V době, kdy klub Studio 54 diktoval noční rytmus a cigareta v ruce symbolizovala štíhlosti, vznikl fenomén, jenž dnes působí jako z groteskního snu. Magazín Vogue přinesl „crash dietu“. Režim, slibující eleganci a tělo jako z ateliéru Richarda Avedon. Luxusní zoufalství zabalené do lesklých stránek. Styl měl váhu dogmatu a káva s vejcem byla víc než snídaně, byla to víra.
Sedmdesátá léta přepsala pravidla krásy s nebývalou odvahou i bezohledností. Móda těla se měnila stejně rychle jako beat na tanečním parketu. Magazín Vogue tehdy diktoval, co znamená být „fit for fashion“ a jeho verze disciplíny zněla spíš jako mučednický rituál než výživa. Takzvaná crash dieta se stala symbolem tehdejší éry, kdy extravagance pohltila zdravý rozum a estetika vítězila nad fyziologií.
Vejce, víno a káva. Dieta podle retro Vogue vytvářela dobový ideál
V roce 1977 publikoval americký Vogue článek, který dnes patří do muzea kulturních podivností. Na třech stránkách se čtenáři dozvěděli, jak během tří dnů „získat tělo pro couture“. Recept byl krystalicky jednoduchý. Vejce, víno, černá káva a maximum pevné vůle. Každý den začínal vařeným vejcem a sklenkou bílého. Oběd pokračoval vajíčkem a půl lahví vína. Večer vás čekalo totéž, doplněné steakem na útěchu.
Zdroj: Pexels
Tento zvláštní mix asketismu a hedonismu přesně odrážel ducha tehdejší doby. Tělo se stávalo samostatným módním doplňkem, vůle zase jedinečnou estetickou kvalitou. Zdraví bylo vedlejší téma, důležité bylo světlo reflektorů. Všechno vonělo svobodou, i když šlo o výše popsaný pečlivě řízený chaos. Magazín Vogue v té době ztělesňoval kulturu, která uměla prodávat hlad jako styl života.
Zdroj: Pexels
Když se na crash dietu podíváme dnešní optikou, působí jako performativní akt. Extrém, který měl především estetický účel. Jako by šlo o konceptuální umění, ne o doporučení pro všední realitu smrtelníků. Žena 70. let minulého století chtěla být éterická, lehká a nedotknutelná. Jídlo bylo překážkou, víno spojencem. Vogue k tomu přidal sobě vlastní poetiku elegance a svět tleskal.
Crash diet připomíná muzejní vitrínku. Zastaralé hubnutí vedlo k sebedestrukci
Současná výživa čte zmíněné recepty spíše jako ironickou notu dějin. Crash dieta zůstává fascinujícím svědectvím doby, kdy se hranice mezi módou a sebedestrukcí rozpíjela stejně hladce jako Chardonnay vedle hladu. Přesto měla zvláštní charisma. Ne kvůli výsledku, ale díky své estetické odvaze. Dodnes dietu jako experiment někteří lidé zkouší. Výsledek je ovšem opravdu klamavý.
Magazín Vogue tehdy vytvářel realitu, ne jen reflektoval trendy. Tvaroval představu o těle, které mělo být uměleckým dílem, nikoli organismem. Posedlost kontrolou se později proměnila v kult fitness, detoxu a bio estetiky, ale kořeny stále zůstaly v dekadentní disciplíně.
Dnes působí crash dieta jako šperkovnice absurdity. Lesklá, přitažlivá, a nebezpečně krásná. Připomíná, jak hluboko dokáže zajít touha po dokonalosti, když má za spojence časopis s mocí božstva. Sedmdesátky skončily, ale jejich otisk zůstal, poruchy příjmu potravy jsou stále rozebírané téma, negativně ovlivňující celou společnost. Proto je nutné na crash dietu nahlížet jako na retro bizár, hodný vitrínky v muzeu.
Zdroje: Living 360, NEWS 18, The Economic Times, YouTube, Instagram
