Na okraji Barcelony stojí stavba, která kdysi produkovala tuny cementu, dnes ale produkuje nápady. La Fábrica, bývalá průmyslová továrna z počátku 20. století, se proměnila v jeden z nejpodivuhodnějších architektonických prostorů Evropy. Z ruin plných prachu vzniklo sídlo architektonického studia, domov i zahrada. Místo, kde se minulost nebourala, ale přepsala.
Projekt španělského architekta Ricarda Bofill ukazuje, že moderní architektura nemusí začínat od čistého papíru. Stačí pochopit to, co už existuje, a dát tomu novou funkci. La Fábrica zdobící okraj Barcelony tak dnes představuje jakousi živou budovu. Kanceláře, ateliéry, knihovny, terasy i obytné prostory vyrůstají z bývalých industriálních prostor i betonových hal a vytváří jasné designérské nebe.
Zdroj: La Fábrica
Přestavba započala již v roce 1973. Ricardo Bofill vdechl cementárně nový život
Když Ricardo Bofill v roce 1973 poprvé vstoupil do opuštěné cementárny v průmyslové oblasti Sant Just Desvern, obléhaly komplex konstrukce, sila, tunely, nádrže i obrovské výrobní haly. Místo působilo téměř apokalypticky. Betonové věže připomínaly pevnost a celé okolí zarůstal plevel. Mnozí by v takové situaci zvolili demolici. Bofill vybral opačný přístup. Rozhodl se s budovou vést dialog.
Zdroj: La Fábrica
První roky znamenaly fyzicky náročnou práci. Část konstrukcí bylo nutné odstranit, jiné očistit a některé ponechat téměř beze změny. Exploze odstranily nepotřebné bloky a odkryly skryté objemy, které vytvořily nečekané prostory. Tam, kde se kdysi míchal cement, vznikly vysoké sály s klenbami připomínajícími sakrální architekturu. Industriální vertikála sil se proměnila v monumentální věže s okny a vegetací.
Zdroj: La Fábrica
La Fábrica se neustále aktualizuje. Kanceláře i ateliéry mění svůj výraz
La Fábrica dnes neslouží jediné funkci. V jedné části sídlí architektonické studio Bofill Taller de Arquitectura. Jiné prostory slouží jako knihovna, archiv či konferenční místnosti. Nejvyšší patra ukrývají obytné místnosti a soukromé interiéry. Rozmístění kanceláří nepodléhá klasickému systému, pracovní místa najdete po celém areálu, mění se dle potřeby. Dalo by se říct, že La Fábrica je pomyslný druh lifestylu.
Zdroj: La Fábrica
Jedním z nejpůsobivějších momentů je propojení betonu a přírody. Ricardo Bofill nechal areál postupně zarůst zelení. Břečťan šplhá po vysokých stěnách, stromy prorůstají jednotlivá nádvoří a střechy slouží jako velkolepé zahrady. Tvrdá industriální hmota tím získala nečekanou měkkost a klid. Světlo proudí skrze vysoká okna a dopadá na hrubé stěny, které stále nesou stopy původní výroby.
Zdroj: La Fábrica
Zajímavé je i to, že La Fábrica nikdy nepředstavovala hotový projekt. Komplex se vyvíjí již desítky let a stále se mění. Některé prostory dostávají nové využití, jiné se opět přestavují. Architektura zde funguje jako dlouhotrvající proces, ne jako jednorázové dílo. Budova tak ve výsledku uchovává paměť průmyslové minulosti a současně vytváří prostředí pro současnou i budoucí kreativní práci.
Po smrti Ricarda Bofill v roce 2022 zůstala La Fábrica symbolem jeho filozofie. Myšlenka byla jednoduchá. Budovy mají život a architekt s nimi může spolupracovat, místo aby je nahrazoval. La Fábrica dnes patří mezi nejcitovanější příklady adaptivní architektury. Právě v tom spočívá její síla. Betonové stěny, které kdysi nesly neúprosný hluk strojů, dnes obklopuje ticho knihoven a nadšené rozhovory architektů.
Zdroje: ArchDaily, Bofill Taller de Arquitectura, EARCH
