Pánská přehlídka pro SS27 z dílny Simone Rocha se stala jedním z nejdiskutovanějších témat letošního módního veletrhu Pitti Uomo ve Florencii. Zatímco kritici vyzdvihovali její emocionální hloubku, precizní krejčovství a osobní příběh, na sociálních sítích se znovu rozhořela známá debata o genderu. Je to ještě pánská móda? A co vlastně v současnosti definuje maskulinitu?
Komentáře na sociálních sítích pod příspěvky z debutové pánské přehlídky značky Simone Rocha připomínaly chatovací skupinu příznivců manosféry. Irská návrhářka představila muže oděné do krajkových košil, transparentních vrstev, vyšívaných látek, jemných hedvábných detailů a tylu. A hle, debata se rozvířila.
Kolekce pro jaro/léto 2027 nepůsobila jako provokace, ba naopak překvapivě přirozeně, intimně a lidsky. Podle mnoha recenzí šlo o jednu z dosud nejosobnějších přehlídek designérky, která při tvorbě čerpá ze vzpomínek na dětství, rodinu a irské kořeny. Jemnost, kterou do pánského oděvu dostala, je jejím autentickým vyjádřením emocí.
Kulturní stereotypy opět na scéně. Muž má nosit kalhoty, žena sukně. Nebo ne?
Když se na mole objeví muž v robustním obleku inspirovaném uniformou, málokdo cítí potřebu diskutovat o jeho mužnosti. Jakmile má na sobě ale krajku, výšivku nebo sukni, část publika začne zpochybňovat samotnou podstatu jeho maskulinity. Proč?
Zdroj: Profimedia, Simone Rocha
Odpověď pravděpodobně nesouvisí s módou, ale s kulturními stereotypy, které si v sobě neseme po generace. Moderní společnost si vytvořila úzkou definici toho, jak má muž vypadat. Má být silný, funkční a racionální, hlavně ale nesmí působit příliš zdobně a křehce (Na to máme ženy!). Estetická zdrženlivost se stala synonymem mužnosti. Vše, co tuto představu narušuje, bývá označeno za femininní, jinými slovy méněcenné.
Historie odívání přitom ukazuje pravý opak. Oblečení nikdy nebylo tak striktně genderově rozdělené, jak jsme si zvykli věřit. Muži po staletí nosili oděvy, které by dnes mnoho lidí bez váhání označilo za ženské. Aristokraté evropských dvorů se oblékali do bohatě zdobených kabátců, krajkových límců, hedvábí, saténu nebo vyšívaných punčoch. Podpatky byly původně výsadou mužské elity a symbolizovaly moc, společenské postavení i bohatství. Šaty, tuniky a suknicové siluety byly po většinu lidských dějin zcela běžnou součástí pánského šatníku napříč kulturami.
Pracovník v továrně sukně nosit nemůže. Ale co když ťuká do počítače?
Teprve relativně nedávná historie, čtěte průmyslová revoluce a důraz na praktičnost, produktivitu a uniformitu, z pánského odívání vytlačila zdobnost. Šatník mužů se zúžil na tmavé obleky, košile a jasně definované strohé siluety. Vše, co se od tohoto modelu odchylovalo, začalo být vnímáno jako nepatřičné. Oblečení bylo především funkční, zjednodušilo se a unifikovalo tak, aby bylo co nejpohodlnější k práci, hlavně v továrnách.
Móda vždy fungovala jako zrcadlo společnosti. I když značná část populace stále pracuje ve výrobním průmyslu, vysoké procento se přesunulo do kanceláří a k počítačům, kde je často vyžadován určitý dresscode. Právě ten vyžaduje u mužů obleky, košile a kravaty, stejně jako u žen sukně a lodičky. Jenže s nástupem generace Z se mnohé proměňuje. Mladí lidé stále častěji odmítají představu, že látka, střih nebo určitý design mají automaticky určovat identitu svého nositele. Sukně není ženská. Oblek není pánský. Jsou to jen kusy oblečení, kterým význam přisuzujeme my sami.
Právě proto působí přehlídka Simone Rocha tak aktuálně. Nenabízí pouze nové siluety, ale i jiný pohled na mužství. Modely návrhářky vyzařují klid, sebevědomí a vnitřní jistotu. Jsou tedy navržené pro muže, kteří okolnímu světu nepotřebují neustále dokazovat svou maskulinitu. Což je nejspíše to, co některé pozorovatele tak znejisťuje.
Bowie, Prince a Harry Styles. Kromě zpěvu je spojuje i móda, a to ta dámská
Muži, kteří si dovolí nosit tradičně femininní prvky, jako jsou sukně či krajky, navíc často působí sebevědoměji než ti, kteří se jim za každou cenu vyhýbají. Obléct si něco, co zpochybňuje normy, vyžaduje sebedůvěru. Je to důkaz osobní svobody.
Zdroj: Gucci
Móda tak opakovaně ukázala, že největší stylové ikony byly právě ti, jež odmítli respektovat hranice své doby. Ať už se podíváme na Davida Bowie, Prince, nebo z aktuálních interpretů Harryho Stylese, Asapa Rockyho, či zpěváka Somber, všechny spojuje feminní estetika. Není náhodou, že Simone Rocha, návrhářka pracující s tématy romantiky, rodiny a emocí, vytvořila kolekci, jakou vytvořila. Ve světě, který od mužů po staletí vyžaduje sílu a zdrženlivost, představuje jemnost radikální gesto. O to víc s rostoucí popularitou konzervativních hodnot.
Móda je formou sebevyjádření, kreativity a identity. Neměla by být omezována představou, že určité střihy, materiály či zdobení náleží jen jednomu pohlaví. Pokud nás v roce 2026 dokáže pohoršit muž v krajkové košili, možná to vypovídá o tom, jak pevně se stále držíme zastaralých představ o mužství. A možná je na čase posunout se dál.
Zdroje: Autorský článek
