Připomeňme si jeden z nejbizarnějších momentů módní historie, kdy se televizní pořad změnil v arénu čistého „buranství“. Představte si studio BBC jako navoněný obývák britské střední třídy, do kterého v roce 1988 vtrhne punková královna Vivienne Westwood. Zatímco s ledovým klidem servíruje budoucnost v podobě korzetů a deformovaných siluet, publikum v talk show Wogan reaguje jako při sledování špatného skeče. Nešlo o úžas, ale kolektivní výsměch. Místnost plná lidí v nevkusných svetrech tehdy absolutně přehlédla revoluci, která jim pochodovala pod nosem na deseticentimetrových podpatcích.
Historie módy má svůj vlastní smysl pro černý humor a jeho vrcholem je bezpochyby návštěva návrhářky Vivienne Westwood pořadu Wogan stanice BBC v roce 1988, která aktuálně rezonuje na sociálních sítích. Tehdy se stalo něco, co dnes působí jako absurdní divadlo. Královna punku přišla ukázat svou vizi a dočkala se reakcí, které byste čekali spíše v cirkuse. Moderátorka talk show Sue Lawley jen přihlížela, jak sál propadá záchvatům smíchu při pohledu na modelky, které přitom definovaly příští éru britské módy. Je to dokonalá studie lidské omezenosti. Dav v publiku se cítil intelektuálně nad věcí, zatímco se vysmíval ženě, jež právě přepisovala pravidla estetiky pro příští dekády.
Zdroj: Vivienne Westwood
Moderátorka v zajetí průměru. Vivienne Westwood stála před výsměchem „maloměšťáků“
To, co se dělo v hledišti, nebylo jen nevinné chichotání. Byl to kolektivní lynč, vedený moderátorkou Sue Lawley, jež místo profesionálního odstupu zvolila roli „hlasu lidu“. Když se na scéně objevily modelky v kolekci Time Machine, Lawley se jich ptala, zda se v tom „vůbec dá chodit“, přičemž diváci se v pozadí lámali v pase. Vivienne Westwood tehdy v pořadu neseděla jen jako návrhářka, ale jako antropoložka, která britské veřejnosti nastavila zrcadlo jejich vlastní upjatosti. Ironií zůstává, že ti, kteří se tehdy smáli tvídovým sáčkům s přehnanými rameny a korzetům s potiskem starých mistrů, se na ně o pár let později dívali v každém druhém časopise i šatnících popových ikon.
Vivienne Westwood v té době procházela jakousi „pohanskou érou“ a její kolekce pro rok 1988 byla proto mistrovským mixem britské tradice a drzého převzetí historie. Šlo o první momenty, kdy začala masivně využívat tvíd a vlnu, tedy materiály považované za vrchol konzervatismu, a přetvářet je v něco hluboce umělecky závratného. Diváci BBC tehdy viděli jen „divné šaty“, ale Westwood jim ve skutečnosti prezentovala dekonstrukci britské identity. Její modelky připomínaly aristokratky, které se právě vrátily z velmi divokého večírku budoucnosti. Smích publika tak nebyl ničím jiným než obranným mechanismem před něčím, co intelektuálně a esteticky nedokázali zpracovat.
Zdroj: Reuters, Vivienne Westwood
Zpětně je nejvíce fascinující právě chování moderátorky, která se k Westwood chovala s neskrývaným despektem, jako k někomu, kdo omylem zabloudil do studia z psychiatrické léčebny. Zatímco modelky, mimochodem v té době začínající hvězdy, trpělivě předváděly šaty, Lawley podněcovala publikum k dalším salvám smíchu. Návrhářka tehdy v jednu chvíli prohlásila, že „móda je o změně identity a hledání nových cest“, na což dostala odpověď v podobě dalšího hýkání. Byl to moment, kdy televize rezignovala na edukaci a zvolila levnou cestu zesměšňování něčeho, co ji přesahovalo.
@outpump In 1988, Vivienne Westwood presented her “Time Machine” collection on live television — met with laughter from the audience. With time, her work would come to be recognized as deeply influential and ahead of its era. A moment that reflects how innovation is often misunderstood before it is fully appreciated. 📹: archivedrunway #viviennewestwood #designer #archivefashion #fashiontiktok #throwback ♬ audio originale – Outpump
Dnes je záznam povinnou četbou každého milovníka módy, ale s úplně jiným vyzněním, než BBC v roce 1988 zamýšlela. To, co tehdy vypadalo jako porážka Westwood, je dnes vnímáno jako její největší triumf. Ukázalo se, že návrhářka nebyla „mimo“, ale byla tak moc napřed, že signál k jejímu publiku dorazil s pětiletým zpožděním.
Zdroje: Autorský text
