Julie Bullard měla kudrnaté blonďaté vlasy, voněla po laku na nehty a stála na prahu snu malé Nadie. Byla její dětskou chůvou a zároveň první ženou, kterou fotografka Nadia Lee Cohen vnímala jako ztělesnění stylu. Právě jí věnovala svou nejnovější knihu „Julie Bullard“. Jde o vizuální poctu devadesátkám, estetice maloměsta a idealizovaným vzpomínkám, které nikdy nebyly zcela skutečné.
Výjimečný projekt fotografky Nadie Lee Cohen vznikl ve spolupráci s legendou britské fotografie Martinem Parr. Spojení, které na papíře působí jako paradox. Úspěšná fotografka je mistryní stylizovaného kýče, Parr ikonou realismu. A přesto to funguje. Možná právě proto. Julie Bullard je totiž kniha, která míchá dokument s fikcí, sentiment s ironií a realitu s televizním dramatem.
Fotokniha „Julie Bullard“ otevírá důvěrně známou estetiku. Scény, jako by vypadly z rodinného alba
V hlavní roli knihy stojí sama Nadia Cohen, tentokrát nikoliv jako autorka za objektivem, ale jako titulní Julie, polosmyšlená postava zasazená do maloměstského života ikonických 90. let. Vedle ní se objevují Scarlett Carlos Clarke jako její sestra Jane a Frankie Park jako matka Sharon. Každý detail je pečlivě inscenovaný. Od umělých nosů po pestrobarevné domácí obýváky, studených švédských stolů po plastové dekorace na narozeninové oslavě.
Zdroj: Dover Street Market
A právě v téhle stylizaci vyniká Parrův rukopis. Jeho ikonický blesk, syté barvy a důvěrně známé a až obyčejné rekvizity působí povědomě. Ale tentokrát nejde o dokumentaci skutečného života. Tady se inscenuje vzpomínka, kterou sdílíme, i když není naše. Album, které jako by někdo koupil na eBay. Včetně naducaného falešného koženého obalu a zlatého nápisu, který výtisk knihy umně zdobí.
Drop fotoknihy přinesl velký úspěch. Nadia nakonec skončila v rakvi
Fotokniha Julie Bullard vyšla v limitovaném nákladu kusů u nakladatelství IDEA, při příležitosti festivalu Photo London. Sto jedna snímků se řadí jako scény z německého sitcomu, akorát bez dialogů, ale s emocemi, které mluví za vše. Každá fotografie vypadá jako výřez z domácí telenovely, kde si příběh domýšlíme sami.
A protože jde o Nadiu Lee Cohen, premiéra se neobešla bez teatrálního gesta. Na místě se objevila její socha v otevřené rakvi, zachycená objektivem Martina Parr, která tak surreálním způsobem uzavřela kruh této podivně povědomé fikce. Julie Bullard není jen vizuální projekt. Je to kolektivní „halucinace“ devadesátkového dětství, které známe spíš z vyprávění, televizních reklam a ohraných kazet. A přesto nám připadá důvěrně skutečné.
Zdroje: Culted, HighSnobiety, Instagram
