― Reklama ―

― Reklama ―

Pánská přehlídka pro SS27 z dílny Simone Rocha se stala jedním z nejdiskutovanějších témat letošního módního veletrhu Pitti Uomo ve Florencii. Zatímco kritici vyzdvihovali její emocionální hloubku, precizní krejčovství a osobní příběh, na sociálních sítích se znovu rozhořela známá debata o genderu. Je to ještě pánská móda? A co vlastně v současnosti definuje maskulinitu?

Komentáře na sociálních sítích pod příspěvky z debutové pánské přehlídky značky Simone Rocha připomínaly chatovací skupinu příznivců manosféry. Irská návrhářka představila muže oděné do krajkových košil, transparentních vrstev, vyšívaných látek, jemných hedvábných detailů a tylu. A hle, debata se rozvířila.

Kolekce pro jaro/léto 2027 nepůsobila jako provokace, ba naopak překvapivě přirozeně, intimně a lidsky. Podle mnoha recenzí šlo o jednu z dosud nejosobnějších přehlídek designérky, která při tvorbě čerpá ze vzpomínek na dětství, rodinu a irské kořeny. Jemnost, kterou do pánského oděvu dostala, je jejím autentickým vyjádřením emocí.

Kulturní stereotypy opět na scéně. Muž má nosit kalhoty, žena sukně. Nebo ne?

Když se na mole objeví muž v robustním obleku inspirovaném uniformou, málokdo cítí potřebu diskutovat o jeho mužnosti. Jakmile má na sobě ale krajku, výšivku nebo sukni, část publika začne zpochybňovat samotnou podstatu jeho maskulinity. Proč?

Zdroj: Profimedia, Simone Rocha

Odpověď pravděpodobně nesouvisí s módou, ale s kulturními stereotypy, které si v sobě neseme po generace. Moderní společnost si vytvořila úzkou definici toho, jak má muž vypadat. Má být silný, funkční a racionální, hlavně ale nesmí působit příliš zdobně a křehce (Na to máme ženy!). Estetická zdrženlivost se stala synonymem mužnosti. Vše, co tuto představu narušuje, bývá označeno za femininní, jinými slovy méněcenné.

Historie odívání přitom ukazuje pravý opak. Oblečení nikdy nebylo tak striktně genderově rozdělené, jak jsme si zvykli věřit. Muži po staletí nosili oděvy, které by dnes mnoho lidí bez váhání označilo za ženské. Aristokraté evropských dvorů se oblékali do bohatě zdobených kabátců, krajkových límců, hedvábí, saténu nebo vyšívaných punčoch. Podpatky byly původně výsadou mužské elity a symbolizovaly moc, společenské postavení i bohatství. Šaty, tuniky a suknicové siluety byly po většinu lidských dějin zcela běžnou součástí pánského šatníku napříč kulturami.

Pracovník v továrně sukně nosit nemůže. Ale co když ťuká do počítače?

Teprve relativně nedávná historie, čtěte průmyslová revoluce a důraz na praktičnost, produktivitu a uniformitu, z pánského odívání vytlačila zdobnost. Šatník mužů se zúžil na tmavé obleky, košile a jasně definované strohé siluety. Vše, co se od tohoto modelu odchylovalo, začalo být vnímáno jako nepatřičné. Oblečení bylo především funkční, zjednodušilo se a unifikovalo tak, aby bylo co nejpohodlnější k práci, hlavně v továrnách.

Móda vždy fungovala jako zrcadlo společnosti. I když značná část populace stále pracuje ve výrobním průmyslu, vysoké procento se přesunulo do kanceláří a k počítačům, kde je často vyžadován určitý dresscode. Právě ten vyžaduje u mužů obleky, košile a kravaty, stejně jako u žen sukně a lodičky. Jenže s nástupem generace Z se mnohé proměňuje. Mladí lidé stále častěji odmítají představu, že látka, střih nebo určitý design mají automaticky určovat identitu svého nositele. Sukně není ženská. Oblek není pánský. Jsou to jen kusy oblečení, kterým význam přisuzujeme my sami.

Právě proto působí přehlídka Simone Rocha tak aktuálně. Nenabízí pouze nové siluety, ale i jiný pohled na mužství. Modely návrhářky vyzařují klid, sebevědomí a vnitřní jistotu. Jsou tedy navržené pro muže, kteří okolnímu světu nepotřebují neustále dokazovat svou maskulinitu. Což je nejspíše to, co některé pozorovatele tak znejisťuje.

Bowie, Prince a Harry Styles. Kromě zpěvu je spojuje i móda, a to ta dámská

Muži, kteří si dovolí nosit tradičně femininní prvky, jako jsou sukně či krajky, navíc často působí sebevědoměji než ti, kteří se jim za každou cenu vyhýbají. Obléct si něco, co zpochybňuje normy, vyžaduje sebedůvěru. Je to důkaz osobní svobody.

Zdroj: Gucci

Móda tak opakovaně ukázala, že největší stylové ikony byly právě ti, jež odmítli respektovat hranice své doby. Ať už se podíváme na Davida Bowie, Prince, nebo z aktuálních interpretů Harryho Stylese, Asapa Rockyho, či zpěváka Somber, všechny spojuje feminní estetika. Není náhodou, že Simone Rocha, návrhářka pracující s tématy romantiky, rodiny a emocí, vytvořila kolekci, jakou vytvořila. Ve světě, který od mužů po staletí vyžaduje sílu a zdrženlivost, představuje jemnost radikální gesto. O to víc s rostoucí popularitou konzervativních hodnot.

Móda je formou sebevyjádření, kreativity a identity. Neměla by být omezována představou, že určité střihy, materiály či zdobení náleží jen jednomu pohlaví. Pokud nás v roce 2026 dokáže pohoršit muž v krajkové košili, možná to vypovídá o tom, jak pevně se stále držíme zastaralých představ o mužství. A možná je na čase posunout se dál.

Zdroje: Autorský článek

Autor článku:
Marie Kolajová
Marie Kolajováhttps://fashionup.cz/
Marie se věnuje komentářům, analýzám a rozhovorům, které propojují módu a design se společenským děním. Módní žurnalistice se věnuje už od vysoké školy, k designu a společenským tématům se přesunula v posledních pár letech. Miluje tanec, kvalitní kávu a umění, za nímž často cestuje. Pokud zrovna nepíše, tvoří videa na Instagram, učí se švédštinu a doufá v lepší zítřky.

― Reklama ―

Foto:Reuters

Sukně, nebo kalhoty. Proč potřebujeme rozlišovat oblečení podle genderu?

― Reklama ―

Pánská přehlídka pro SS27 z dílny Simone Rocha se stala jedním z nejdiskutovanějších témat letošního módního veletrhu Pitti Uomo ve Florencii. Zatímco kritici vyzdvihovali její emocionální hloubku, precizní krejčovství a osobní příběh, na sociálních sítích se znovu rozhořela známá debata o genderu. Je to ještě pánská móda? A co vlastně v současnosti definuje maskulinitu?

Komentáře na sociálních sítích pod příspěvky z debutové pánské přehlídky značky Simone Rocha připomínaly chatovací skupinu příznivců manosféry. Irská návrhářka představila muže oděné do krajkových košil, transparentních vrstev, vyšívaných látek, jemných hedvábných detailů a tylu. A hle, debata se rozvířila.

Kolekce pro jaro/léto 2027 nepůsobila jako provokace, ba naopak překvapivě přirozeně, intimně a lidsky. Podle mnoha recenzí šlo o jednu z dosud nejosobnějších přehlídek designérky, která při tvorbě čerpá ze vzpomínek na dětství, rodinu a irské kořeny. Jemnost, kterou do pánského oděvu dostala, je jejím autentickým vyjádřením emocí.

Kulturní stereotypy opět na scéně. Muž má nosit kalhoty, žena sukně. Nebo ne?

Když se na mole objeví muž v robustním obleku inspirovaném uniformou, málokdo cítí potřebu diskutovat o jeho mužnosti. Jakmile má na sobě ale krajku, výšivku nebo sukni, část publika začne zpochybňovat samotnou podstatu jeho maskulinity. Proč?

Zdroj: Profimedia, Simone Rocha

Odpověď pravděpodobně nesouvisí s módou, ale s kulturními stereotypy, které si v sobě neseme po generace. Moderní společnost si vytvořila úzkou definici toho, jak má muž vypadat. Má být silný, funkční a racionální, hlavně ale nesmí působit příliš zdobně a křehce (Na to máme ženy!). Estetická zdrženlivost se stala synonymem mužnosti. Vše, co tuto představu narušuje, bývá označeno za femininní, jinými slovy méněcenné.

Historie odívání přitom ukazuje pravý opak. Oblečení nikdy nebylo tak striktně genderově rozdělené, jak jsme si zvykli věřit. Muži po staletí nosili oděvy, které by dnes mnoho lidí bez váhání označilo za ženské. Aristokraté evropských dvorů se oblékali do bohatě zdobených kabátců, krajkových límců, hedvábí, saténu nebo vyšívaných punčoch. Podpatky byly původně výsadou mužské elity a symbolizovaly moc, společenské postavení i bohatství. Šaty, tuniky a suknicové siluety byly po většinu lidských dějin zcela běžnou součástí pánského šatníku napříč kulturami.

Pracovník v továrně sukně nosit nemůže. Ale co když ťuká do počítače?

Teprve relativně nedávná historie, čtěte průmyslová revoluce a důraz na praktičnost, produktivitu a uniformitu, z pánského odívání vytlačila zdobnost. Šatník mužů se zúžil na tmavé obleky, košile a jasně definované strohé siluety. Vše, co se od tohoto modelu odchylovalo, začalo být vnímáno jako nepatřičné. Oblečení bylo především funkční, zjednodušilo se a unifikovalo tak, aby bylo co nejpohodlnější k práci, hlavně v továrnách.

Móda vždy fungovala jako zrcadlo společnosti. I když značná část populace stále pracuje ve výrobním průmyslu, vysoké procento se přesunulo do kanceláří a k počítačům, kde je často vyžadován určitý dresscode. Právě ten vyžaduje u mužů obleky, košile a kravaty, stejně jako u žen sukně a lodičky. Jenže s nástupem generace Z se mnohé proměňuje. Mladí lidé stále častěji odmítají představu, že látka, střih nebo určitý design mají automaticky určovat identitu svého nositele. Sukně není ženská. Oblek není pánský. Jsou to jen kusy oblečení, kterým význam přisuzujeme my sami.

Právě proto působí přehlídka Simone Rocha tak aktuálně. Nenabízí pouze nové siluety, ale i jiný pohled na mužství. Modely návrhářky vyzařují klid, sebevědomí a vnitřní jistotu. Jsou tedy navržené pro muže, kteří okolnímu světu nepotřebují neustále dokazovat svou maskulinitu. Což je nejspíše to, co některé pozorovatele tak znejisťuje.

Bowie, Prince a Harry Styles. Kromě zpěvu je spojuje i móda, a to ta dámská

Muži, kteří si dovolí nosit tradičně femininní prvky, jako jsou sukně či krajky, navíc často působí sebevědoměji než ti, kteří se jim za každou cenu vyhýbají. Obléct si něco, co zpochybňuje normy, vyžaduje sebedůvěru. Je to důkaz osobní svobody.

Zdroj: Gucci

Móda tak opakovaně ukázala, že největší stylové ikony byly právě ti, jež odmítli respektovat hranice své doby. Ať už se podíváme na Davida Bowie, Prince, nebo z aktuálních interpretů Harryho Stylese, Asapa Rockyho, či zpěváka Somber, všechny spojuje feminní estetika. Není náhodou, že Simone Rocha, návrhářka pracující s tématy romantiky, rodiny a emocí, vytvořila kolekci, jakou vytvořila. Ve světě, který od mužů po staletí vyžaduje sílu a zdrženlivost, představuje jemnost radikální gesto. O to víc s rostoucí popularitou konzervativních hodnot.

Móda je formou sebevyjádření, kreativity a identity. Neměla by být omezována představou, že určité střihy, materiály či zdobení náleží jen jednomu pohlaví. Pokud nás v roce 2026 dokáže pohoršit muž v krajkové košili, možná to vypovídá o tom, jak pevně se stále držíme zastaralých představ o mužství. A možná je na čase posunout se dál.

Zdroje: Autorský článek

― Reklama ―

Ready-to-wear a couture. Schiaparelli, Chloé a Balenciaga ukázaly, kam může vést práce s archivem

Opakování je matka moudrosti, ale inovace je v módním světě nevyhnutelná. Pařížský ready-to-wear týden módy znovu otevřel otázku, jak pracovat s dědictvím módních domů, aniž by se současné kolekce staly pouhou citací minulosti. Daniel Roseberry u Schiaparelli navázal na výrazná večerní saka Elsy Schiaparelli, Chemena Kamali se pro Chloé vrátila k francouzské ženskosti značky a Pierpaolo Piccioli u Balenciagy zkoumal, co se stane, když se couture techniky přenesou na obyčejné džíny, bílé tričko nebo pánskou košili.

Zapomeňte na kabát. Pánský šatník ovládnou bundy na všechny způsoby

Podzimní pánská móda letos balancuje mezi praktičností a výraznou siluetou. Zatímco některé bundy staví na utilitárním původu, jiné si pohrávají s luxusními materiály, proporcemi nebo sportovní estetikou. Dejte sbohem hnědému kabátu a nebojte se trochu odvázat. Inspirujte se těmi nejpovolanějšími. Street style z Kodaně ukazuje návrat barn jacket, kůže, semiše i sportovních siluet.

Síla oceánu, glamour i nový start. Pařížský fashion week neztrácí dech

Měsíc týdnů módy je téměř u konce. Štafetu po Miláně převzala Paříž, která vždy představuje pomyslnou třešničku na dortu. Její program proto praská ve švech. Ve středu tak představila kolekce pro nadcházející jaro a léto z dílen značek, jako je Balmain, Dries Van Noten, Stella McCartney nebo Courrèges. Každou sice definovalo něco jiného, všechny však dostály svému jménu.

Stejná nálepka, jiný význam. Označení Made in Italy ztrácí kontakt s realitou

To, co kdysi popisovalo domácí řemeslné dílny, poctivou práci a transparentnost dodavatelských řetězců dnes znamená téměř pravý opak. Označení Made in Italy po dlouhá léta vyvolávalo dojem jistoty. Drahého luxusu, jenž však stojí za to. Opakující se vyšetřování módních značek působících v Itálii ovšem napovídá, že zodpovědnost už dávno není synonymem oblíbené nálepky.

Milán vás nenechá vydechnout. Přehlídky pro SS27 jsou v plném proudu

Zářijový maraton týdnů módy pokračuje a Milán tak po New Yorku a Londýně ukazuje, co má ještě v rukávu. Po úspěšné přehlídce z dílny Prada, která tamní fashion week v úterý odstartovala, přišla na řadu celá řada módních domů. Za pozornost stojí mimo jiné kolekce pro SS27 od jmen, jako je Roberto Cavalli, MM6 Maison Margiela, Marni, Max Mara nebo třeba Alberta Ferretti.

Je Alessandro Michele pro Valentino tím pravým? Kritici říkají ano, čísla zatím ne

Když Alessandro Michele v roce 2024 převzal vedení módního domu Valentino, nesl si s sebou výrazný rukopis. Díky práci pro Gucci měl pověst autora, který miluje vrstvení, historické odkazy, maximalismus, vintage, teatrálnost a trochu chaos. Valentino přitom po desetiletí stavěl na úplně jiném typu krásy, jenž je vidět v dokonalých siluetách, řemesle a eleganci. Po několika sezonách však začíná být zřejmé, že se nový šéf nesnaží Valentino přetvořit k obrazu svému, ale učí se, jak být sám sebou uvnitř nové značky. Bude to ale stačit?

Askezi střídá smyslnost. Show Fendi SS27 přepisuje vztah mezi tělem a oděvem

Maria Grazia Chiuri ve své teprve druhé ready-to-wear kolekci pro Fendi obrátila stránku. Po svém debutu, jenž oslovil precizností, avšak zarazil tvrdohlavou askezí, nabídla smyslnou kolekci. Při tvorbě řady SS27 čerpala inspiraci hned z několika zdrojů, jež zkoumaly lidské vztahy, napětí a reflexi. Právě tenze mezi tělem a oděvem se pro návrhářku stala ústředním tématem.

Víte odkud pochází vaše vlna? PETA narušila fashion week v New Yorku i Londýně

Fashion week je sám o sobě perfektně kontrolovaným světem. Návrháři často rozhodují o lokaci, hudbě, modelkách, místech v první řadě i o tom, jak budou vypadat fotografie, které během několika minut zaplaví sociální sítě. Minulý týden jsme zjistili, že i takto pečlivě konstruovaná událost se může během několika vteřin rozpadnout. V New Yorku a v Londýně narušili aktivisté organizace PETA přehlídky COS a H&M protestem za ukončení používání vlny. Situace zašla ještě dál ve chvíli, kdy se nyní už bývalý šéf Council of Fashion Designers of America Steven Kolb proti aktivistům fyzicky postavil.

Zaostřeno na sukně. Show Prada SS27 nechala spodní díl mluvit vlastním jazykem

Rám obrazu, jenž si zaslouží nové nápady. Přesně tak popsala Miuccia Prada sukni, kterou spolu s Rafem Simons postavila do popředí přehlídky Prada SS27. Ta totiž odhalila dosud nepoznané formy spodního dílu, čímž z něj učinila stavební kámen celé kolekce. Ukázala tak, že i ten nejvyužívanější prvek dokáže získat nový život, když se na něj podíváte ze správného úhlu.

Za hranicemi klasiky. Pánské kabelky vítají podzim s prostornou rozmanitostí

Pánské kabelky jsou stejně samozřejmou součástí šatníku jako hodinky, brýle nebo kvalitní boty. Trend, jenž se od pracovních kufříků a batohů nedávno dostal k malým crossbody modelům, je dnes ještě mnohem rozmanitější. Nosí se velké městské totes, měkké kožené tašky, takzvané messenger bags i propracovanější, strukturované modely, které můžete vynést i k obleku. Prohlédněte si naše oblíbené modely do města, kanceláře či na výlet.

Závěr londýnského fashion weeku stál za to. McQueen i Burberry ukázaly novou tvář britské módy

Londýnský fashion week ve svém závěru přinesl hned několik ikonických návratů i nových začátků. Christopher Kane debutoval jako kreativní ředitel Mulberry, Seán McGirr představil McQueen po svém a Daniel Lee dal Burberry nový impuls prostřednictvím spolupráce s Celií Birtwell. Roksanda Ilincic zase nabídla kolekci postavenou na barvě, objemu a umělecké inspiraci.

Neviditelná mezera. Beauty svět naráží u tmavší pleti s chladným podtónem

Nabídka odstínů v kosmetice se stále rozšiřuje, na lidi s tmavší pletí a chladným podtónem se však zapomíná. V době, kdy se beauty svět zaměřuje na individualitu a přirozený vzhled pleti, se make-up stal mnohem víc než jen prostředkem ke sjednocení. Správný tón dokáže působit přirozeně, podtrhnout barvu pokožky a stát se téměř neviditelnou součástí každodenního líčení. Najít toho perfektního pomocníka je ale pro některé z nás stále problém.

Romantika, sny a glamour. Prohlédněte si highlighty z víkendu na londýnském týdnu módy

Co mají společného růže, peří, hedvábí a šálek s podšálkem? Všechny se o víkendu objevily na molech londýnského týdne módy. Zatímco Simone Rocha pracovala se zranitelností a něhou, Erdem Moralıoğlu spojil maskulinní tailoring s ženským glamourem a Patrick McDowell se inspiroval jedním z nejromantičtějších filmů posledních dekád. Richard Quinn zase ukázal kolik podob může mít velká večerní a trošku surrealismu měla přehlídka Yuhan Wang.

Je It Bag přežitkem staré doby? Proč kabelky hledají ztracenou identitu

Vysoké podpatky, power suit a kabelka, jejíž dopad sahal daleko za hranice módy. Přesně tak byla kdysi definovaná úspěšná žena, jejíž vysoký status naznačoval nejen pečlivě vybraný outfit, ale především taška, která hovořila jazykem peněz, kariéry i krásy. Takzvaná It Bag nesla kulturní moc, o níž by se jí dnes mohlo jen zdát. Po dlouhých letech nadvlády jí totiž došla slova a v době boomu resale, nekonečných estetik a inflace tak opět hledá sama sebe.

Sex prodává. Sydney Sweeney čelí kritice za novou sportovní kampaň

Sydney Sweeney může být nahá, může být sexy, může svou sexualitu používat v reklamě, pokud je to její rozhodnutí. Problém nové kampaně společnosti Novig, jejíž tváří se herečka stala, ale neleží v tom, že ukázala své tělo. Problém je v tom, co její tělo zastupuje, a především koho tím opět odsouvá do pozadí.

Od Backrooms až po Coco Chanel. Co ukázala podzimní edice MBPFW?

Rapové koncerty opět vystřídaly fashion shows, jelikož Mercedes-Benz Prague Fashion Week (MBPFW) se po jednorázové odbočce vrátil do prostor hudebního klubu SaSaZu. První zářijový víkend tak už tradičně zaplnily přehlídky etablovaných jmen i nastupující generace návrhářů. Inspiraci tentokrát tvůrci hledali v překvapivě rozdílných světech, od internetového fenoménu Backrooms, klasického divadla až po brutalismus či estetiku z přelomu tisíciletí.

― Reklama ―

― Reklama ―