První den pařížského haute couture fashion weeku přinesl hned dvě z nejočekávanějších přehlídek. Kreativní ředitel Schiaparelli Daniel Roseberry představil kolekci The Abyss, která propojuje tradiční řemeslo s futuristickými materiály. Jonathan Anderson zase debutoval v haute couture pro módní dům Christian Dior kolekcí, jež reinterpretuje ikonický Bar suit prostřednictvím uvolněných siluet.
Když se řekne haute couture, vybaví si spousta lidí tvorbu Daniela Roseberry pro Schiaparelli. A není divu. Modely z jeho nejnovější kolekce připomínaly bytosti z mořských hlubin i z budoucnosti, v níž se člověk propojí s umělou inteligencí. Na mole se objevily silikonové korzety kopírující lidské tělo, lesklé anatomické formy, svítící náprsní pláty, ale i černé organické aplikace odkazující k surrealismu, jež byl vlastní už zakladatelce domu Else Schiaparelli.
Zdroj: Schiaparelli
Přestože kolekce působila futuristicky, její základ tvořilo tradiční haute couture řemeslo. Roseberry se však nebál experimentovat s novými materiály. Mezi modely se objevily bolerka a busty ze silikonu. Materiál, který připomíná lidskou pokožku, vznikl ve spolupráci s ateliérem specializovaným na výrobu fotorealistických filmových rekvizit.
Zdroj: Schiaparelli
Podle Schiaparelli může haute couture současně ctít staleté řemeslo a hledat nové cesty prostřednictvím technologických inovací. Futuristické prvky doplnily mimořádně pracné řemeslné detaily, v podobě objemných aplikací z růžových per, jemných mikro výšivek vytvořených ze sušených hortenzií nebo organické dekorace připomínající mořské lastury. Závěrečný model ještě ten den po přehlídce přepravili z Paříže do Londýna, kde jej vynesla herečka Zendaya na červený koberec k filmu Odyssea.
Uvolněný Dior. Jonathan Anderson povoluje uzdu haute couture
Velké ohlasy vzbudila také první haute couture kolekce Jonathana Andersona pro Dior. Návrhář se postavil před jednu z nejnáročnějších výzev módního domu a v kolekci se zabýval reinterpretací legendárního Bar suit. Místo pevného korzetového tvarování zvolil opačný přístup. Siluetu rozpustil do měkkých drapérií, asymetrických střihů a splývavých materiálů. Upnuté kostýmky nahradily volně uvázané sukně připomínající hedvábná pyžama, látky získaly lehkost díky šikmému střihu a plisované hedvábné kalhoty doplnily jemně projmutá saka.
Zdroj: Dior
Anderson také navázal na tradiční spolupráci značky s výtvarníky. Vycházel z tvorby americké umělkyně Lyndy Benglis, jež je známá experimenty na pomezí malby, sochy a textilu. Její práce inspirovala nejen volnost drapérií a metalických plisování, ale také práci s organickými tvary a materiály. Do kolekce se promítly i motivy zahrad, kapradin, kaktusů či eukalyptů, které Anderson spojil s jejím životem a tvorbou. Mezi nejzajímavější doplňky patřily kabelky potažené starožitným indickým chintzem i porcelánové modely zdobené lekníny.
Zdroje: WWD, Fashion Network, Bussines of Fashion
