Paříž má couture, Milán historii a Kodaň se stále výrazněji profiluje jako místo, kde móda nemusí být nedotknutelná ani dokonale naleštěná. Copenhagen Fashion Week dlouhodobě staví na kreativitě, komunitě a přístupu, který se od tradičních módních metropolí liší nejen estetikou, ale také tím, kdo a jak módu prezentuje. Vedle výrazných kolekcí se na mole objevuje větší různorodost typů postav a osobností a tamní přehlídky často působí spíš jako společenské kulturní události než uzavřený večírek pro několik hostů z módního průmyslu.
Paolina Russo: Móda jako uniforma pro ty, kteří chtějí někam patřit
Značka Paolina Russo tentokrát vyrazila na prázdniny k babičce. Hrdinka kolekce jaro/léto 2027 přes den obývá svět květinových vzorů, patchworkových dek a nostalgie po maloměstském dětství, v noci ale utíká na skateboardové hřiště. Na přehlídce se objevily kabáty kombinující drobné květinové potisky s cargo zelenou, geometrické motivy i džíny. Nostalgie se propsala také do doplňků. Dětské hračky – káči Beyblade – proměnila v barevné plastové náušnice, kolečka ze skateboardů zase v robustní náhrdelníky. Důležitější než samotné oblečení však byla atmosféra přehlídky. Paolina Russo po jejím konci otevřela dveře fanouškům a připravila pro ně druhou show.
Zdroj: Paolina Russo
Paolina Russo zároveň na Copenhagen Fashion Week (CPHFW) ukázala, že kreativita a zodpovědnější produkce nemusí stát proti sobě. Značka, která se řídí standardy udržitelnosti, letos překročila svůj cíl v podílu kusů oděvu z jednoho materiálu. Přibližně 77 procent modelů totiž tvořily monomateriálové looky, což usnadní jejich další zpracování.
Henrik Vibskov: Čtvrt století v módě a stále si má chuť hrát
Henrik Vibskov sice slaví 25 let na trhu, jeho přehlídka na CPHFW ale rozhodně nepůsobila jako retrospektiva. Návrhář, jenž pomohl definovat výraznější, barevnější a experimentálnější tvář dánské módy, zůstává i po čtvrtstoletí jednou z jejích nejhravějších postav. Jeho nejnovější řadu inspirovala dětská vzpomínka na kožní problémy a fascinace krémy. Od nich se koncept posunul ke šlehačce, nohám a surrealistickému světu.
Zdroj: Henrik Vibskov
Výsledná kolekce byla však na Vibskovovy poměry překvapivě střídmá. Výrazné vzory, propracované žakáry a grafické motivy zůstaly, barevná paleta se ale zklidnila. Na přehlídkovém mole se objevily především volnější saka, sportovně laděné kousky, pláště s nařasenými efekty nebo inovativní sukně pracující s kontrastem objemu a stahování.
Stine Goya: Návrat, který míří dopředu a nebojí se experimentovat
Značka Stine Goya se po dvouleté pauze vrátila na přehlídkové molo. Výchozím bodem kolekce byla kniha 1913: The Year Before the Storm z pera Floriana Illiese, zachycující dobu plnou uměleckého experimentování, nových myšlenek a pocitu, že se svět rychle mění. Paralela se současností byla zřejmá. Tak jako tehdejší společnost reagovala na nástup avantgardy, dnes žijeme v době technologické proměny a nástupu AI. Goya proto pracovala s atmosférou okamžiku, kdy se staré pořád drží, ale nové už nelze ignorovat.
Zdroj: Stine Goya
Návrhářka proto odkazovala například na počátky moderního umění, skandály spojené s avantgardou i tvorbu Igora Stravinského. V kolekci zůstaly květinové motivy, jež jsou pro značku tak typické, tentokrát ale dostaly o něco ostřejší a sebevědomější podobu. Vedle romantických prvků se objevily šněrovací boty Dr. Martens, výrazně barevné vzory, hustě zdobené korálkové modely či podprsenky posázené kamínky.
Nicklas Skovgaard: Je to jasné, šedesátá léta jsou zpět!
Přehlídka Nicklase Skovgaard se odehrála u vody. Začala příjezdem tří zpěvaček, které tvořily fiktivní dívčí skupinu Skovgaardettes. Teprve poté následovaly modelky. Auta postupně přivážela trojice žen, jež předvedly koordinované série looků. Inspirací byly dívčí kapely šedesátých let, například The Supremes, The Ronettes nebo The Shangri-Las. Designér vytvořil vlastní pomyslné hvězdy a pro ně také vlastní šatník.
Zdroj: Nicklas Skovgaard
Kolekce byla proto postavena na malých kapsulových garderobách pro jednotlivé členky Skovgaardettes. Oblečení dominoval motiv gingham, a to hned v několika podobách. Nechyběly ovšem ani obleky inspirované šedesátými lety, kožené kousky s lehce provokativním nádechem, charakteristické řasené šaty ani pastelový taft.
Proč se CPHFW liší od Paříže a Milána? Není čas se posunout dál?
Ani na Copenhagen Fashion Weeku samozřejmě nechybí průmysl, byznys a velké značky. Přesto si zachovává něco, co se v největších módních metropolích hledá stále obtížněji, a to pocit, že móda nemusí být vzdáleným světem pro vyvolené. Součástí diskurzu je také to, kdo dostává v módním světě prostor, ať už jde o různorodější casting modelek, přístupnější scénografii, nebo zapojení skutečné komunity kolem jednotlivých značek.
Od severského pojetí týdne módy by se mohli poučit organizátoři všude na světě. Vždyť i samotný street style na CPHFW bývá nejzajímavější ze všech metropolí. Méně celebrit, více lidí, co módě rozumí. Nemělo by to tak být na každé módní akci?
Zdroje: Autorský článek
