Milánský fashion week umí překvapit, ale málokdo čekal, jaká se rozvine debata kolem debutu Daria Vitale u Versace. Nový kreativní ředitel, přestupující z řad Miu Miu, dorazil s vizí, jež měla zrodit novou kapitolu ikonické značky. Místo exploze pompéznosti však představil kolekci, která osciluje mezi opatrností a recyklací. Atmosféra velkého návratu Versace energie se rozplynula dřív, než se rozsvítila světla na mole.
Hosté debutu Daria Vitale u Versace usedli do honosných sálů Pinacoteca Ambrosiana, kde se historické stěny staly kulisou očekávané módní premiéry. Na papíře by vše znělo velkolepě. Dechberoucí molo, hvězdní návštěvníci, dokonce pozvánka v podobě dopisu inspirovaného básníkem Johnem Keats. Jenže místo revoluce dorazila přehlídka, která působila, jako by si spletla značku. Kritici mluví o „MiuMiufikaci“ Versace a sociální sítě zahltily výkřiky „Bring Donatella back“. Vitale se snažil o dialog s historií, ale místo dramatu přišla pouhá ilustrace.
Myšlenka hezká, realita nudná. Archiv Versace měl zůstat spát
Úvodní modely měly evokovat lehkost a bezstarostný sex-appeal devadesátkového Miami. Strap topy, pastelové kalhoty a rozcuchané účesy hrály na notu nostalgie. V praxi ale připomínaly lookbook připravený pro resort řadu menší značky, nikoliv debut Versace. Na mole mělo projít velké gesto, nekompromisní tah a schopnost strhnout dav, jak je to značce vlastní. Debut místo toho otevřely návrhy, které nikoho nenaštvaly, ale také nikoho nestrhly.
Zdroj: Versace
Také část plná klasické krejčoviny by zněla skvěle, opět ale pouze na papíře. Lila sako se širokými rameny, barevný denim a odhalující tílka s jasným flirtujícím záměrem. Jenže výsledek působil spíše jako showroom Miu Miu s přidanou vrstvou archivu. Ano, na šatech a košilích se objevily Warholovy potisky, ale jejich účinek se vytratil. V 90. letech to byla vizuální bomba, v roce 2025 jen vzpomínka na dávné šoky. V rukou Vitaleho působil Warhol jako pouhý merch.
Zdroj: Versace
Sociální sítě si vzaly přehlídku na paškál. Rozhodně nešetřily kritikou
Reakce publika byly rychlé a neúprosné. Na Instagramu a TikToku se objevila vlna videí s komentáři „tohle není Versace“. Nejčastější příměr? Miu Miu bez lesku, bez dravosti. Volání po Donatelle znělo skoro jako nostalgický chór. Nikdo ale nezpochybňuje Vitaleho dovednosti. Jeho práce pro Miu Miu měla jasný rukopis. Jenže ten se s DNA Versace míjí. Výsledek budí spíš otázky než ovace.
Je fér dodat, že Vitale zvládl inscenaci na výbornou. Prostředí i hosté první řady, od Romea Beckham po Biancu Jagger, vytvořili rámec, jenž křičel o velký moment. Jenže když světla odhalila módu, rámec zůstal prázdný. Značka Versace vždy stavěla na dramatu, smyslnosti a nositelném gestu. Drama se ale vytratilo a zbyly oděvy, jež by se nosily v 90. letech, ale v roce 2025 se o nich těžko básní.
Verdikt? Vitale předvedl perfektní retro krejčovinu ve velmi slabé kolekci
Za vším stojí i širší kontext. Značka je čerstvě součástí Prada Group, skupiny, která zastřešuje módní domy Prada i Miu Miu. Vitale měl tak za úkol doručit novou strategii. Oslovit další zákazníky a odlišit módní dům od masy archivních „revivals“. Jenže debut naznačil, že Versace zatím balancuje mezi opatrností korporátu a očekáváním fanoušků. Výsledkem je kolekce, která nikoho neurazí, ale ani nevytvoří okamžik, o němž by se mluvilo ještě za 10 let.
Zdroj: Versace
Podtrženo a sečteno, debut Daria Vitale ukázal schopného designéra, ale ne vizionáře. Kolekce byla barevná, mladistvá a přístupná, postrádala ovšem pompéznost, která dělá z Versace značku větší než samotná móda. Zůstává tedy otázkou, zda se Vitale poučí a dokáže překvapit alespoň v další sezóně. Prozatím však platí, že jeho první krok v roli kreativního ředitele byl spíš zdrženlivým výletem do archivu než skutečným otevřením nové módní kapitoly.
Zdroje: BBC, New York Times, Dazed, Reddit, Instagram
