― Reklama ―

― Reklama ―

Fotokniha Fishworm přináší obrazový svět, který působí syrově, intimně a fyzicky. Vznikla z nalezených snímků, osobní zkušenosti a dlouhodobého soužití s krajinou amerického státu Maine. Publikace pracuje s neuhlazenou estetikou a nechává fotografie dýchat vlastním tempem. Nepodává výklad, naopak nabízí ponoření a tvorbu vlastního významu. Výsledkem je vizuální materiál, který zůstává v těle déle než v paměti a ocení ho každý milovník černobílého světa.

Autoři knihy Fishworm se pohybují mimo instituce, mimo galerie, mimo akademický jazyk. Jejich práce vychází z každodennosti, náhody a trpělivého sběru. Fotografie fungují jako stopa života, který se odehrává stranou pozornosti. Publikace staví na dotyku, opotřebení a vrstvení času. Každá stránka připomíná nalezený fragment syrového, opotřebovaného a reálného světa. Některé jsou dokonce trochu „creepy“.

Sedm let obrazů v rurálním Maine. Fishworm jako vizuální archiv cizích životů

Za knihou Fishworm stojí dvojice umělců a životních partnerů, Pia Paulina Guilmoth a Jesse Bull Saffire, která za sedm let systematicky shromažďovala fotografie v okruhu 60 mil od svého domova v rurálním Maine. Snímky pocházejí z opuštěných domů, výprodejů, zaplavených školních budov či odpadních hromad. Obrazy nesou stopy předchozího života, cizího dotyku a času, jenž se na nich podepsal.

Zdroj: Void

Zásadní roli v podobě knihy hraje technika. Autoři fotografie digitalizovali a tiskli pomocí starého kopírovacího stroje Xerox, nalezeného venku, vystaveného dešti a chladu. Tisk působí hrubě, zrnitě a nestabilně. Tato „kvalita“ dodává publikaci charakter fyzického objektu, který se nesnaží o dokonalost. Obraz se stává materiálem, s nímž lze zacházet intuitivně a bez úcty k tradiční hierarchii fotografického řemesla.

Zdroj: Void

Fishworm čerpá ze „zine culture“ (ta označuje nízkonákladovou, autorsky svobodnou publikační praxi vycházející z DIY principů), která oba autory formovala dávno před vstupem do světa galerijní fotografie. Guilmoth se v rozhovoru pro magazín Dazed vrací ke svým prvním xeroxovým sešitům, prodávaným za pár dolarů v lokálních obchodech s hudbou. Kniha se k této zkušenosti otevřeně hlásí. Působí jako návrat k bezprostřednosti, kde rozhoduje impulz, rytmus ruky a momentální pocit.

Publikace funguje jako otevřený prostor. Chronologie šla velkou obklikou

Obsah knihy navíc nepodléhá chronologii ani tematickému třídění. Fotografie z let 1940 až 2025 se prolínají svobodně a bez jakéhokoliv vysvětlení. Každá stránka vyvolává otázky po původu, okolnostech a motivech, které zůstávají záměrně otevřené. Celek proto připomíná vizuální adresář jednoho kraje, sestavený z náznaků, útržků a ticha mezi nimi.

Zdroj: Void

Silnou vrstvu tvoří i sociální kontext. Maine, který Fishworm zachycuje, se výrazně liší od turistického obrazu známého z lesklých magazínů. Jde o kraj izolace, fyzické práce, ekonomického tlaku a života mimo kulturní centra. Pro queer komunitu představuje každodenní existenci plnou napětí a bdělosti. Tento prožitek se do knihy otiskuje skrze výběr obrazů i jejich seskupení.

Autoři označují Fishworm s ironickou něhou jako „dykes digging through trash“. Tento popis zbavuje projekt akademické distance a přibližuje jej skutečnosti, z níž vychází. Publikace stojí stranou reprezentace, která bývá spojována s privilegovanými hlasy. Místo teorie nabízí zkušenost. Místo vysvětlení tělesný dojem. Fishworm je knihou, ke které se čtenář vrací bez pevného začátku a konce. Každé otevření přináší jinou cestu, náladu, detail. Publikace funguje jako prostor, ne lineární vyprávění. Právě v otevřenosti tkví její síla i smyslná temnota.

Zdroje: Dazed, Lokator 100, Instagram

Autor článku:
Marek Wrbik
Marek Wrbikhttps://fashionup.cz/
Marek ve svých textech propojuje módu s popkulturou, ekonomikou i společenským kontextem. Zajímá ho, jak se oblečení stává odrazem doby a proč některé značky uspějí, zatímco jiné ztratí lesk. Pravidelně se objevuje na lokálních fashion akcích a sleduje tváře české módní scény. Rád rozkrývá příběhy za značkami i trendy, které zatím českému publiku zůstávají vzdálenější. Když zrovna nepíše, rád objevuje nové bary, galerie a podniky, kde jde cítit nápad. Módu bere jako koníček, ale i jako způsob, jak se dívat na svět.

― Reklama ―

Foto:Void

Kniha pro vyznavače smyslné temnoty? Poohlédněte se po publikaci Fishworm

― Reklama ―

Fotokniha Fishworm přináší obrazový svět, který působí syrově, intimně a fyzicky. Vznikla z nalezených snímků, osobní zkušenosti a dlouhodobého soužití s krajinou amerického státu Maine. Publikace pracuje s neuhlazenou estetikou a nechává fotografie dýchat vlastním tempem. Nepodává výklad, naopak nabízí ponoření a tvorbu vlastního významu. Výsledkem je vizuální materiál, který zůstává v těle déle než v paměti a ocení ho každý milovník černobílého světa.

Autoři knihy Fishworm se pohybují mimo instituce, mimo galerie, mimo akademický jazyk. Jejich práce vychází z každodennosti, náhody a trpělivého sběru. Fotografie fungují jako stopa života, který se odehrává stranou pozornosti. Publikace staví na dotyku, opotřebení a vrstvení času. Každá stránka připomíná nalezený fragment syrového, opotřebovaného a reálného světa. Některé jsou dokonce trochu „creepy“.

Sedm let obrazů v rurálním Maine. Fishworm jako vizuální archiv cizích životů

Za knihou Fishworm stojí dvojice umělců a životních partnerů, Pia Paulina Guilmoth a Jesse Bull Saffire, která za sedm let systematicky shromažďovala fotografie v okruhu 60 mil od svého domova v rurálním Maine. Snímky pocházejí z opuštěných domů, výprodejů, zaplavených školních budov či odpadních hromad. Obrazy nesou stopy předchozího života, cizího dotyku a času, jenž se na nich podepsal.

Zdroj: Void

Zásadní roli v podobě knihy hraje technika. Autoři fotografie digitalizovali a tiskli pomocí starého kopírovacího stroje Xerox, nalezeného venku, vystaveného dešti a chladu. Tisk působí hrubě, zrnitě a nestabilně. Tato „kvalita“ dodává publikaci charakter fyzického objektu, který se nesnaží o dokonalost. Obraz se stává materiálem, s nímž lze zacházet intuitivně a bez úcty k tradiční hierarchii fotografického řemesla.

Zdroj: Void

Fishworm čerpá ze „zine culture“ (ta označuje nízkonákladovou, autorsky svobodnou publikační praxi vycházející z DIY principů), která oba autory formovala dávno před vstupem do světa galerijní fotografie. Guilmoth se v rozhovoru pro magazín Dazed vrací ke svým prvním xeroxovým sešitům, prodávaným za pár dolarů v lokálních obchodech s hudbou. Kniha se k této zkušenosti otevřeně hlásí. Působí jako návrat k bezprostřednosti, kde rozhoduje impulz, rytmus ruky a momentální pocit.

Publikace funguje jako otevřený prostor. Chronologie šla velkou obklikou

Obsah knihy navíc nepodléhá chronologii ani tematickému třídění. Fotografie z let 1940 až 2025 se prolínají svobodně a bez jakéhokoliv vysvětlení. Každá stránka vyvolává otázky po původu, okolnostech a motivech, které zůstávají záměrně otevřené. Celek proto připomíná vizuální adresář jednoho kraje, sestavený z náznaků, útržků a ticha mezi nimi.

Zdroj: Void

Silnou vrstvu tvoří i sociální kontext. Maine, který Fishworm zachycuje, se výrazně liší od turistického obrazu známého z lesklých magazínů. Jde o kraj izolace, fyzické práce, ekonomického tlaku a života mimo kulturní centra. Pro queer komunitu představuje každodenní existenci plnou napětí a bdělosti. Tento prožitek se do knihy otiskuje skrze výběr obrazů i jejich seskupení.

Autoři označují Fishworm s ironickou něhou jako „dykes digging through trash“. Tento popis zbavuje projekt akademické distance a přibližuje jej skutečnosti, z níž vychází. Publikace stojí stranou reprezentace, která bývá spojována s privilegovanými hlasy. Místo teorie nabízí zkušenost. Místo vysvětlení tělesný dojem. Fishworm je knihou, ke které se čtenář vrací bez pevného začátku a konce. Každé otevření přináší jinou cestu, náladu, detail. Publikace funguje jako prostor, ne lineární vyprávění. Právě v otevřenosti tkví její síla i smyslná temnota.

Zdroje: Dazed, Lokator 100, Instagram

― Reklama ―

Móda v kostce: Skončil NYFW a Sandra Choi získá ocenění za práci u Jimmy Choo

Newyorský týden módy skončil a zatímco tiše předává štafetu Londýnu, nám nezbývá, než zpracovat vše, co nám nabídnul. Ať už jde o dechberoucí přehlídku Caroliny Herrera, či agresivní chování ředitele CFDA Stevena Kolb. Chanel mezitím vítá podzim a Mulberry vzdává hold své kabelce Stevie. Sandra Choi získá v listopadu ocenění od BFC, a to za svou práci u Jimmy Choo.

Cool girl zmizela. Celebrity už mají stylistu i na pochůzky po městě

Holka v džínách, bílém tričku, s rozcuchanými vlasy, kávou v ruce a výrazem, že má na práci mnohem důležitější věci než řešit, co si vezme na sebe. Přesně to byla ona vysněná cool girl. Dnes už ale ani tento dokonale nedbalý vzhled není tím, čím se zdá. Za každým outfitem stojí hodiny vymýšlení, fittingu a stylingu.

Zemřel mistr kostýmu. Bob Mackie oblékal Cher, Carol Burnett i Dianu Ross

Ve věku 87 let zemřel americký módní a kostýmní návrhář Bob Mackie. Muž, jehož jméno se stalo synonymem pro hollywoodský glamour, flitry, peří, odhalené tělo a extravagantní kostýmy, během své více než šest dekád dlouhé kariéry oblékal mimo jiné Cher, Dianu Ross, Carol Burnett, Barbru Streisand nebo Madonnu. Jeho práce ale dávno přesáhla hranice kostýmu. Mackie pomohl vytvořit vizuální identitu některých největších hvězd popkultury a zásadně ovlivnil podobu módy na červeném koberci.

Diamant mezi drahokamy. Šperky navzdory všemu drží korunu luxusní scény

Trvající inflace, pokračující geopolitické konflikty i vysoké ceny energií doléhají už několik let na kdysi prosperující luxusní průmysl. Cestu v zaminovaném poli si ovšem vyšlapaly drahé šperky, které se vztyčenou hlavou odolávají všem nepřízním a těší se oblibě zákazníků všech kategorií. Za svůj úspěch mohou vděčit nesrovnatelné odolnosti, nadčasovosti a umění jedinečnosti.

Julie Kegels vyhrála Cenu LVMH. Vedle finanční odměny získala i roční mentoring

Návrhářka Julie Kegels obdržela letošní Cenu LVMH pro mladé módní návrháře. Porotu zaujala svou osobitou interpretací ženskosti i schopností pracovat s klasickými módními siluetami způsobem, který je experimentální a nositelný zároveň. Vítězka si z Paříže odnáší finanční podporu ve výši 400 tisíc euro a roční mentoring od expertů skupiny LVMH.

Dior ztratil svou první dámu. Jak se Mathilde Favier zapsala do módní historie?

Někteří z nejvlivnějších lidí módního dění zůstávají očím veřejnosti neznámí. Tvář Mathilde Favier nebývala na obálkách časopisů, přesto právě ona rozhodovala o tom, jak bude vypadat příběh jedné z nejvýznamnějších módních značek. Dlouholetá šéfka PR pro Dior zemřela nečekaně v srpnu letošního roku ve věku 57 let. Jak si ji svět módy zapamatoval?

Zohrana Mamdani sleduje na Instagramu 12 milionů lidí. Starosta NYC rozumí sítím

Co mají společného politika, influencerství a řízení jednoho z nejchaotičtějších velkoměst světa? Pro Zohrana Mamdani je to jen další úterý. Newyorský starosta totiž pochopil něco, co řadě současných politiků stále uniká. Sociální sítě nejsou jen digitální nástěnkou pro tiskové zprávy. Jsou médiem, kde musíte umět vyprávět příběh, bavit, a především působit jako normální člověk.

Móda konečně naslouchá původním kulturám. Nový Zéland ví, jak na fashion week

Móda byla odjakživa silně propojena s kulturou a společností, v níž vzniká. Pravidelně se v ní odráží dobová nálada, pravidla i tabu a funguje proto jako samostatný komunikační prostředek. A New Zealand Fashion Week letos vyslal jasnou zprávu. Je na čase uvolnit prostor komunitám, které jsme dlouho přehlíželi. Původní kultury už nejsou jen obětí politických bojů. Na mole tentokrát zazářili indigenous tvůrci nejen z Nového Zélandu, ale i zbytku světa.

Odkrýt novou perspektivu. Simone Rocha uvádí vlastní verzi adidas Originals

Ballerina trend ještě zdaleka není u konce. Alespoň ne dokud má slovo adidas Originals. Sportovní gigant v nové kampani láká na spolupráci s irskou návrhářkou Simone Rocha, kterou poprvé světu odhalil již na její runway show pro letošní podzim a zimu. Designérka však ikonické klasiky nepřetváří, daruje jim vlastní, pro ni tak typicky romantickou a dívčí perspektivu.

Vintage Dior i líčidla Marilyn Monroe. The Makeup Archive odkrývá příběh krásy

Make-up pro nás možná znamená jen pár minut před zrcadlem, některé beauty produkty však ukrývají příběh, který stojí za delší pozornost. Důkazem je vizážistka Erin Parsons. Svou sbírku vzácné a vintage kosmetiky se rozhodla zpřístupnit veřejnosti a vytvořila pro ni online muzeum The Makeup Archive.

Móda v kostce: Kendall Jenner oblékla Donnu Karan a Desigual prodává ironii

Měsíc módy nabírá na obrátkách a značky po letním oddechu přicházejí s novými kampaněmi. Donna Karan naverbovala Kendall Jenner, zatímco Burberry spoléhá na hvězdy, jako je FKA Twigs a Romeo Beckham. Desigual mezitím kritizuje AI za pomocí dcery Elona Musk a Jil Sander proniká hluboko do světa abstrakce. Haus Labs nově zastoupí herečka Philippine Leroy-Beaulieu.

Z nenápadného pomocníka do hlavní role. AI pronikla do základů módního světa

Umělá inteligence se ve světě módy zabydlela rychleji, než jsme čekali. Z nástroje, který měl měnit především způsob, jakým pracujeme, se stává součástí kultury. Ovlivňuje nejen kreativitu, ale také design i způsob, jakým (nejen) luxusní značky komunikují se svým publikem. AI už není jen vizí vzdálené budoucnosti, módní průmysl ji přijímá jako svůj nový jazyk.

Calvin Klein lapil další hvězdu. Novou kampaň roztančila Sadie Sink

S blížícím se podzimem přichází rovněž nová módní sezóna, kterou řada světových značek vítá hvězdnými kampaněmi. Výjimkou není ani Calvin Klein, jenž rozvíjí sérii s názvem Feel the Fit. Po kanadské zpěvačce Tate McRae oblékl do svého ikonického denimu herečku Sadie Sink. Ta s přirozenou nenuceností připomíná, jaké to je, když nosíme džíny, jež nám skutečně padnou.

Splní i nevyřčená přání. Luxusní akademie vychovává butlers 21. století

Věděli byste, jak poznat, že si host přeje sklenku vody, ještě než vám to sám řekne? Absolventi nizozemské International Butler Academy se učí i takovým dovednostem. Vedle klasického servírování vína nebo prostírání stolu si mladí lidé z této prestižní školy umí poradit také s nenápadným předvídáním potřeb svých zákazníků. Je to drobná magie, či vzácný skill, jenž utváří butlers 21. století?

Tasteslop je všude. Můžeme si skutečně koupit dobrý vkus?

Co mohou mít společného Tabi od Maison Margiela, kufr Rimowa, wabi-sabi interiér nebo dokonale nedbalý outfit Jennifer Lawrence? Mnoho lidí je považuje za symboly dobrého vkusu. Některé kousky jsou ve světě módy tak notorické, že se z nich stal nepsaný návod na „správný styl“. Právě ona často až globální univerzálnost však postupně vytlačuje individuální kreativitu. Vítejte ve světě tasteslopu, neboli estetiky, která vypadá správně, ale postrádá názor.

Francie přitvrzuje proti ultra-fast fashion. Nový zákon zdraží produkty až o 50 procent

Francie zavádí nový sankční systém zaměřený na ultra-fast fashion. Značky, které na tamní trh uvádějí obrovské množství nových produktů a zároveň nenabízejí dostatečnou motivaci k jejich opravě, čeká vyšší ekologický poplatek. V letošním roce může dosáhnout až padesát procent ceny výrobku. Nová pravidla vycházejí ze zákona přijatého v červenci, který je prvním zákonem svého druhu zaměřeným přímo na ultra-fast fashion produkci.

― Reklama ―

― Reklama ―