― Reklama ―

― Reklama ―

Návrhářka Žofie Soldánová stojící za českou značkou Naiad věří, že každá žena má v jakémkoli věku svou vlastní krásu. Z toho vychází i její tvorba, skrze kterou chce ženám nabídnout možnost cítit se étericky a silně zároveň. Česká módní scéna má podle ní obrovský potenciál. Lokální trh je však konzervativní a návrhářům trochu svazuje ruce, neboť musí najít správnou rovnováhu mezi kreativitou a prodejností.

Má tvá módní značka Naiad nějaký charakteristický designový prvek?

Jsou jím mačkané textury, ke kterým mám osobní vztah. Vznikly úplnou náhodou při žehlení podšívky do saka, na které jsem omylem vytvořila nevratné záhyby. Byla jsem z toho tehdy dost nešťastná, protože se snažím neplýtvat materiály, a navíc to byla krásná kvalitní podšívka.

Přemýšlela jsem proto, jak ji zachránit a rozhodla se ze záhybů vytvořit abstraktní vzor. Vznikl přírodní organický motiv, který si zachovával nahodilost, jež se mi zalíbila. “Mačkání”, jak této technice říkám, dává oděvu mnoho pozitivních vlastností. Jednak umožní přirozené uzpůsobení tvaru těla a zároveň šetří nositeli čas se žehlením.

Co symbolizuje název tvé značky a od čeho je odvozen?

Název Naiad vychází z řecké mytologie a je odvozený od vodních nymf najád, které ačkoliv jsou smrtelné, jsou věčně krásné. Věřím, že v jakémkoliv věku má každá žena svou vlastní krásu a není proto potřeba vzhlížet k trendu mladosti. Svou tvorbou chci podporovat ženy v jejich sebevědomí a unikátní osobnosti. Název vznikl ještě během mého studia ve druhém ročníku na bakaláři, kdy jsem jménem značky chtěla vystihnout obsah mé tvorby.

Zdroj: Samuel Alex

Jak bys tedy svou tvorbu charakterizovala a pro koho tvoříš?

Tvořím převážně pro ženy, s výjimkou mé diplomové práce a kolekce HapSen, do které mi přišlo důležité zapojit i pánský oděv. Snažím se ženám nabídnout možnost cítit se silně a étericky zároveň. Inspiraci často čerpám z harmonie asijské estetiky, s ohledem k mému dětství strávenému v Číně. Mám ráda vztah oděvu k tělu a s tím související práci se střihovou konstrukcí a modelací. Nejkrásnější mi přijde možnost uzpůsobit oděv konkrétní nositelce, jejím mírám a jedinečné osobnosti.

Svou diplomovou práci HapSen, kterou jsi zmínila, ses rozhodla věnovat projektu zaměřenému na haptické oblečení pro osoby se zrakovým postižením. Proč sis vybrala zrovna tohle téma?

Projekt HapSen, a zároveň i moje diplomová práce, je zaměřený na haptické oblečení pro osoby se zrakovými poruchami a vznikl ve spolupráci s návrhářkou Valerií Vrbovou. Chtěly jsme vytvořit koncept, který by byl něčím užitečný. Valerie měla zkušenosti s odíváním pro atopiky a já jsem se zase věnovala vlivu oděvu na psychický stav člověka. Shodly jsme se, že haptická móda není příliš prozkoumané téma, protože móda je chápána spíše jako vizuální záležitost.

Během projektu jsme se spojily přímo s nevidomými osobami a s jejich pomocí zkoumaly haptické textury. Pro mě to bylo inspirativní i do budoucna, jelikož jsem zjistila, jak jinak se dá s oděvem pracovat, když si odmyslíme vizuální stránku a obohatíme ho o tu haptickou.

Zdroj: Samuel Alex

Vystudovala jsi oděvní design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Co tě přivedlo ke studiu právě tohoto oboru?

To už je dlouhá cesta. Když jsem byla dítě, všude jsem kreslila a navrhovala různé šaty a kostýmy. Bydleli jsme tou dobou v Číně a brácha si na dálku vybíral, na jakou střední školu po návratu nastoupí. Když mu mamka tehdy pomáhala, narazila na Střední uměleckou školu textilních řemesel a řekla mi, že si myslí, že je to škola pro mne. A nakonec tomu tak bylo. Nástup na vysokou už byla taková přirozená návaznost.

Kolekce jsou pro mě jako deník. Odrážejí vše, čím si právě procházím

Kde hledáš inspiraci pro své kolekce?

Inspirace přichází z mnoha různých míst. Ať už z prožitků, vzpomínek, nebo aktuálního dění. Kolekce jsou jako deník odrážející mou životní etapu z doby jejich vzniku. Ráda oděv vymýšlím při chůzi. Chodím a představuju si, jak by se v něm měl člověk cítit, na jakou příležitost by byl vhodný nebo jak by se měla látka hýbat kolem těla. Z toho mi vyplývají siluety, ale i barvy nebo materiály.

Jaká je tvoje nejoblíbenější vzpomínka spojená s Naiad?

To je krásná a zároveň náročná otázka. Každá činnost se značkou spojená má své šťastné chvíle, ale i ty, které zkouší moji vytrvalost. Mnohdy však z těch nejtěžších chvil vznikají ty nejkrásnější vzpomínky. Občas se stane, že člověk přestane zvládat sám a ten pocit opory, když vám pak se šitím pomáhají přátelé je k nezaplacení. Z takových nočních směn vznikají nerozlučitelná spojení. Ráda bych všem svým nárazovým i stálým pomocníkům touto cestou poděkovala. Zvláště pak Miriam Adamcové, která se v posledních měsících stala mou nenahraditelnou pravou rukou. 

Na co se můžeme těšit od Naiad v nejbližší době?

V nejbližší době mne čeká přehlídka nové kolekce na Budapešťském fashion weeku a snad i následná prezentace v českém prostředí. Těším se, že bude k vidění rovněž unikátní spojení se šperkařkou Majdou Šťastníkovou. Není to poprvé, co její výtvory obohatí mé oděvy, ale tentokrát se bude jednat o něco speciálního.

Zdroj: Vojtěch Plhák

Prozradíš nám něco o kolekci, která se Budapešťském fashion weeku objeví?

Kolekce s názvem Between fairies and samurai je oslavou něhy, křehkosti a hravosti na pomezí pohádkového světa a reality. Jedná se o čistě dámskou řadu, která zachycuje touhu se na chvíli ztratit ve vlastním snění. Odkazuje na název značky a její symbolické spojení s vílami. Oděvy vycházejí z prožitků daydreamingu a vizuálně rozostřují hranici mezi fantazií a skutečností. Spojovacím prvkem celé kolekce jsou mačkané textury.

Říkala si, že to není poprvé, co s Magdalenou Šťastníkovou spolupracuješ, proč právě ona?

Majda je úžasně lidská osobnost a můj nejoblíbenější šperkař. Poprvé jsme se setkaly před pár lety na MBPFW, kde mne čekala vlastní přehlídka. Moc jsem si tehdy přála svou kolekci doplnit o její šperky. Napsala jsem jí proto s prosbou o zapůjčení a její neskutečně vlídné vystupování mne vzalo za srdce. Od té doby se vždy obracím na ni. Vnitřně nesmírně rezonuji s její tvorbou a sama ji moc ráda nosím.

O lokální módě a udržitelnosti je třeba mluvit. Představa o výrobě oděvů zůstává zkreslená

Naiad funguje na principu limitovaných kolekcí a oděvů šitých na míru. Hledají lidé v dnešní době ještě jedinečnou módu?

Šití limitovaných kolekcí přichází z univerzitního prostředí, kde se člověk soustředí na výtvarné pojetí mnohdy velmi složitých kusů oděvu. Někdy natolik časově náročných, že jejich opětovná výroba ani není příliš možná. Ve své současné tvorbě přizpůsobuji kolekce nositeli a možnosti produkce. Vždy se však držím omezených počtů, aby každá nositelka měla jistotu unikátnosti. Zájem o lokální módu určitě je a řekla bych, že nadále vzrůstá. Bohužel však stále nese některá úskalí.

Jaká úskalí tím myslíš?

Tím největším je pravděpodobně cena, která je samozřejmě mnohonásobně vyšší než u fast fashion alternativy. Rozhodně nejde o to, že by lokální tvůrci chtěli vydělávat větší peníze, cena však odráží férově zaplacenou práci. Cenový rozkol může způsobovat tendence společnosti kupovat českou designérskou scénu pouze jako odměnu a vytlačovat tak místně vyráběnou módu z ulic každodenního života. 

Zdroj: Lukáš Vilhan

Jakou roli hraje v tvé tvorbě udržitelnost?

Snažím se tvořit lokálně, většinu věcí šiju sama a v malém počtu. Rozhodně bych ale nechtěla tvrdit, že všechny oděvy, které jsem kdy ušila, byly udržitelné. Mám pocit, že se to slovo v módě občas trochu zneužívá. Například ve škole se mi určitě nepodařilo vždy podchytit všechny články výroby. Jen samotný materiál potřebuje projít dlouhou sérií testování, než si bude člověk jistý jeho funkčností. V současné době si na tom ale dávám velmi záležet. Například nedávno jsem připravovala základní produktovou řadu triček a šatů a než jsem našla vhodný materiál, trvalo mi to tři měsíce.

Jak vnímáš jako začínající česká návrhářka lokální módní scénu?

Česká scéna má spoustu talentovaných lidí. Stálých jmen i mladých tvůrců, kteří mají co nabídnout. Lokální trh však trochu svazuje návrhářům ruce, jelikož se musí částečně přizpůsobit jeho poměrně konzervativnímu ladění. A tak ačkoliv se mediálně klade velký důraz na kreativně výrazné kolekce, s ohledem na střídmost lokálního trhu je potřeba se tento rozkol snažit vyvážit.  

Zdroj: Veronika Selepková

Je těžké na české scéně prorazit jako nováček?

Co se týče mediální podpory, tak ta je určitě znát. Hodně magazínů a online platforem se snaží poskytnout prostor mladým tvůrcům, čehož si velmi vážím. Za mě je nejtěžším bodem přesun od neplacených spoluprací k placeným zakázkám. Při studiu se pěstuje touha po tom dělat výrazné kolekce, aby vás okolí zaznamenalo. Zbytečně se ale upozaďuje schopnost přinášet kvalitní capsule wardrobe, který český zákazník vyžaduje. Návrhář pak musí hledat hranici na které tvořit, aby byla jeho tvorba v českém prostředí prodejná.

Jak můžeme docílit toho, aby se u nás lokální móda stala více relevantním téma?

Myslím, že ke změně může přispět každý. Třeba rozhovorem se svojí rodinou, kamarády či známými, kterým téma zůstává cizí. Je důležité mluvit o udržitelnosti, lokálnosti, a hlavně o tom, co vše výroba oděvu obnáší. Samozřejmě by se neměly opomenout ani následky, které nastávají, když nejsou při jeho výrobě dodržována základní lidská práva. Mnoho lidí si již tato úskalí uvědomuje a cíleně se o nich vzdělává. I přesto však zůstává všeobecná představa o výrobě oděvu velmi zkreslená a její reálná cena tak těžko pochopitelná. Lokální tvůrci mohou pomoci jako určití zprostředkovatelé vhledu do zákulisí. 

Zdroje: Instagram

Autor článku:
Ema Kmeťová
Ema Kmeťováhttps://fashionup.cz/
Ema nejčastěji přispívá články do módní rubriky, ale občas nám také přibližuje i aktuální dění ve světě beauty, zejména pokud ji zaujme nějaká kosmetická novinka nebo trend. Nejvíce si však užívá psaní o místních i zahraničních mladých módních talentech nebo analyzování přehlídek a kolekcí. Do módní žurnalistiky se zamilovala už na střední škole, když dělala svůj první rozhovor s lokálním návrhářem pro školní časopis.

― Reklama ―

Rozhovor: Česko má talentů dost. Kreativní kolekce ale brzdí konzervativní trh, míní Žofie Soldánová z Naiad

― Reklama ―

Návrhářka Žofie Soldánová stojící za českou značkou Naiad věří, že každá žena má v jakémkoli věku svou vlastní krásu. Z toho vychází i její tvorba, skrze kterou chce ženám nabídnout možnost cítit se étericky a silně zároveň. Česká módní scéna má podle ní obrovský potenciál. Lokální trh je však konzervativní a návrhářům trochu svazuje ruce, neboť musí najít správnou rovnováhu mezi kreativitou a prodejností.

Má tvá módní značka Naiad nějaký charakteristický designový prvek?

Jsou jím mačkané textury, ke kterým mám osobní vztah. Vznikly úplnou náhodou při žehlení podšívky do saka, na které jsem omylem vytvořila nevratné záhyby. Byla jsem z toho tehdy dost nešťastná, protože se snažím neplýtvat materiály, a navíc to byla krásná kvalitní podšívka.

Přemýšlela jsem proto, jak ji zachránit a rozhodla se ze záhybů vytvořit abstraktní vzor. Vznikl přírodní organický motiv, který si zachovával nahodilost, jež se mi zalíbila. “Mačkání”, jak této technice říkám, dává oděvu mnoho pozitivních vlastností. Jednak umožní přirozené uzpůsobení tvaru těla a zároveň šetří nositeli čas se žehlením.

Co symbolizuje název tvé značky a od čeho je odvozen?

Název Naiad vychází z řecké mytologie a je odvozený od vodních nymf najád, které ačkoliv jsou smrtelné, jsou věčně krásné. Věřím, že v jakémkoliv věku má každá žena svou vlastní krásu a není proto potřeba vzhlížet k trendu mladosti. Svou tvorbou chci podporovat ženy v jejich sebevědomí a unikátní osobnosti. Název vznikl ještě během mého studia ve druhém ročníku na bakaláři, kdy jsem jménem značky chtěla vystihnout obsah mé tvorby.

Zdroj: Samuel Alex

Jak bys tedy svou tvorbu charakterizovala a pro koho tvoříš?

Tvořím převážně pro ženy, s výjimkou mé diplomové práce a kolekce HapSen, do které mi přišlo důležité zapojit i pánský oděv. Snažím se ženám nabídnout možnost cítit se silně a étericky zároveň. Inspiraci často čerpám z harmonie asijské estetiky, s ohledem k mému dětství strávenému v Číně. Mám ráda vztah oděvu k tělu a s tím související práci se střihovou konstrukcí a modelací. Nejkrásnější mi přijde možnost uzpůsobit oděv konkrétní nositelce, jejím mírám a jedinečné osobnosti.

Svou diplomovou práci HapSen, kterou jsi zmínila, ses rozhodla věnovat projektu zaměřenému na haptické oblečení pro osoby se zrakovým postižením. Proč sis vybrala zrovna tohle téma?

Projekt HapSen, a zároveň i moje diplomová práce, je zaměřený na haptické oblečení pro osoby se zrakovými poruchami a vznikl ve spolupráci s návrhářkou Valerií Vrbovou. Chtěly jsme vytvořit koncept, který by byl něčím užitečný. Valerie měla zkušenosti s odíváním pro atopiky a já jsem se zase věnovala vlivu oděvu na psychický stav člověka. Shodly jsme se, že haptická móda není příliš prozkoumané téma, protože móda je chápána spíše jako vizuální záležitost.

Během projektu jsme se spojily přímo s nevidomými osobami a s jejich pomocí zkoumaly haptické textury. Pro mě to bylo inspirativní i do budoucna, jelikož jsem zjistila, jak jinak se dá s oděvem pracovat, když si odmyslíme vizuální stránku a obohatíme ho o tu haptickou.

Zdroj: Samuel Alex

Vystudovala jsi oděvní design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Co tě přivedlo ke studiu právě tohoto oboru?

To už je dlouhá cesta. Když jsem byla dítě, všude jsem kreslila a navrhovala různé šaty a kostýmy. Bydleli jsme tou dobou v Číně a brácha si na dálku vybíral, na jakou střední školu po návratu nastoupí. Když mu mamka tehdy pomáhala, narazila na Střední uměleckou školu textilních řemesel a řekla mi, že si myslí, že je to škola pro mne. A nakonec tomu tak bylo. Nástup na vysokou už byla taková přirozená návaznost.

Kolekce jsou pro mě jako deník. Odrážejí vše, čím si právě procházím

Kde hledáš inspiraci pro své kolekce?

Inspirace přichází z mnoha různých míst. Ať už z prožitků, vzpomínek, nebo aktuálního dění. Kolekce jsou jako deník odrážející mou životní etapu z doby jejich vzniku. Ráda oděv vymýšlím při chůzi. Chodím a představuju si, jak by se v něm měl člověk cítit, na jakou příležitost by byl vhodný nebo jak by se měla látka hýbat kolem těla. Z toho mi vyplývají siluety, ale i barvy nebo materiály.

Jaká je tvoje nejoblíbenější vzpomínka spojená s Naiad?

To je krásná a zároveň náročná otázka. Každá činnost se značkou spojená má své šťastné chvíle, ale i ty, které zkouší moji vytrvalost. Mnohdy však z těch nejtěžších chvil vznikají ty nejkrásnější vzpomínky. Občas se stane, že člověk přestane zvládat sám a ten pocit opory, když vám pak se šitím pomáhají přátelé je k nezaplacení. Z takových nočních směn vznikají nerozlučitelná spojení. Ráda bych všem svým nárazovým i stálým pomocníkům touto cestou poděkovala. Zvláště pak Miriam Adamcové, která se v posledních měsících stala mou nenahraditelnou pravou rukou. 

Na co se můžeme těšit od Naiad v nejbližší době?

V nejbližší době mne čeká přehlídka nové kolekce na Budapešťském fashion weeku a snad i následná prezentace v českém prostředí. Těším se, že bude k vidění rovněž unikátní spojení se šperkařkou Majdou Šťastníkovou. Není to poprvé, co její výtvory obohatí mé oděvy, ale tentokrát se bude jednat o něco speciálního.

Zdroj: Vojtěch Plhák

Prozradíš nám něco o kolekci, která se Budapešťském fashion weeku objeví?

Kolekce s názvem Between fairies and samurai je oslavou něhy, křehkosti a hravosti na pomezí pohádkového světa a reality. Jedná se o čistě dámskou řadu, která zachycuje touhu se na chvíli ztratit ve vlastním snění. Odkazuje na název značky a její symbolické spojení s vílami. Oděvy vycházejí z prožitků daydreamingu a vizuálně rozostřují hranici mezi fantazií a skutečností. Spojovacím prvkem celé kolekce jsou mačkané textury.

Říkala si, že to není poprvé, co s Magdalenou Šťastníkovou spolupracuješ, proč právě ona?

Majda je úžasně lidská osobnost a můj nejoblíbenější šperkař. Poprvé jsme se setkaly před pár lety na MBPFW, kde mne čekala vlastní přehlídka. Moc jsem si tehdy přála svou kolekci doplnit o její šperky. Napsala jsem jí proto s prosbou o zapůjčení a její neskutečně vlídné vystupování mne vzalo za srdce. Od té doby se vždy obracím na ni. Vnitřně nesmírně rezonuji s její tvorbou a sama ji moc ráda nosím.

O lokální módě a udržitelnosti je třeba mluvit. Představa o výrobě oděvů zůstává zkreslená

Naiad funguje na principu limitovaných kolekcí a oděvů šitých na míru. Hledají lidé v dnešní době ještě jedinečnou módu?

Šití limitovaných kolekcí přichází z univerzitního prostředí, kde se člověk soustředí na výtvarné pojetí mnohdy velmi složitých kusů oděvu. Někdy natolik časově náročných, že jejich opětovná výroba ani není příliš možná. Ve své současné tvorbě přizpůsobuji kolekce nositeli a možnosti produkce. Vždy se však držím omezených počtů, aby každá nositelka měla jistotu unikátnosti. Zájem o lokální módu určitě je a řekla bych, že nadále vzrůstá. Bohužel však stále nese některá úskalí.

Jaká úskalí tím myslíš?

Tím největším je pravděpodobně cena, která je samozřejmě mnohonásobně vyšší než u fast fashion alternativy. Rozhodně nejde o to, že by lokální tvůrci chtěli vydělávat větší peníze, cena však odráží férově zaplacenou práci. Cenový rozkol může způsobovat tendence společnosti kupovat českou designérskou scénu pouze jako odměnu a vytlačovat tak místně vyráběnou módu z ulic každodenního života. 

Zdroj: Lukáš Vilhan

Jakou roli hraje v tvé tvorbě udržitelnost?

Snažím se tvořit lokálně, většinu věcí šiju sama a v malém počtu. Rozhodně bych ale nechtěla tvrdit, že všechny oděvy, které jsem kdy ušila, byly udržitelné. Mám pocit, že se to slovo v módě občas trochu zneužívá. Například ve škole se mi určitě nepodařilo vždy podchytit všechny články výroby. Jen samotný materiál potřebuje projít dlouhou sérií testování, než si bude člověk jistý jeho funkčností. V současné době si na tom ale dávám velmi záležet. Například nedávno jsem připravovala základní produktovou řadu triček a šatů a než jsem našla vhodný materiál, trvalo mi to tři měsíce.

Jak vnímáš jako začínající česká návrhářka lokální módní scénu?

Česká scéna má spoustu talentovaných lidí. Stálých jmen i mladých tvůrců, kteří mají co nabídnout. Lokální trh však trochu svazuje návrhářům ruce, jelikož se musí částečně přizpůsobit jeho poměrně konzervativnímu ladění. A tak ačkoliv se mediálně klade velký důraz na kreativně výrazné kolekce, s ohledem na střídmost lokálního trhu je potřeba se tento rozkol snažit vyvážit.  

Zdroj: Veronika Selepková

Je těžké na české scéně prorazit jako nováček?

Co se týče mediální podpory, tak ta je určitě znát. Hodně magazínů a online platforem se snaží poskytnout prostor mladým tvůrcům, čehož si velmi vážím. Za mě je nejtěžším bodem přesun od neplacených spoluprací k placeným zakázkám. Při studiu se pěstuje touha po tom dělat výrazné kolekce, aby vás okolí zaznamenalo. Zbytečně se ale upozaďuje schopnost přinášet kvalitní capsule wardrobe, který český zákazník vyžaduje. Návrhář pak musí hledat hranici na které tvořit, aby byla jeho tvorba v českém prostředí prodejná.

Jak můžeme docílit toho, aby se u nás lokální móda stala více relevantním téma?

Myslím, že ke změně může přispět každý. Třeba rozhovorem se svojí rodinou, kamarády či známými, kterým téma zůstává cizí. Je důležité mluvit o udržitelnosti, lokálnosti, a hlavně o tom, co vše výroba oděvu obnáší. Samozřejmě by se neměly opomenout ani následky, které nastávají, když nejsou při jeho výrobě dodržována základní lidská práva. Mnoho lidí si již tato úskalí uvědomuje a cíleně se o nich vzdělává. I přesto však zůstává všeobecná představa o výrobě oděvu velmi zkreslená a její reálná cena tak těžko pochopitelná. Lokální tvůrci mohou pomoci jako určití zprostředkovatelé vhledu do zákulisí. 

Zdroje: Instagram

― Reklama ―

Z růžového světa do kyberpunku. Barbie se mění v hrdinku budoucnosti

Barbie vstupuje do nové éry. Kórejsko-americká návrhářka Yoon Ahn ve spolupráci s Mattel přepisuje její ikonickou podobu do jazyka současné módy a propojuje cyberpunk, anime, streetwear a futuristický design. Výsledkem je postava, která působí spíš jako hrdinka z blízké budoucnosti než jako klasická panenka. Její svět navíc doplňuje robotický kocour.

Móda v kostce: Skončil NYFW a Sandra Choi získá ocenění za práci u Jimmy Choo

Newyorský týden módy skončil a zatímco tiše předává štafetu Londýnu, nám nezbývá, než zpracovat vše, co nám nabídnul. Ať už jde o dechberoucí přehlídku Caroliny Herrera, či agresivní chování ředitele CFDA Stevena Kolb. Chanel mezitím vítá podzim a Mulberry vzdává hold své kabelce Stevie. Sandra Choi získá v listopadu ocenění od BFC, a to za svou práci u Jimmy Choo.

Cool girl zmizela. Celebrity už mají stylistu i na pochůzky po městě

Holka v džínách, bílém tričku, s rozcuchanými vlasy, kávou v ruce a výrazem, že má na práci mnohem důležitější věci než řešit, co si vezme na sebe. Přesně to byla ona vysněná cool girl. Dnes už ale ani tento dokonale nedbalý vzhled není tím, čím se zdá. Za každým outfitem stojí hodiny vymýšlení, fittingu a stylingu.

Zemřel mistr kostýmu. Bob Mackie oblékal Cher, Carol Burnett i Dianu Ross

Ve věku 87 let zemřel americký módní a kostýmní návrhář Bob Mackie. Muž, jehož jméno se stalo synonymem pro hollywoodský glamour, flitry, peří, odhalené tělo a extravagantní kostýmy, během své více než šest dekád dlouhé kariéry oblékal mimo jiné Cher, Dianu Ross, Carol Burnett, Barbru Streisand nebo Madonnu. Jeho práce ale dávno přesáhla hranice kostýmu. Mackie pomohl vytvořit vizuální identitu některých největších hvězd popkultury a zásadně ovlivnil podobu módy na červeném koberci.

Nákupní seznam na září: Připravte svou kosmetickou taštičku na podzim

Září je tady a ve vzduchu je pomalu cítit, že léto se blíží ke svému konci. Dny jsou stále dlouhé, slunce má ještě svou sílu a teplé večery nás lákají ven. Přesto se v ranním vzduchu občas objeví první náznak podzimu. Toto období na pomezí dvou sezón přímo vybízí k osvěžení dosavadní beauty rutiny. Od péče o vlasy, které čelí proměnlivému počasí, přes praktické doplňky na poslední letní cesty až po nové produkty, jež mohou zpříjemnit naše každodenní rituály.

Julie Kegels vyhrála Cenu LVMH. Vedle finanční odměny získala i roční mentoring

Návrhářka Julie Kegels obdržela letošní Cenu LVMH pro mladé módní návrháře. Porotu zaujala svou osobitou interpretací ženskosti i schopností pracovat s klasickými módními siluetami způsobem, který je experimentální a nositelný zároveň. Vítězka si z Paříže odnáší finanční podporu ve výši 400 tisíc euro a roční mentoring od expertů skupiny LVMH.

Dior ztratil svou první dámu. Jak se Mathilde Favier zapsala do módní historie?

Někteří z nejvlivnějších lidí módního dění zůstávají očím veřejnosti neznámí. Tvář Mathilde Favier nebývala na obálkách časopisů, přesto právě ona rozhodovala o tom, jak bude vypadat příběh jedné z nejvýznamnějších módních značek. Dlouholetá šéfka PR pro Dior zemřela nečekaně v srpnu letošního roku ve věku 57 let. Jak si ji svět módy zapamatoval?

Zohrana Mamdani sleduje na Instagramu 12 milionů lidí. Starosta NYC rozumí sítím

Co mají společného politika, influencerství a řízení jednoho z nejchaotičtějších velkoměst světa? Pro Zohrana Mamdani je to jen další úterý. Newyorský starosta totiž pochopil něco, co řadě současných politiků stále uniká. Sociální sítě nejsou jen digitální nástěnkou pro tiskové zprávy. Jsou médiem, kde musíte umět vyprávět příběh, bavit, a především působit jako normální člověk.

Móda konečně naslouchá původním kulturám. Nový Zéland ví, jak na fashion week

Móda byla odjakživa silně propojena s kulturou a společností, v níž vzniká. Pravidelně se v ní odráží dobová nálada, pravidla i tabu a funguje proto jako samostatný komunikační prostředek. A New Zealand Fashion Week letos vyslal jasnou zprávu. Je na čase uvolnit prostor komunitám, které jsme dlouho přehlíželi. Původní kultury už nejsou jen obětí politických bojů. Na mole tentokrát zazářili indigenous tvůrci nejen z Nového Zélandu, ale i zbytku světa.

Odkrýt novou perspektivu. Simone Rocha uvádí vlastní verzi adidas Originals

Ballerina trend ještě zdaleka není u konce. Alespoň ne dokud má slovo adidas Originals. Sportovní gigant v nové kampani láká na spolupráci s irskou návrhářkou Simone Rocha, kterou poprvé světu odhalil již na její runway show pro letošní podzim a zimu. Designérka však ikonické klasiky nepřetváří, daruje jim vlastní, pro ni tak typicky romantickou a dívčí perspektivu.

Vintage Dior i líčidla Marilyn Monroe. The Makeup Archive odkrývá příběh krásy

Make-up pro nás možná znamená jen pár minut před zrcadlem, některé beauty produkty však ukrývají příběh, který stojí za delší pozornost. Důkazem je vizážistka Erin Parsons. Svou sbírku vzácné a vintage kosmetiky se rozhodla zpřístupnit veřejnosti a vytvořila pro ni online muzeum The Makeup Archive.

Móda v kostce: Kendall Jenner oblékla Donnu Karan a Desigual prodává ironii

Měsíc módy nabírá na obrátkách a značky po letním oddechu přicházejí s novými kampaněmi. Donna Karan naverbovala Kendall Jenner, zatímco Burberry spoléhá na hvězdy, jako je FKA Twigs a Romeo Beckham. Desigual mezitím kritizuje AI za pomocí dcery Elona Musk a Jil Sander proniká hluboko do světa abstrakce. Haus Labs nově zastoupí herečka Philippine Leroy-Beaulieu.

Z nenápadného pomocníka do hlavní role. AI pronikla do základů módního světa

Umělá inteligence se ve světě módy zabydlela rychleji, než jsme čekali. Z nástroje, který měl měnit především způsob, jakým pracujeme, se stává součástí kultury. Ovlivňuje nejen kreativitu, ale také design i způsob, jakým (nejen) luxusní značky komunikují se svým publikem. AI už není jen vizí vzdálené budoucnosti, módní průmysl ji přijímá jako svůj nový jazyk.

Calvin Klein lapil další hvězdu. Novou kampaň roztančila Sadie Sink

S blížícím se podzimem přichází rovněž nová módní sezóna, kterou řada světových značek vítá hvězdnými kampaněmi. Výjimkou není ani Calvin Klein, jenž rozvíjí sérii s názvem Feel the Fit. Po kanadské zpěvačce Tate McRae oblékl do svého ikonického denimu herečku Sadie Sink. Ta s přirozenou nenuceností připomíná, jaké to je, když nosíme džíny, jež nám skutečně padnou.

John Galliano zrušil svoji retrospektivu v Met. Čelil kritice kvůli antisemitismu

Plánovaná retrospektiva Johna Galliana v newyorském Metropolitním muzeu se příští jaro neuskuteční. Návrhář od projektu odstoupil po sílící kritice spojené s jeho antisemitskými výroky z roku 2011. Výstava měla být jednou z hlavních událostí Kostýmního institutu a součástí Met Gala.

Tasteslop je všude. Můžeme si skutečně koupit dobrý vkus?

Co mohou mít společného Tabi od Maison Margiela, kufr Rimowa, wabi-sabi interiér nebo dokonale nedbalý outfit Jennifer Lawrence? Mnoho lidí je považuje za symboly dobrého vkusu. Některé kousky jsou ve světě módy tak notorické, že se z nich stal nepsaný návod na „správný styl“. Právě ona často až globální univerzálnost však postupně vytlačuje individuální kreativitu. Vítejte ve světě tasteslopu, neboli estetiky, která vypadá správně, ale postrádá názor.

― Reklama ―

― Reklama ―