Nový mini seriál The Body, uvedený platformou Netflix, usiluje o to stát se Mean Girls současnosti. Nechybí dospívající dívky, pletichaření ani až příliš sexy oblečení na to, kolik jejich nositelkám je. Klasický set up však na další úroveň posouvá prostředí katolické školy, a tedy náboženská satira, umocněná queer tematikou, jež se tentokrát nedrží zpátky. Odvážná kombinace, která funguje.
To, že se (nejen) na filmová plátna dere nostalgie není žádnou novinkou. V posledních letech do kin dorazil nespočet sequels, rebootů a předělávek kultovních klasik. I když se některá díla povedla více než jiná, na většinu z nich se nedalo koukat a diváci začali volat po návratu originality. Zdá se, že Netflix si psal poznámky a nyní nabídl něco, o co se jiní jen pokoušeli. Návrat dobře známého, co chápe dnešní dobu, seriál The Body.
Boj za popularitu je riskantní tažení. Co když vám ale do karet nahrává ďábel?
Osmidílný seriál touhu hrát na notu nostalgie nijak netají. Odehrává se v roce 2004 a už od prvních scén můžeme rozeznat klasické y2k kódy. Od Juice Couture teplákovek přes nízko posazené džíny až po všudypřítomné Starbucks kelímky od kávy. Místo americké střední školy nás však kamery zavedou do její katolické verze. Ani tady ale nechybí tolik známé stereotypy, jež definují snímky jako Mean Girls nebo Bring It On.
Včelí královny jsou hlavy školního tanečního týmu Lions, Anya (Kristina Bogic) a Elise (Sara Boustany). Na rozdíl od jejich předchůdkyň však mezi nimi jiskří okamžitě rozpoznatelná sexuální chemie. Druhý pól okupují dva typičtí „chudáčci“, sourozenci Lisbeth (Geena Meszaros) a Leo (Jackson Kelly), kteří mají nemocnou matku a do školy nastoupili po letech domácí výuky. A jak už to bývá, Lisbeth zatouží po začlenění.




Zdroj: Netflix Tudum
Právě tady se však The Body začíná rozcházet se svými pomyslnými předlohami, jako jsou snímky But I’m a Cheerleader, Jennifer’s Body nebo Velmi nebezpečné známosti. Lisbeth totiž netouží pouze po vyšší pozici na společenském žebříčku, ale také propojení s bohem, o němž věří, že získá právě skrze nástup do tanečního týmu. Její sen ovšem nevyjde a novou členkou se stane Grace (Sofia Wylie), poslušná neteř školního kněze.
Zklamání netrvá dlouho, Lisbeth je totiž skrze cenu útěchy pozvána na halloweenský večírek v opuštěném klášteře. Právě na něm má být její sokyně Grace iniciována do týmu. Klasický „hazing“ rituál se však zvrtne, když členky tanečního týmu svou novou členku vtipem obětují ďáblu, výměnou za úspěch na regionální soutěži. To vše zpečetí zapitím extáze. Zábava ale končí ve chvíli, kdy Lisbeth a Anya nachází Grace bezvládnou.
Co je víc strašidelné než hledat vlastní identitu? The Body kritizuje s nadhledem
Počáteční zápletka udává tón zbytku seriálu. Rozpoutá známý kolotoč tajemství, podrazů, závisti a boje o moc, jenž však tentokrát obohacuje konflikt mezi náboženskými institucemi a bolestivým hledáním identity, tak typickým pro dospívání. Právě satira bezmezné víry a campy queer podtón, který se kamera nebojí ukázat, činí z The Body něco, co má potenciál se poměrně rychle vyšplhat mezi zmíněné filmové teenage klasiky.

Zdroj: Netflix Tudum
A i když by někteří mohli argumentovat, že slibovaný horor mezi až příliš krátkými sukněmi, pompézními party a sexy tanečky nevidí, jiní až moc dobře rozpoznají často mrazivou realitu dívčího dospívání. Právě mezi ním a náboženstvím vytváří režisérka Quinn Shephard, známá pro tituly Not Okay nebo Under the Bridge, povedenou paralelu. Co víc může být tak všepohlcující, potenciálně nebezpečné a zároveň euforické?
Ze satirické atmosféry lze vyčíst i pichlavou kritiku. Málokde se totiž internalizované homofobii, hlubokému studu a sebenenávisti daří tak dobře jako v opresivním náboženském prostředí. To vše osm dílů, které bohužel místy až moc zpomalují, nabízí s nadhledem a přehnaností vlastní milovaným teenage filmům. Pokud chcete své dospívání prožít znovu, ale tentokrát skrze současný, více kritický pohled, směle do toho.
Zdroje: Autorský článek

