Peřina z dětství, hrnek od Granka, kostka cukru či plyšové kuře. Studentka ateliéru Design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně Terezie Kožíková proměnila osobní vzpomínky v kolekci Cukr, káva, limonáda. Tu představila na podzimním Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Prostřednictvím objemných siluet, netradičních materiálů a výrazných klobouků zkoumá, jak nás formují předchozí generace a jaké hodnoty, příběhy a emoce si od nich neseme dál. V rozhovoru přibližuje tvůrčí proces, vztah k tradici i plány pro budoucnost, v níž by se ráda věnovala kostýmní tvorbě pro film a divadlo.
Předpokládám, že název vaší poslední kolekce Cukr, káva, limonáda se vztahuje k jedné z vašich dětských vzpomínek. Je to tak?
Popravdě, název kolekce vznikl docela nečekanou cestou. Dlouho jsem při jejím vytváření nemohla přijít na ten správný název, který by ji dostatečně vystihoval. Tak jsem jí začala pracovně říkat Cukr, káva, limonáda, spíš jako vtip, než vymyslím něco lepšího. Postupem času mi ale tento název přirostl k srdci a uvědomila jsem si, že vlastně celou kolekci krásně charakterizuje. Zároveň ve mně totiž vyvolává nostalgické vzpomínky na dětství, kdy jsme tuto hru jako děti hrávaly.
Co tedy v kolekci zobrazujete?
Kolekce se inspirovala pěti artefakty z mého dětství, které jsou pro mě důležité a vyvolávají ve mně nostalgické vzpomínky. Mezi nimi je peřina, hrnek od Granka, kostka cukru, plyšové kuře a gerbera. Každý předmět mám navíc spojený s někým ze své rodiny nebo přátel. Prvním artefaktem je peřina související s mým domovem. Při její transformaci do oděvu jsem vycházela z charakteristických vlastností, což se odrazilo i v materiálu, růžové sypkovině, protože z ní byla ušitá i moje dětská peřina. Koncept vycházel z vlastností, jako jsou měkkost a hřejivost. Proto jsem zvolila právě bundu.
Zdroj: Martin Matula
Myšlenka vytvořený oděv povléct stejně jako peřinu přišla náhodně. Nejdříve jsem ušila základní vrstvu, která představuje peřinu, tu jsem následně povlékla, na což jsem zvolila proužkovanou látku, protože proužky ve mně vyvolávají nostalgii. K základní vrstvě je připevněna pomocí nitěných knoflíčků, díky nimž je plně vyměnitelná.
A jak jste to oděvu převedla hrnek od kakaa?
Rovněž jsem vycházela z jeho vlastností, jako je tvrdost a tvar porcelánu. Hrnek mi připomíná mou babičku a tetu, u nichž jsem svého času vypila i pět hrnků kakaa denně. Detaily typického hrnku jsem se snažila přenést do oděvu prostřednictvím pevnější konstrukce a tvarování. Při hledání siluety jsem si vytiskla fotografie hrníčků, skládala jsem z nich koláže a vytvářela návrhy jednotlivých modelů. Puntíky jsem chtěla reinterpretovat, takže jsem je do vlny přenesla pomocí techniky plstění. Model doplňuje klobouk znázorňující spodní část hrníčku.
Zdroj: Martin Matula
Model inspirovaný kostkou cukru se zase váže k našim rodinným přátelům. Teta říkávala o kostce cukru, že je to ta nejlevnější bonboniéra a naučila nás ji jako děti jíst. Při tvorbě jsem vycházela z myšlenky, že kostka cukru je na začátku tvrdá a drží svůj tvar, ale postupně se rozpadá. Tento princip jsem přenesla do oděvu pomocí gradace, jež se promítá do jednotlivých částí modelu. Pelerína znázorňuje první fázi, kdy je kostka ještě tvrdá a drží svůj tvar, což podtrhuje bílý samet, který svou strukturou připomíná krystalky cukru. Sukně je inspirovaná další fází, kdy se kostka začíná rozpadat. Proto má rozpárané okraje, které se stále dále pářou, a proces rozpadu tak pokračuje i při nošení oděvu. Konečná fáze gradace se promítá do klobouku, při jehož tvorbě jsem využila vypárané nitě znázorňující cukr ve chvíli, kdy je již úplně rozpuštěný.
Proč jste si vybrala zrovna plyšové kuře? To je poněkud specifická věc.
Dostala jsem ho od svého táty po narození, tudíž jde o velmi osobní artefakt. Chtěla jsem vytvořit oděv, který bude příjemný a měkký a ke kterému se člověk bude moct přitulit stejně jako k plyšákovi. Proto jsem zvolila bundu ze žluté kožešiny a podšila ji vatelínem. Silueta vychází z tvaru plyšového kuřete. Objemné rukávy jsou inspirované jeho křídly, zatímco skládané kalhoty z oranžového semiše vycházejí tvaru jeho nožiček.
Zdroj: Petr Šajgal, Martin Matula
Pátým artefaktem je gerbera, co mi připomíná druhou babičku. Do kolekce jsem se rozhodla zařadit také modrý kabát ze své předchozí práce, protože svou siluetou i myšlenkou krásně zapadá do konceptu. Již při jeho navrhování jsem vycházela z pocitu nostalgie a inspirace stylem minulých generací. Model jsem se rozhodla propojit s gerberou prostřednictvím symboliky jednotlivých částí oděvu. Vypasovaná silueta kabátu připomíná stonek, zatímco objemné rukávy znázorňují listy. Šaty ukryté pod kabátem pak představují květ. Přestože nejsou na první pohled plně viditelné, nesou hlavní význam modelu, podobně jako vzpomínky a hodnoty předávané mezi generacemi, které často zůstávají skryté, ale mají pro nás velký význam.
Vaše tvorba je rovněž plná klobouků, což převážně u studenstva nebývá časté…
První klobouk jsem ušila pro svoji bakalářskou práci a od té doby jsou neodmyslitelnou součástí mých modelů. Přijde mi, že je krásně dokreslují, a navíc mě jejich tvorba začala opravdu hodně bavit. Každý klobouk se váže ke konkrétnímu modelu z kolekce.
Forma vyjádření i uctění tradic. Teatrální vlivy chce mladá designérka zužitkovat v kostýmní tvorbě
Kdy jste se poprvé rozhodla, že se chcete věnovat módě? Co vás k tomu vedlo?
Můj zájem o módu vznikl už v dětství, kdy jsem malovala postavy a kreslila jim oděvy nebo oblékala barbíny, což mě hrozně bavilo. Myslím, že šlo o postupný vývoj a módě jsem se chtěla věnovat především proto, že mě to jednoduše bavilo. Vystudovala jsem proto i střední uměleckou školu zaměřenou na design oděvu, takže pokračovat v tomto oboru na vysoké škole pro mě bylo zcela přirozeným krokem.
Jaký je váš proces tvorby?
Ve své tvorbě se zaměřuji na oděv jako prostředek vyjádření myšlenky, příběhu a konceptu. Každý můj projekt vychází z odlišného tématu, které se snažím rozvíjet do hlubšího významu a převádět do osobité vizuální podoby. Charakteristickým prvkem mé práce je experimentování s objemem, proporcemi a siluetou, díky čemuž získává oděv výraznou prostorovost a dynamiku. Důležitou součástí tvůrčího procesu je hledání vztahu mezi konceptem, materiálem a formou. Inspiraci nacházím v tématech, která mi umožňují objevovat nové pohledy a vytvářet oděvy s vlastním příběhem.
Na čem aktuálně pracujete?
Na své diplomové práci, v níž se věnuji tradičnímu lidovému oděvu města Hluk, konkrétně svátečnímu a svatebnímu kroji. Toto téma je mi velmi blízké, protože z Hluku pochází moje rodina a mám tam i své nejbližší přátele. V rámci práce bych chtěla nejen přiblížit krásu a význam hluckého kroje, ale také přispět k zachování povědomí o této tradici, aby postupně nezanikala. Její součástí bude autorská oděvní kolekce inspirovaná prvky hluckého kroje, jež bych chtěla citlivě přenést do současného oděvního designu. Chci hledat způsoby, jak jeho prvky, symboliku a hodnoty reinterpretovat prostřednictvím současného oděvu. Propojím tradici se současností a zároveň zachovám respekt k původu, kulturnímu významu a historické hodnotě.
Co vám předala předchozí generace návrhářů?
Inspiraci a touhu dosáhnout něčeho víc.
Jak vnímáte studium na UTB? Zlepšila byste na ateliéru něco?
Řekla bych, že pozitivně. Ateliér se nám snaží nabízet různé příležitosti, ať už jde o možnost prezentovat naši tvorbu na módních přehlídkách, nebo o různé spolupráce. Škola nám rovněž nabízí spoustu možností, například vycestovat na Erasmus nebo absolvovat zahraniční stáž, a to i po dokončení studia. Co se týče zlepšení, řekla bych, že nikdy není nic dokonalé, ale já jsem se studiem na této škole spokojená a myslím si, že jsem díky němu měla možnost vyrůst a posouvat se dál.
Zdroj: Terezie Kožíková
Kde se vidíte za pár let?
Design oděvu a móda mě hrozně baví, ale do budoucna bych se ráda zaměřila i na kostýmní tvorbu. Mým cílem je pracovat jako kostýmní výtvarnice nebo kostymérka u filmu či v divadle. Možná je to patrné i v mé tvorbě, která má často teatrální charakter.
Zdroje: Autorský text
