Na TikToku frčí videa typu „let’s catch up“, v nichž tvůrci shrnují svůj život do pár minut. Jenže kultura rychlých updatů se nenápadně přesouvá i do offline světa. Přátelství dospělých se mění v sérii „catch-up schůzek“, které připomínají malé status meetingy víc než chvíle opravdového propojení. A právě sociální síť TikTok trend nejen pojmenovala, ale i normalizovala.
V reálném životě může past názvem catch-up vypadat docela nenápadně. Máte za sebou hektický týden, konečně si domluvíte kávu s kamarádkou a ještě cestou do kavárny přemýšlíte, co všechno musíte probrat. Takže místo toho, abyste spolu jen tak byly, rovnou se pustíte do hlubokého reportu. Jaký byl víkend, jak to jde v práci, co nový kolega nebo děti na nové škole. Konverzace plyne, vše je v pořádku. Přesto si později uvědomíte, že jste spolu vlastně nic nezažily, jen jako byste si vyměnily týdenní report. A padne na vás smutek.
Catch-up culture jako daň za dospělost. Přátelství zabíjí povinnosti a únava
Všichni si přitom dobře pamatujeme, že dříve naše přátelství fungovala jinak. Byla spontánnější a přirozenější, jejich součástí byla improvizace a překvapení. Samotná setkání produkovala zážitky a historky, ke kterým bylo možné se ve vzpomínkách s radostí vracet. Jenže s postupující dospělostí je zasáhla práce, vztahy, povinnosti a únava. A tak se z přátelství pomalu stala série oddělených epizod, propojených jen občasnými rekapitulacemi, protože na víc většinou nemáme čas, energii a často ani fantazii.
Zdroj: Pexels
Spousta kofeinu, málo hloubky. Korporáty a sociální sítě nás učí updatovat
Autorka knihy Bad Friends Michelle Elman si půjčila terminologii ze sociálních sítí a říká tomuto typu vztahů „catch-up culture“. Definuje je jako nekonečný koloběh večeří a káv, během kterých si aktualizujeme své životy, ale společně málo co skutečně prožíváme. Přátelství pak ve výsledku působí, jako by se zastavila v čase, pokračují vždy jen od posledního catch-upu dál, nikdy neusilují o to jít hlouběji.
Přechod od spontánních „hangouts“ k pečlivě naplánovaným setkáním je do jisté míry přirozenou součástí dospělosti. Podle některých odborníků ale dnešní kultura nekonečných catch-upů vznikla i kvůli tomu, jak se v posledních letech změnil způsob našeho života. Ustupující sousedská pospolitost, sílící partnerské závazky a všudypřítomné sociální sítě nás naučily fungovat v rychlých updatech.
Jak z pasti ven? Chce to akci a společné zážitky, na které se bude vzpomínat
Odborníci na vztahy dál připomínají, že přátelství potřebuje čas, vlastně hodně času. A nejde jen o plánované schůzky, ale sdílené zážitky. Společný film, víkendový workshop, večer s deskovkami nebo koncert oblíbené kapely dokáží vytvořit víc blízkosti než na 10 kávových catch-upů. Právě tyhle momenty totiž posilují empatii, vyplavují hormony štěstí a vytvářejí pocit, že se na sebe můžeme spolehnout.
Další rovina catch-up kultury je méně viditelná, ale o to silnější. Existuje silná představa, že skutečný život se odehrává s partnerem, zatímco přátelům ho stačí jen převyprávět. Romantické vztahy mají v naší společnosti jasná očekávání, ale přátelství ne. A tak se snadno stane, že místo sdílení života ho jen reportujeme. Setkání s přáteli tak mohou připomínat pracovní schůzky. Máme málo času, cítíme očekávání výkonu a máme neustálý pocit, že je potřeba přinést něco nového.
Přátelé mají být součást života. Ne jen pouhá položka na denním programu
Jenže změnit způsob, jakým se s přáteli potkáváme, není tak snadné, jak to na TikToku vypadá. Umělkyně Nicole So, která fenomén rozebrala ve virálním videu, říká, že mnozí její přátelé cítili to stejné. Od té doby se nesetkávají jen u večeře. Raději si společně vyřídí pochůzky, jdou si zaběhat nebo vyzkoušejí nový sport. Jenže to předpokládá sladěné rozvrhy a flexibilitu, což je pro mnoho z nás luxus.
A právě nyní přichází paradox. Když se snažíme z catch-up kultury uniknout tím, že si plánujeme společné aktivity týdny dopředu, často začnou působit jako další úkol v diáři. Někteří, jako newyorská drag performerka Atomic Annie, popisují sociální život jako sérii povinností, jež se tváří jako zábava. Annie začala navazovat vztahy vědoměji, s lidmi, kteří chtějí být součástí jejího života, ne jen jejího programu.
Zapomeňme na pomyslnou produktivnost. A buďme opět jen tak spolu
Vymanit se z catch-up culture trochu znamená jít proti všemu, co nás sociální sítě učí o produktivní dospělosti. Že podstatná je práce, rozvoj a partnerství. Přátelství, jež nejsou instagramově efektní, se z diáře vytrácejí jako první. Stačí ale začít málem, společnou cestou domů, hlasovkou či setkáním bez programu. Skutečná blízkost nevzniká při reportech, ale ve chvílích, jež jsou určené pouze k tomu být spolu.
Když jsem si sama uvědomila, že jedno moje cenné přátelství se tímhle způsobem proměňuje, připravila jsem si na další společnou večeři s kamarádkou proslov o catch-up kultuře. Ona mě ale předběhla. Aniž by svému pocitu ze změny našeho vztahu dala název, navrhla, že příště by radši společně „něco“ zažila. A že ji napadlo lezení, ve kterém je dobrá. A já jsem ho přece už dávno chtěla vyzkoušet.
Zdroje: Dazed Digital, Mamamia, The Everygirl, Upworthy, TikTok, Instagram
