Pánská kolekce Prada FW26 působí jako soustředěný výzkum toho, co v módě přetrvává, když se svět mění rychleji než jazyk, kterým ho popisujeme. Miuccia Prada a Raf Simons tentokrát pracují s pamětí jako s materiálem. Siluety se natahují, detaily se odkrývají a celek dýchá zvláštním klidem uprostřed globální nejistoty. Jde o módu, která nepředkládá odpovědi, ale kultivuje otázky. A právě v tom spočívá její síla. Zároveň je nutné podotknout, že jakýkoliv popis kolekcí Prada je spíše intelektuální úvahou, zrcadlící fascinující svět, jenž tvoří Raf a Miuccia.
Kolekce FW26 se tradičně a nepřekvapivě odehrává na pomezí minulosti a přítomnosti, v prostoru, kde se vrství významy podobně jako architektonické prvky. Prada přistupuje k oděvu jako k nositeli znalosti, zkušenosti a kulturní paměti. Každý kus funguje jako fragment širšího obrazu, který si divák skládá sám. Kolekce oslovuje publikum ochotné přemýšlet, ne jen reagovat. Výsledkem je módní gesto s extrémním intelektuálním přesahem, i když na někoho může působit jednoduše.
Prostor funguje jako myšlenkový model. Architektura odhaluje logiku kolekce
Přehlídka FW26 se odehrála v prostoru Deposito ve Fondazione Prada, který byl proměněn v eklektický palác složený z místností. Architektonické studio OMA odhalilo vrstvy interiérů, jako by někdo opatrně sejmul stěny a stropy, aby bylo možné nahlédnout dovnitř. Pastelově laděné pokoje, dřevěné obložení a mramorové krby visely ve vzduchu jako obrazy. Prostor nepůsobil zničeně, spíše otevřeně. Tento rámec přesně vystihoval logiku celé kolekce. Pro někoho fádní, pro jiné fascinující.
Raf Simons popsal proces vzniku jako archeologii. Nešlo však o hledání relikvií, ale o práci s vrstvami znalosti. Odebráním jednoho nánosu se objevuje další, často překvapivě krásný. Miuccia Prada k tomu dodává kontext doby, čímž je politické napětí, kulturní nejistota a proměna symbolů moci. V takovém klimatu se návrhářská práce mění v akt selekce. Co má smysl uchovat, co měnit, co stojí za to opět formulovat.
„Skinny is the fit“. Manžety, lemy a detaily tentokrát přebírají hlavní roli
Oděvy úvahu kolekce překládají do tvaru. Siluety jsou prodloužené, úzké, vědomé si těla, které oblékají. Kabáty se zapínají vysoko, saka kopírují trup s téměř intimní přesností. Košile se stávají experimentálním polem. Manžety se zvětšují, rukávy se zužují, proužky se otáčejí horizontálně, klasický límec ustupuje jednoduchému výstřihu. V těchto gestech je cítit Raf Simons. Jeho dlouhodobý zájem o uniformu, autoritu a její vizuální kódy, které přesto nepůsobí upjatě.
Zdroj: Prada
Zajímavým momentem je práce s opotřebením. Některé materiály nesou stopy používání, jako jsou skvrny na manžetách, zmačkaná kůže, vrstvy látek odhalené jako při strhávání tapety. Detaily působí jako připomínka života, jenž se do oblečení vpisuje. Potisky fungují podobně. Koláže mísí motivy antiky, renesance, i archeologických nálezů. Ve výsledku se síla souboru perfektně doplňuje s mistrovskými detaily.
Zdroj: Prada
Vedle přísné elegance se objevují momenty osobní hravosti. Barevné tkaničky na botách, peněženky vtěsnané do malých kapes, pásky nahrazující kravaty. Tyto drobnosti vytvářejí napětí mezi strukturou a individualitou. Prada tím připomíná, že styl vzniká v detailech, které si nositel přivlastní. Kolekce tak nepůsobí jako hotový návod, jak se oblékat, ale jako otevřený systém mixu prvků. Nejzajímavější na tomto přístupu ale je, že Prada neuvádí žádné novinky, protože dávno pochopila, že to nemá smysl.
Zdroj: Prada
Archetypy jako ústřední materiál. Barvy kolekce perfektně nesou kódy Prada
Pánská řada FW26 potvrzuje, že Prada funguje na jiné intelektuální hladině než většina současné módy. Pro část publika může celek působit ploše, stroze či zdrženlivě. Pro jiné představuje vysoce vyspělý módní jazyk, který vyžaduje čas a pozornost. Miuccia Prada chápe roli návrháře jako práci s nepohodlím. Ne ve smyslu provokace, ale jako nutnost hledání. Design slouží k porozumění, nikoliv ke zjednodušení.
Zdroj: Prada
Raf Simons do této rovnice přináší schopnost transformace. Respekt k tradičním formám se u něj pojí s ochotou je posunout do nové polohy. Košile, oblek, kabát. Archetypy mužského šatníku se v jeho rukou mění v jedinečné objekty přemýšlení. Politické konotace moci a autority se rozpouštějí skrze pečlivě vybranou barvu, proporce a detaily. Výsledkem je oděv, který komunikuje jemně, ale přesto důsledně.
Barevná kombinace nakonec funguje jako soupis znaků předbíhajících pouhou estetickou volbu. Prada pracuje s odstíny, které odmítají okamžitou srozumitelnost a vyžadují čas. Pastelové tóny, zaprášené zelené, vyšisované béžové, chladné šedi a hnědé nevznikají proto, aby vytvořily wow-efekt, ale aby nesly informaci. Operují v prostoru kulturní paměti. Odkazují k interiérům, institucím, uniformám i obyčejnosti, jež se do vizuálu zapisují postupně. Zkrátka, všechny barvy jsou tak „moc Prada“, že jindy neslušivá fialová dostává poetický význam.
Zdroje: Autorský text
