Paris Fashion Week proměňuje slavnou metropoli v jednu velkou módní scénu. Přehlídky, showroomy, výstavy, trade show i kavárny a galerie propojuje během několika dnů stejná energie. Letos jsme se do Paříže vydali s šéfredaktorkou Kateřinou a během tří dnů prošli ulice módní metropole skrz naskrz. Navštívili jsme přehlídku Maxhosa Africa, Hermès re-see i designové prostory a sledovali, jak největší módní maraton světa opravdu vypadá.

Nedávný redakční pobyt v Paříži propojil oficiální program tamního fashion weeku s tím, co se běžně odehrává mimo přehlídková mola. Kromě návštěv různých akcí, výstav a prezentací jsme sledovali i to, co se nosí v ulicích a jak město samo utváří aktuální módní kontext. Právě momenty mezi jednotlivými zastávkami, od ranní kávy po večerní Marais, často definují celkový dojem silněji než samotné show.

Den první: Paříž začíná kávou, pokračuje módní prezentací a končí vínem

Hned po příjezdu do centra Paříže bylo jasné, že město žije módou jinak než kdy dřív. Představa souvislého „pařížského stylu“ se rozpadá do mnoha směrů. Na ulicích se mísí skandinávská uvolněnost, oversized siluety i překvapivě stylové pojetí sportovních prvků. Vedle toho stojí silná vlna vintage a alternativních přístupů, které působí autenticky a přirozeně, přestože by v českých ulicích kradly veškerou pozornost.

Krátká zastávka v kavárně Kawa Devient, kde jsme si dali vychlazené batch brew, fungovala spíš jako rychlé naladění na atmosféru rušného velkoměsta. Následoval přesun do apartmánu s výhledem na typickou pařížskou architekturu. Světlé fasády, litinové balkony a ulice, které znáte z filmů, v realitě působí mnohem syrověji. Jakmile jsme se zabydleli, tempo fashion weeku se okamžitě naplno rozběhlo.

^{Zdroj: Marek Wrbik}

Další zastávka totiž vedla do showroomu značky Jitrois, kde se program na chvíli zpomalil a pozornost se soustředila čistě na samotnou konstrukci nejnovější kolekce. Francouzský módní dům dlouhodobě pracuje s kůží jako s materiálem, jenž kopíruje tělo a bylo to znát. Siluety řady FW26 působily přesně, architektonicky a zároveň si zachovaly určitou měkkost, která vychází z pečlivé práce s texturami.

^{Zdroj: Kateřina Hlaváčková}

Kolekce Jitrois stavěla na kontrastu mezi strukturou a smyslností. Přiléhavé kožené šaty, ostré linie bund i transparentní vrstvy vytvářely napětí mezi kontrolou a uvolněností. V prostoru pařížského showroomu, bez ruchu přehlídkového mola, vynikly detaily, které by jinak snadno zanikly. Pro nás jako redaktory je proto tento typ detailní prohlídky nejnovějších návrhů mnohdy přínosnější než velkolepé show.

^{Zdroj: Jitrois}

Po návštěvě showroomu jsme se zastavili v Lacoste Café, které přenáší identitu značky do prostoru na pomezí designu a gastronomie. Odpoledne se ale přirozeně přesunulo z uzavřených prostor do ulic, kde se módní týden odehrává snad nejautentičtěji. Čtvrť Marais fungovala jako živý moodboard současného stylu. To, co se objevuje na molech, se rázem přepisuje do mnohem uvolněnější podoby.

^{Zdroj: Marek Wrbik | Lacoste Café}

Sukně doplňují technické větrovky, denim se potkává s baseball jackets, a to vše podtrhují odkazy na motorsport nebo military estetiku. Kontrast s očekávanou „luxusní Paříží“ je tedy výrazný. Silně stylizované outfity v duchu tradičních módních domů zůstávají spíš doménou návštěvníků města, zatímco lokální scéna kráčí vlastním, mnohem nenucenějším směrem. Jinými slovy, street style tu není přehlídka značek, ale nástěnka přirozeného vrstvení vlivů, které reflektuje aktuální tempo pouliční módy.

^{Zdroj: Kateřina Hlaváčková}

Den druhý: Návštěva Première Classe, Alaïa výstavy a show Maxhosa Africa

Sobota měla úplně jiný rytmus. Po ranním přesunu přes pařížské bulváry jsme zamířili na Première Classe, jeden z nejdůležitějších bodů celého fashion weeku. Nejde jen o veletrh v klasickém smyslu, ale o kurátorský prostor, kde se na jednom místě setkávají lokální a globální značky napříč módou i designem. Každý stánek funguje jako vlastní mikrosvět, který prezentuje jasně definovaný vizuální jazyk i přístup.

^{Zdroj: Marek Wrbik}

Atmosféra se pohybovala mezi obchodem, galerií a networkingovým hubem. Na jednom místě probíhaly diskuze nad interiérem, o pár metrů dál se řešily nákupy balaclav a šál. Nabídka působila pestrým, ale zároveň selektivním dojmem. Zajímavý byl rovněž samotný pohyb lidí v designovém prostoru. Street style tu nabýval úplně jiné podoby než v ulicích velkoměsta. Jedna část návštěvníků zůstávala u tradičnějších, téměř konzervativních siluet, zatímco druhá se pohybovala zcela na opačném spektru.

^{Zdroj: Marek Wrbik}

Následoval přesun přes Rue Saint-Honoré, jednu z nejikoničtějších nákupních ulic Paříže, kde se vedle sebe řadí butiky těch největších módních domů. Precizně naaranžované výlohy, architektura i samotné prostory vytvářejí obraz luxusu v jeho nejčistší podobě. Do toho se ale přirozeně propisuje i realita velkoměsta, která tento obraz jemně narušuje a vyvolává tak zvláštní kontrast. Právě ten připomíná, že Paříž není sterilní módní kulisa, ale živé město se vším, co k němu skutečně patří.

^{Zdroj: Marek Wrbik | výstava Azzedine Alaïa}

Na tento kontrast navázala návštěva výstavy věnované vztahu mezi Azzedine Alaïa a Christianem Dior, která nabízí mnohem konkrétnější čtení módní historie. Alaïa byl Diorovou tvorbou dlouhodobě fascinován, sbíral jeho modely a ve své práci na ně vědomě navazoval. Právě proto zde jednotlivé siluety stojí vedle sebe a vytvářejí přímé srovnání. Linie, konstrukce i práce s objemem odhalují, jak se původní inspirace přetváří do vlastního rukopisu. Výsledkem není kopie, ale kontinuální dialog dvou odlišných, přesto propojených přístupů k oděvu.

^{Zdroj: Marek Wrbik | Výstava Azzedine Alaïa}

Pozdější odpoledne patřilo přehlídce Maxhosa Africa, která byla součástí oficiálního programu Paris Fashion Week. Show se odehrála v historickém prostoru nedaleko Notre-Dame, jenž celému zážitku dodal téměř ceremoniální rámec. Už při příchodu bylo patrné, že se zde odehrává něco odlišného od zbytku týdne. Energie publika, barvy i pohyb lidí vytvářely atmosféru, jež se výrazně lišila od zbytku přehlídek.

^{Zdroj: Marek Wrbik | show Maxhosa Africa}

Kolekce hrála na notu výrazné barevnosti, stavěla na geometrických vzorech a silném kulturním kontextu, ze kterého značka dlouhodobě čerpá. Street style se proto proměnil v živou přehlídku africké estetiky, kde jednotlivé outfity vytvářely vizuálně vysoce intenzivní zážitek. Výsledný moment působil otevřeněji, přirozeněji a lidštěji. Právě tahle energie, která se neomezovala jen na samotné molo, prostupovala celým prostorem a nabídla tak osvěžující pohled na módu jako formu kulturního vyjádření.

^{Zdroj: Marek Wrbik | show Maxhosa Africa}

K večeru jsme se zastavili i v Café Nuances, podniku, o kterém jsme psali už při jeho otevření na podzim roku 2025. Tehdy se stal okamžitým virálem a bylo tak jen otázkou času, než se do kavárny dostaneme osobně. Café Nuances dnes funguje jako menší kavárenský řetězec, právě tato konkrétní pobočka si ovšem drží status jednoho z nejfotografovanějších míst v celém městě.

Realita uvnitř je přesně taková, jakou byste čekali. Matcha, káva, dokonale sladěný interiér a k tomu soundtrack složený z aktuálních TikTok hitů. Většina návštěvníků přichází s jasným cílem. Pořídit fotku, natočit video a posunout se dál. Kavárna tak funguje téměř jako průchozí instalace. O to větší překvapení je, že si i přes tento „digitální“ charakter zachovává vizuální kvalitu, která ji poprvé dostala na mapu.

^{Zdroj: Marek Wrbik}

Den třetí: Hermès re-see jako vrchol módního programu

Neděle vygradovala program návštěvou showroomu Hermès, kde probíhala takzvaná re-see prezentace nové kolekce. Prostor, do kterého se běžně nedostanete, umožňuje vidět to, co na mole zůstává skryté. Řada, jež se objevila jen o den dříve na mole, zde získává úplně jiný rozměr. Každý look je možné vnímat z bezprostřední blízkosti, sledovat konstrukci, materiály i práci s detailem bez rušivého kontextu show.

^{Zdroj: Marek Wrbik}

Právě tady vynikla kvalita, na které Hermès dlouhodobě staví. Nechyběly jemné kožešiny, shearling, exotické kůže i precizně zpracované hedvábné šátky s ikonickými potisky. Modelky se pohybovaly přímo mezi hosty, což umožnilo sledovat jejich chování v reálném prostoru. Vedle novinářů se zde objevovaly i influencerky s vlastními fotografy, což vytvářelo zvláštní mix soustředěného pozorování a produkce obsahu. Podrobně se ale o této návštěvě rozepsala Kateřina v tomto článku.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Marek Wrbik (@marekwrbik)

Pak už přišla klasická realita fashion weeku. Odjezd na letiště, rychlá kontrola a cesta domů. Jen s jedním rozdílem. V hlavě nám stále běžel pařížský vibe, který už dávno nepůsobí jako uzavřený svět jedné módní metropole, ale jako průsečík mnoha stylových vlivů. Móda se dnes nedá ukotvit na jedno místo, rozprostírá se napříč styly, kulturami i městy a Paříž je jen jedním z bodů, kde se tyto směry na chvíli potkají.

_{Zdroje: Autorský text}