Od špičkových návrhářů až po ikonické looks, queer kultura vždy sloužila jako inspirace k radikální autenticitě. Móda má v její historii čestné místo, jehož význam sahá daleko za hranice estetiky. V dobách, kdy být otevřeně queer znamenalo vystavit se postihům a nebezpečí, fungovalo právě oblečení jako tichý jazyk. Díky šátku, broži nebo náušnici queer lidé rozpoznali jeden druhého a díky velkolepé ballroom scéně měli i lidé na okraji společnosti prostor zářit na molech. Jak se queer kultura propsala do módního světa, který známe dnes? 

Jedním z prvních queer fashion symbolů, o kterých víme, byl zelený karafiát v klopě. Ještě koncem 19. století jej nosili příznivci Oscara Wilde, aby měli šanci se navzájem rozpoznat. O 100 let později přišel hanky code, tedy systém barevných kapesníků umístěných v zadní kapse džínů, který v 70. letech umožňoval gayům diskrétně komunikovat svou orientaci. Pro ženy, co hledaly jiné ženy, plnily podobný účel fialky, výrazné prsteny, flanelové košile či karabinky. Dnes už leckde není potřeba přirozenost schovávat do módních doplňků. Queerness však zůstává zásadní součástí světa módy.

View this post on Instagram

Zářit jasněji než světla reflektorů. Z okraje společnosti až na přehlídková mola

Výrazné siluety, odvážný make-up, precizní korzety. Drag queens přinesly do módního světa estetiku camp, kterou v eseji Notes on „Camp“ popsala spisovatelka Susan Sontag jako oslavu nadsázky, ironie a extravagance. Zatímco stát hrozil represí a vězněním, v uzavřených nočních klubech queer lidé posouvali hranice expresivní módy. Takzvaná ballroom kultura afroamerických a latinskoamerických queer komunit, která přišla na scénu ve 20. století, krom světoznámých tanců vogue a waacking přinesla i nové možnosti pózování na molech nebo tradici performance v rámci módních prezentací. 

^{Zdroj: Reuters}

Kromě toho daly právě queer subkultury vzniknout boomu androgynní módy a bourání arbitrárních hranic mezi pánským a dámským šatníkem. Dnes je smoking pro ženy nebo sukně a šperky pro muže běžnou záležitostí, ne vždy šlo ale o samozřejmost. Když Jean Paul Gaultier v 80. letech posílal na molo muže v sukních a korzetech, sklidil vlnu pohoršení. To ale queer módu nemohlo zastavit. Alessandro Michele pro Gucci navrhl hned několik androgynních kolekcí a queer stopu zanechal i Gianni Versace, který ve slavné kolekci Bondage (1992) světu představil estetiku gay leather subkultury.

^{Zdroj: Gucci}

Queer and iconic. Diverzita dělá módu opravdovější

Není tajemstvím, že do queer komunity patřily i největší esa světového návrhářství, jako byl Yves Saint Laurent, Cristóbal Balenciaga nebo Gianni Versace. Současná high fashion žije queerness přinejmenším stejně jako dřív. Příkladem je Jonathan Anderson, který u Loewe dlouhodobě pracoval s androgynními siluetami a měkkými formami, nebo Thom Browne, v jehož kolekcích se pánský oblek mění v plisovanou sukni. Za zmínku stojí Harris Reed, který svou stejnojmennou značku vede pod taktovkou „fluid fashion“, tedy oblečení bez genderových hranic. Díky dekádám odvahy a autenticity queer komunit tak dnes to, co dřív nemohlo být vidět na veřejnosti, patří i na fashion week.

Opravdová reprezentace však nestaví jen na estetice, v high fashion září i queer lidé jako takoví. Na přehlídkách Chanel, Versace, Mugler, Coperni či Stella McCartney pravidelně oslňuje trans modelka Alex Consani, zatímco charismatická herečka a modelka Hunter Schafer přebírá přehlídková mola pro Prada, Maison Margiela, Miu Miu či Dior. Spotlight patří i těm, co v módním průmyslu nepracují. Herec Jeremy Pope a hudebník Conan Gray na letošním Vogue World v Los Angeles ukázali, že queerness je pro módu pořád stejně zásadní. 

^{Zdroje: Out, Them, DIVA, New Haven}