Gucci se dnes nachází uprostřed zvláštní smyčky, v níž módní svět neustále vrací pozornost k jeho bývalým kreativním ředitelům. Publikum adoruje sexuální glamour Toma Ford a maximalismus Alessandra Michele nad značkou visí jako obří kulturní stín. Do toho vstupuje nový šéf, Demna, jenž otevírá další vlnu archivních srovnání. Přesto existuje kapitola Gucci, která zůstává překvapivě nedoceněná. Ex-designérka Frida Giannini vytvořila obraz značky postavené na kontrolovaném lesku, glamouru a luxusu, který nikdy nežadonil o diskutabilní pozornost. Formovala Gucci způsobem, jenž se mezi sezónami stihl rozpustit do současné estetiky natolik, že ho mnozí přestali vnímat.
Ve chvíli, kdy se bývalá kreativní vedení Gucci spojují buď s erotickým napětím éry Toma Ford, nebo maximalistickou excentričností Alessandra Michele, zůstává estetika někdejší kreativní ředitelky Fridy Giannini nepochopitelně stranou hlavní debaty. Přitom právě ona vytvořila úplně jiný typ luxusu, než na jaký jsme nyní u Gucci zvyklí. „Její Gucci“ stálo na materiálu, siluetě a velmi specifickém typu ženského glamouru.
Hedvábné halenky, úzké večerní siluety, kouřové stíny, draze působící kožešiny, obrovské sluneční brýle nebo šedé latexové body. Éra Giannini komunikovala hlavně přes napětí, sofistikovanost a pocit luxusu, který nepůsobil okázale na první pohled. A právě proto se dnes její práce jeví mnohem současněji, než si módní svět dlouho připouštěl.
Demna píše nejnovější kapitolu Gucci. Jenže část jeho estetiky už Frida Giannini sepsala dávno před ním
Když Demna letos v únoru představil svou první fyzickou přehlídku pro Gucci, bylo téměř jisté, že sáhne do archivů značky. Přesně to od něj módní svět očekával. První reakce publika i sociálních sítí přitom jeho estetiku téměř automaticky spojovaly s Tomem Ford, což je u Gucci už téměř reflex. Jenže čím déle se reference rozebírají, tím víc začíná být patrné, že část prvků připomíná mnohem silněji éru Fridy Giannini.
Na sociálních sítích se proto pomalu začínají objevovat koláže porovnávající návrhářčiny kolekce s novou estetikou Gucci i aktuálními looky celebrit. Kylie Jenner na Instagramu pózuje v šedém body z přehlídky Gucci Fall/Winter 2010 a Madonna obléká ikonickou fialovou bundu z roku 2006. Dokonce i dramatický černý make-up z Demnovy první fyzické přehlídky připomíná backstage fotografie z roku 2012, tedy doby Giannini.
Frida Giannini přitom nikdy nefungovala jako návrhářka jediné ikonické siluety. Její síla spočívala v tom, jak dokázala Gucci stabilizovat po extrémně dominantní éře Toma Ford. Nastoupit po něm znamenalo téměř nemožný úkol. Designér přepsal smyslnost luxusní módy na začátku tisíciletí tak silně, že cokoliv po něm automaticky působilo méně radikálně. Giannini proto zvolila úplně jinou cestu.
Místo dalšího šoku začala budovat svět, který byl nositelnější, bohatší na produkt a mnohem pevněji propojený s archivem Gucci. Kabelky Flora, Jackie nebo Bamboo díky ní nepůsobily jako relikvie 90. let, ale jako znovuoživené symboly značky, jež následující designéři pouze interpretovali. V období vedení Fridy Giannini se tak mezi lety 2006 až 2015 z Gucci stala jedna z nejsilnějších luxusních mašin celé dekády.
Zdroj: Reuters | Gucci FW26, Demnovy looky a líčení podobné tvorbě Fridy Giannini
Zatímco módní svět miluje runway fotky Fordovy éry, Giannini posílila Gucci jako globální byznys. Možná největší část návrhářčina odkazu představují právě zmíněné doplňky. Návrhářčina práce s koženým zbožím proměnila značku v jednu z nejsilnějších luxusních mašin tehdejší dekády. A možná i proto její éra dlouho unikala módní romantizaci. Nebyla postavená na destrukci ani excentrické performanci. Fungovala přes konstruovaný luxus, jenž se stal základem estetiky obrovské části dnešního světa Gucci.
Zdroj: Gucci | Kabelka Jackie 1947, jejíž podobu formovala právě Frida Giannini
Zajímavé je také to, že retro reference, jako je těžké zdobení, aristokratická dekadence nebo kombinace sexuality a téměř chladné elegance, které dnes publikum obdivuje na Michelovi nebo Demnovi, existovaly u Giannini v subtilnější podobě už dávno. Alessandro Michele tyto prvky vytáhl do maximalistického chaosu plného vintage vrstev. Demna je nyní pravděpodobně posouvá směrem k temnější a tvrdší verzi luxury power dressingu. Frida Giannini ale vytvořila most mezi oběma světy. Bez ní by současné Gucci pravděpodobně nevypadalo tak, jak vypadá dnes.
Možná i proto začíná její práce působit znovuobjeveně. Ne jako nostalgický návrat ke „starému Gucci“, ale jako archiv, který ještě nebyl úplně vyčerpaný. Fordova éra se mezitím stává téměř módním klišé, protože už rezonuje daleko za módní bublinou i u lidí, kteří módu v podstatě nevnímají. Sametové bokovky, rozepnuté saténové košile a erotický glamour z přelomu milénia už módní průmysl recykloval nesčetněkrát. Frida Giannini oproti tomu zůstávala dlouho stranou hlavního „hype“ cyklu. A právě z toho důvodu dnes působí čerstvěji. Její Gucci nestálo na hlasité provokaci. Spíš na pocitu, že luxus může být zároveň dospělý i nebezpečně přitažlivý.
Zdroje: Autorský text
