Kaligrafka Lucie Špatenková se už na střední škole zamilovala do krásně nadepsaných sešitů. Po vysoké škole založila značku Ta usměvavá, s níž pořádá workshopy krasopsaní, jezdí na eventy zkrášlovat různorodé produkty a písmem vylepšuje i výrobky nejdražších luxusních značek světa. Kromě spolupráce se značkami Prada, Cartier či Hermès vede tým kaligrafů, vychovává malou dceru a rozšiřuje povědomí o krasopísmu v Česku. 

Stane se vám někdy, že si pořídíte nějaký kousek oblečení nebo doplňku a řeknete si, že by potřeboval vylepšit nějakým pěkným kaligrafickým monogramem?

Zrovna nedávno byla kolegyně z mého týmu na eventu, kde zdobila kožené boty. Hned jsem si říkala, že ozdobit si obuv mě ještě nenapadlo. Takže je jasné, co teď budu dělat (smích). On totiž takový malý touch udělá i z relativně obyčejné věci něco nezaměnitelného. Něco, co má najednou svůj příběh a pouto k danému člověku. Koukám taky po využití písma v prostoru, třeba v kavárnách, kde jsou různé nápisy nebo plakáty. Občas jdu třeba i s vizitkou a řeknu jim: „Děláme kaligrafii líp, nechcete to zkusit s námi?“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie | kurzy a kaligrafie na zakázku (@ta_usmevava)

Když už jsme u toho oslovování, dočetla jsem se, že vaše cesta začala rozdáváním vizitek v obchodech na Pařížské ulici. To se vážně stalo?

Stalo. Sama jsem z toho byla překvapená, protože jsem měla hrozný strach z odmítnutí a byl to pro mě obrovský výstup z komfortní zóny. V buticích na Pařížské mají samozřejmě speciální etiketu, kterou jsem neznala, takže jsem třeba lomcovala dveřmi, protože jsem nevěděla, že mi musí z druhé strany otevřít. Ale nakonec měla moje iniciativa úspěch.

Například v Pradě mi personál zavolal manažerku pobočky, té se moje práce líbila a přišla jí zajímavá. Poprosila mě, abych jí vše sepsala anglicky do e-mailu, který poslala na německou centrálu, jež má na starosti vícero poboček v Evropě. Následně jsem čekala měsíce, možná spíš roky, ale povedlo se. Jednoho dne přišel e-mail a já jela do Salzburgu.

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

Páni, tomu se říká chytit příležitost za pačesy. Tohle byla vaše cesta k luxusním značkám, jak jste se ale dostala ke kaligrafii samotné?

Kaligrafie byla láska na první pohled. Strašně jsem se do ní zamilovala v momentě, kdy mi v roce 2016 vyběhla na Instagramu fotka krasopísma a okamžitě mi učarovala. Zažila jsem ten filmový „to je ono“ moment, což se asi dalo čekat, protože jsem od mala měla blízko ke kreativitě. Na gymplu jsem doceňovala, když se mi hezky povedl nadpis v sešitu a nadšeně jsem ho ukazovala spolužačce.

Díky instagramovému postu jsem se proklikla k hashtagu #lettering a otevřela se mi brána do nového světa. Do té doby jsem nevěděla, co to je. Znala jsem jen striktní kaligrafii se spoustou pravidel. Začala jsem hledat tutoriály, zkoumat, kde bych se mohla dozvědět víc o stylech, pomůckách a lidech, co se krasopsaní věnují. Nejvíc se mi líbilo, že krasopsaní, český ekvivalent pro lettering, nemá striktní pravidla, mohu si v něm najít to své a hrát si.

Takže jste se přestala věnovat škole nebo práci a naskočila do kaligrafického vlaku?

Zrovna jsem čekala, než se dostanu na vysokou do Prahy. Ještě před jejím začátkem jsem si udělala krátký kurz kaligrafie, který byl v Česku tehdy možná i jediným. Vše jsem si tam osahala a krasopísmu definitivně propadla. Nastoupila jsem na VŠE, jelikož jsem si myslela, že po vystudování budu manažerka v kostýmku, která lidem s vážnou tváří podává ruku. Všichni se mě ptali, co tam dělám, proč sedím na statistice a nevěnuju se umění? Já jsem ale z rodiny, kde se jede na čísla a umění je sice hezké hobby, ale ne pořádná práce. Můj tatínek, ač velice podporující, se dodnes diví, že krasopsaní lze přetvořit v životaschopný byznys.

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

Jak se vám to povedlo?

Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že člověk svému štěstí může jít naproti. Ze začátku to bylo nevinné hobby. Výtvory jsem sdílela na Instagramu a místo chození na párty jsem seděla u lampičky a trénovala. Ostatní mi začali psát, že je to hezké a ptát se, co to je a jak jsem se to naučila. Zkusila jsem proto vypsat kurz. Chtěla jsem zapalovat ohýnek vášně pro písmo, o což se s Tou usměvavou snažíme do dnes.

Příprava je často náročná. Vše ale musí být perfektní, pro Porsche a Cartier nemohu navrhnout stejné písmo

Doba se od vašich začátku posunula. Co je tedy dnes obsahem vašeho byznysu?

V Té usměvavé se soustředíme na ruční psaní. Dokážeme vygravírovat věnování do skla na stolečku s gravírkou o velikosti brusky na nehty. Klidně to napíšu před klientem během pár minut. Vždy s týmem komunikujeme dopředu, testujeme materiály a jejich chování. Hodně záleží i na tom, aby náš výtvor korespondoval se značkou. Záleží, zda vyrábíme produkty pro novináře, influencera, jestli se jedná o denní, nebo večerní akci a tak dále. Neděláme ale jen eventy, školíme taky zájemce o krasopísmo a zdobíme různé předměty na zakázku. Umíme vlastně skoro cokoliv v našem oboru zařídit na přání.

Kromě týmu máte i malou dceru. Jak se vám ve vašem oboru daří balancovat tyhle dva světy?

Malá je naše firemní happiness manažerka. Když byla miminko, chodila se mnou na většinu schůzek. Teď už je větší, tak to není tak snadné, ale moje práce je naštěstí velmi flexibilní. Můžu si naplánovat, kdy budu pracovat, případně využít tým. Myslím, že to zná každá máma, zejména ta pracující, je to hodně o time managementu. Nedávno jsem byla s kamarádem na kávě a navrhli jsme, že se půjdeme projít. Koukám na hodinky a říkám: „Jasně, ale mám jen devět minut.“

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

To je hodně specifické.

Je, ale je to esencí mého fungování. Všechno je na minuty a člověk si musí umět čas rozvrhnout. Jsem ale vděčná, že tuhle práci mám, protože mě hrozně nabíjí a je důvodem, proč jsem se u mateřství rozhodla pracovat. V momentech, kdy malá usne v autě, často okamžitě zastavuji u kraje, vytáhnu notebook a pracuji. Ale když jsem s ní, plánujeme výlety nebo plavání a balancuji čas tak, aby byl plně pro nás.

U toho všeho jste zvládla pracovat pro jedny z nejluxusnějších značek světa. Mluvily jsme o Pradě, jaké další projekty jste ale vytvářela?

V portfoliu mám kromě Prady třeba Louis Vuitton nebo Cartier. Spolupráce s některými značkami se povedla díky mému tehdejšímu výletu do Pařížské, ale třeba z Hermès se mi ozvali sami. Dnes už mají firmy často povědomí o Té usměvavé nebo na nás slyší chválu, a to je vždycky nejvíc. Jedna z nejzajímavějších věcí, na kterou jsem asi i nejvíc pyšná, bylo právě pozvání od Prady. Kromě Salzburgu jsem s nimi byla i v Berlíně. Gravírovala jsem speciální lahve s drinky nebo doprovázela předvádění kolekce, k níž jsem personalizovala Prada blok.

Jak probíhá schvalovací proces u takhle velkých značek?

Především je vše provázané a od začátku do konce dává smysl. Většinou dostanu brief se zadáním, kde si přečtu, proč se dělá ta věc, která se dělá. Píšou, jak se mám chovat a co mám mít na sobě. Taky popíšou, jaký styl písma mám využívat, často proto připravujeme písmo podle kaligrafických směrnic jednotných pro všechny butiky dané značky v Evropě.

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

Příprava je vždy obsáhlá a náročná. Koukám na kolekce značky a testuji techniku, aby vše bylo stoprocentní. Hlídám, že styl písma sedne charakteru značky. Pro Porsche a Cartier logicky nemůže být použitý stejný styl písma. Většinou požaduji fyzický vzorek, abych si vyzkoušela zpracování předem. Zároveň dělám digitální návrhy, aby klient reálně viděl, jak bude písmo vypadat.

Jaký je to pocit, držet v ruce kousek za desítky tisíc a vědět, že se vám musí práce povést na první dobrou? Jste nervózní?

Nervózní jsem, děláme ale před projektem důkladnou rešerši. Já většinou nejdu a nenapíšu monogram na kabelku. Napíšu si ho nejprve na papír a zkusím jeho různé varianty, protože každé písmo má jiné podoby. Naskicuju možnosti a poradím se s klientem, co je sympatické jemu. Někdo má rád minimalismus, jiný kudrlinky. Až potom přeneseme písmo na finální produkt. Děláme vždy maximum proto, aby ty kroky, co se mohou pokazit, byly na místě, kde se pokazit mohou, ale výsledek musí být perfektní.

Umělci se bojí komerčnosti. Pro klienta jsme ale nejlepšími parťáky, protože jim splníme všechna přání

Co bylo nejtěžší zadání, jaké jste kdy dostala?

Velká výzva pro mě bylo popisování hedvábných šatů na galavečer. O to víc, že ty šaty byly jenom jedny a textu byla spousta, takže se prostě musely povést. Bylo to náročné, protože ten materiál je delikátní a já věděla, že spousta technik se na něm bude rozpíjet. A taky, že rozpíjela. Nakoupila jsem si předem co nejpodobnější materiál, oběhala několikery výtvarné potřeby, ptala jsem se na doporučení a dělala testy. Nesmělo se to rozpíjet, muselo to držet a muselo to dobře zasychat. Vzala jsem relativně hustou konturu přímo na hedvábí se speciálním aplikátorem, kde se ještě musí zbytek dodělat miniaturním štětečkem. Trvalo to, ale na kaligrafii se nespěchá. A povedlo se.

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

Unikátní hedvábné šaty, Prada, Hermès, Cartier, Louis Vuitton… Chybí vám v seznamu nějaká konkrétní značka nebo produkt?

Jeden malý sen jsem si splnila, když se mi ozvali právě z Hermès, ale ještě mi v portfoliu chybí můj vysněný Chanel. Takovou spolupráci bych si hrozně přála. Co se týče projektů, mám ráda tvoření na věci, které obvykle neděláme, jako jsou make-up nebo kosmetika. Potom mám ještě jednu vysněnou spolupráci, která není designerskou značkou, ale moc bych si užila tvorbu pro Kancelář prezidenta republiky.

Jakou má podle vás úlohu ručně psané věnování nebo pozvánka v kontextu produktů luxusních značek?

Myslím, že si dokážete představit rozdíl mezi pocitem, kdy dostanete obálku, na které je vytištěné vaše jméno, protože někdo na klávesnici vyťukal pár písmen a zmáčkl tisk. A pocitem, kdy vám do rukou přijde ručně psaná obálka z vysokogramážního papíru, na které jsou vidět jemné nedokonalosti, jež rukou psané písmo přináší. Ukazuje to respekt, úctu a péči komukoliv, komu tu věc dáváte. Musel u toho sedět člověk, který se soustředil jen na to, aby napsal písmenka ve vašem jméně. Je to navíc jediný originál na světě.

^{Zdroj: Aneta Jaurisová}

Když zmiňujete tu originalitu… Jak balancujete potřebu být jedinečná s potřebou zapadnout do konceptu značky?

Mám pocit, že spousta umělců se bojí přistupovat k práci komerčně. To je třeba něco, co mě naučila ekonomická škola. Nebát se toho a být komerční. Pro mě je na prvním místě klient, ne umělecké ego. Myslím, že to, co z nás dělá pro klienty nejlepší možné parťáky, je, že umíme splnit všechna přání. Naše náplň práce je jedinečná, kaligrafů je sice paradoxně v Česku dost, ale to, co děláme my, je vážně unikátní.

_{Zdroje: Autorský článek}