzích. Běžní lidé mohli o luxusních kouscích leda snít. Když dnes vidíme prestižní značky mluvit o přístupnosti a zahrnovat v přehlídkách i společenská témata, může se to jevit jako progresivní krok. Je však podobný aktivismus v high fashion skutečně snahou o demokratizaci módního prostředí, nebo jen dalším marketingem pro luxus?
Zdroj: Reuters | šaty s nápisem Tax the Rich
Revoluce se nekoná. High fashion si nálepku chudoby půjčuje, když se jí to hodí
Výrazným prvkem v diskuzích o přístupnosti módy se nedávno stala high fashion značka Matières Fécales. Ta letos na jaře představila kolekci s názvem „The 1%“ která tematizovala odlidštěnost a izolovanost současné vysoké módy. Hned v další sezóně, tedy SS27, přišla kolekce „The 99%“, v níž se po mole prošlo přesně 99 modelů a modelek reprezentujících širokou škálu lidí, od aktivistů a příslušníků menšin až po běžné pracující lidi. Videa, na nichž modelka tmavé barvy pleti nese na ramenou maketu těla starého bílého miliardáře, se stala okamžitě virálními.
Ovoce z úspěchu podobných počinů však opět sklízí luxusní sektor. Jakkoli se totiž provokativní show od Matières Fécales, potrhaná a obnošená estetika kolekcí Balenciaga nebo třeba replika pracovní bundy od Carhartt a Palantiru za 250 dolarů tváří jako reprezentace života běžných pracujících lidí, jsou to právě tito lidé, kdo si na podobné kousky pravděpodobně nikdy v životě nesáhnou. Propůjčená estetika altruismu a solidarity s běžnými lidmi pro značky funguje jako perfektní marketing. Popularita roste, kousky se prodávají, ale většinou je kupují zase jen velmi bohatí lidé.
Zdroj: Balenciaga
Vysoká móda je symbolem statusu. Není divu, že nás elity na svou párty nepozvou
Povrchový a performativní zájem o společenskou spravedlnost ukazuje módní scéna i u jiných témat než je chudoba. Módní korporace v posledních letech chrlí jeden vyprázdněný greenwashing slogan o udržitelnosti za druhým, zatímco objemy produkce gigantů typu LVMH nehodlají klesat. Nehledě na řeči o diverzitě je většina castingu stále mezi lidmi bílé pleti, velmi štíhlé postavy a eurocentrických rysů. Móda nechce a neplánuje zpomalit, přiblížit se lidem, spravedlivě zaplatit koncové výrobce ani provést skutečnou sebereflexi. Chce zisk, expanzi, reputaci a věčný spotlight.
@legaciaavenue Designer brands were not created to make the middle class go broke #wealthcodes #wealthsignals #oldmoneystyle #oldmoney #luxurybrands
♬ Documentary, science, analysis, explanation, complex(1553441) – thaik
Být „effortlessly chic“ s perfektně udržovanou postavou, vyzařovat tichý luxus skrze šatník s vkusnými kousky drahých značek a dostávat pozvánky na módní show většinou není jen otázkou snahy a zájmu, ale taky finančního a kulturního privilegia. Většina běžných pracujících lidí si kosmetické procedury, osobní trenéry, novou Dior kabelku nebo volný čas na sledování módního dění zkrátka nemůže dovolit. Takzvaný wealth signaling není vedlejším efektem, ale stěžejní funkcí vysoké módy. Luxus, nehledě na jeho marketing, bude vždy mosty spíš stavět než bourat.
Zdroj: Autorský text
