Více

    ― Reklama ―

    Dnešní článek nebude o haute couture, ale haute cuisine. Ponoříme se totiž do procesu, jak získat prestižní ocenění i vydatnou porci uznání. Michelinská hvězda je symbolem nejvyšší kulinářské kvality, dokonalosti a je snem snad každého šéfkuchaře nebo restaurace na světě.

    Také děláte obdivné hmm, když slyšíte, že je nějaký podnik hrdým držitelem michelinské hvězdy? Automaticky se vám začnou sbíhat sliny a chuťové pohárky se aktivují. Představují si totiž největší slast na světě. Drze řečeno, vybavíte si gastro porno, které vás jediným soustem vystřelí až na Měsíc.

    Málokdo z nás ovšem skutečně ví, co musí restaurace pro získání oné vytoužené michelinské hvězdy udělat. Proč zrovna on a proč ne ten druhý? Kdo o tom rozhoduje? A je to už napořád? Abychom vše pečlivě odhalili, čeká nás ještě hodně chodů. Začněme tedy prvním soustem.

    Jak na vysněnou hvězdu? Dřina a dřina s dřinou

    Běžný strávník si dokáže jen těžko představit, kolik dřiny a úsilí za získáním slavného ocenění stojí. Jednorázový zážitek nic neznamená. Restaurace musí prokázat schopnost vysoké úrovně a kvality s každým kouskem servírovaného jídla, a to opravdu konzistentně. Neexistuje místo pro kompromisy.

    Inspektoři, jejichž identita zůstává vždy velkým tajemstvím, jsou nemilosrdní. Hledají na talíři božskou manu. Navíc nehodnotí pouze jídlo, ale celostní zážitek. Když atmosféra restaurace nebo obsluha nedostačují, nepomůže ani to, že nabízíte nejlepší jídlo pod sluncem.

    Zdroj: Pexels

    Pojďme si ještě ujasnit, kdo hvězdu dostává. Často totiž čteme o michelinském kuchaři. Někdo takový ale neexistuje. Hvězdy se totiž neudělují jednotlivcům, ale pouze restauracím. Je nesporné, že hlavou operace je vždy šéfkuchař. Sám by to ovšem nedokázal. Když se rozhodne restauraci s michelinskou hvězdou opustit, nemá žádný nárok na to, aby si ji „odnesl“ s sebou jinam.

    Začalo to hodnocením pneumatik

    Vraťme se do doby, ve které ještě neexistovaly mobilní aplikace a služby, radící, kam na dobré jídlo. V roce 1900 vydali bratři Éduard a André Michelin, zakladatelé slavné firmy na pneumatiky, průvodce pro motoristy. Bezplatně ho získal každý, kdo si jejich pneumatiky koupil. Primárně tak v publikaci nešlo o restaurace.

    Mimo jiné ovšem řidičům doporučovala, kde se na cestách dobře najíst či ubytovat. Koncept měl samozřejmě každoročně velký úspěch a v roce 1926 se v průvodci Michelin Guide poprvé objevila hvězdička. Některé tak osudově vyzdvihovala nad ostatní. Postupně se tedy michelinský průvodce vyvinul do podoby, ve kterém jej známe dnes.

    Inspektoři pracují v utajení. Potřebují zcela běžnou zkušenost

    Kdo restaurace hodnotí, nikdo neví. Identita inspektorů zůstává v anonymitě. Chodí proto zásadně bez ohlášení. Utajovanost je důležitá pro zachování objektivity a integrity hodnocení. Inspektoři za svá jídla platí, pokrmy nefotí, ani nehází příbory na zem, jako je tomu často ve filmech. Potřebují totiž, aby se s nimi jednalo jako s běžnými zákazníky. Někdy tak inspektor přijde sám, jindy v doprovodu rodiny.

    Inspektoři Michelin Guide jsou vysoce kvalifikovaní odborníci v oblasti gastronomie, často s vlastními zkušenostmi v kulinářském průmyslu, jako jsou šéfkuchaři, sommeliéři nebo majitelé restaurací. Jsou školeni k tomu, aby hodnotili restaurace podle pevně stanovených kritérií, která zahrnují kvalitu surovin, mistrnou přípravu a chuť jídel, osobitost a konzistenci kuchyně, poměr kvality a ceny i mnoho dalšího. Po Evropě funguje více než 90 inspektorů.

    Zdroj: Pexels

    Jediné, co je všeobecně známo, je skutečnost, že inspektoři musí oceněné restaurace zhruba každých 18 měsíců navštívit a znovu ohodnotit. Ačkoliv Pascal Rémy, inspektor společnosti Michelin, napsal v roce 2004 knihu, ve které prohlašuje, jak se společnost stává více laxní. Proto prý restaurace navštěvuje pouze každých 3,5 roku, pokud nevznikne nějaká stížnost. Firma ho samozřejmě okamžitě propustila. Nakonec prohrál i soud, při kterém neuspěl s důkazy za nespravedlivé propuštění.

    Odebrání hvězdiček? I to se stává

    Le Guide Michelin je už po 124 let synonymem vrcholné gastronomie. Jedná se v podstatě o restaurační Oscary. Mít hvězdu, to je obrovská prestiž. Přesto je to zároveň prokletí. Dokazuje to mimo jiné i fakt, že jsou kvůli ní kuchaři ochotní spáchat sebevraždu. Máme na mysli případ z února roku 2003, kdy si vynikající francouzský šéfkuchař Bernard Loiseau vzal život.

    Jeho restauraci totiž hrozilo snížení hodnocení ze tří hvězdiček na pouhé dvě. Odebrání hvězdy není časté, ale stává se to. Přičemž na odebrání se musí shodnout několik inspektorů, a to spolu s tím nejvyšším. Mimochodem, po jeho smrti byl vydán nový průvodce, a tři hvězdičky Bernardovi zůstaly.

    Kuchař ovšem už delší dobu trpěl depresemi a psychickými problémy. Práci se absolutně obětoval. Bohužel to ale není jenom jeho případ. Mnoho šéfkuchařů se shodne na tom, že udržet hvězdu je těžší, než ji získat. Někteří jsou dokonce toho názoru, že jim bez hvězdy bylo líp. Jakmile totiž máte hvězdu, už se nikam neschováte. Často máte rezervace na dlouho dopředu a musíte být neustále ve střehu. Jedná se o tlak a stres, které se se slávou pojí. V Česku pak mají hvězdu dva podniky.

    Michelin se vyvíjí. Hvězdičku najdete i u stánku

    Pod michelinskou hvězdou si nejspíše představíte naškrobené podniky se snobskými návštěvníky. Dávno tomu tak ale není. Průvodce je to letitý, a aby obstál na vrcholu, musí držet krok s dobou. Neplatí mýtus, že bez ubrusů si restaurace u inspektorů neškrtne. Vždyť v roce 2016 se do průvodce dostal pouliční stánek ze Singapuru, nabízející kuře s rýží za dolar padesát. Nyní sice podnik vydává stovky jídel denně, na své kořeny však šéfkuchař Chan Hon Meng nezapomněl. Stále tak servíruje skvělá jídla pod dva dolary.

    Zdroje: Michelin Guide, Jídlo a radost, Wikipedia, YouTube, Instagram

    ― Reklama ―

    Foto:Pexels

    Odhalte michelinskou mystiku. Aneb čím víc hvězd, tím víc restaurace

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    Dnešní článek nebude o haute couture, ale haute cuisine. Ponoříme se totiž do procesu, jak získat prestižní ocenění i vydatnou porci uznání. Michelinská hvězda je symbolem nejvyšší kulinářské kvality, dokonalosti a je snem snad každého šéfkuchaře nebo restaurace na světě.

    - Reklama -

    Také děláte obdivné hmm, když slyšíte, že je nějaký podnik hrdým držitelem michelinské hvězdy? Automaticky se vám začnou sbíhat sliny a chuťové pohárky se aktivují. Představují si totiž největší slast na světě. Drze řečeno, vybavíte si gastro porno, které vás jediným soustem vystřelí až na Měsíc.

    Málokdo z nás ovšem skutečně ví, co musí restaurace pro získání oné vytoužené michelinské hvězdy udělat. Proč zrovna on a proč ne ten druhý? Kdo o tom rozhoduje? A je to už napořád? Abychom vše pečlivě odhalili, čeká nás ještě hodně chodů. Začněme tedy prvním soustem.

    Jak na vysněnou hvězdu? Dřina a dřina s dřinou

    Běžný strávník si dokáže jen těžko představit, kolik dřiny a úsilí za získáním slavného ocenění stojí. Jednorázový zážitek nic neznamená. Restaurace musí prokázat schopnost vysoké úrovně a kvality s každým kouskem servírovaného jídla, a to opravdu konzistentně. Neexistuje místo pro kompromisy.

    - Reklama -

    Inspektoři, jejichž identita zůstává vždy velkým tajemstvím, jsou nemilosrdní. Hledají na talíři božskou manu. Navíc nehodnotí pouze jídlo, ale celostní zážitek. Když atmosféra restaurace nebo obsluha nedostačují, nepomůže ani to, že nabízíte nejlepší jídlo pod sluncem.

    Zdroj: Pexels

    Pojďme si ještě ujasnit, kdo hvězdu dostává. Často totiž čteme o michelinském kuchaři. Někdo takový ale neexistuje. Hvězdy se totiž neudělují jednotlivcům, ale pouze restauracím. Je nesporné, že hlavou operace je vždy šéfkuchař. Sám by to ovšem nedokázal. Když se rozhodne restauraci s michelinskou hvězdou opustit, nemá žádný nárok na to, aby si ji „odnesl“ s sebou jinam.

    Začalo to hodnocením pneumatik

    Vraťme se do doby, ve které ještě neexistovaly mobilní aplikace a služby, radící, kam na dobré jídlo. V roce 1900 vydali bratři Éduard a André Michelin, zakladatelé slavné firmy na pneumatiky, průvodce pro motoristy. Bezplatně ho získal každý, kdo si jejich pneumatiky koupil. Primárně tak v publikaci nešlo o restaurace.

    Mimo jiné ovšem řidičům doporučovala, kde se na cestách dobře najíst či ubytovat. Koncept měl samozřejmě každoročně velký úspěch a v roce 1926 se v průvodci Michelin Guide poprvé objevila hvězdička. Některé tak osudově vyzdvihovala nad ostatní. Postupně se tedy michelinský průvodce vyvinul do podoby, ve kterém jej známe dnes.

    Inspektoři pracují v utajení. Potřebují zcela běžnou zkušenost

    Kdo restaurace hodnotí, nikdo neví. Identita inspektorů zůstává v anonymitě. Chodí proto zásadně bez ohlášení. Utajovanost je důležitá pro zachování objektivity a integrity hodnocení. Inspektoři za svá jídla platí, pokrmy nefotí, ani nehází příbory na zem, jako je tomu často ve filmech. Potřebují totiž, aby se s nimi jednalo jako s běžnými zákazníky. Někdy tak inspektor přijde sám, jindy v doprovodu rodiny.

    Inspektoři Michelin Guide jsou vysoce kvalifikovaní odborníci v oblasti gastronomie, často s vlastními zkušenostmi v kulinářském průmyslu, jako jsou šéfkuchaři, sommeliéři nebo majitelé restaurací. Jsou školeni k tomu, aby hodnotili restaurace podle pevně stanovených kritérií, která zahrnují kvalitu surovin, mistrnou přípravu a chuť jídel, osobitost a konzistenci kuchyně, poměr kvality a ceny i mnoho dalšího. Po Evropě funguje více než 90 inspektorů.

    Zdroj: Pexels

    Jediné, co je všeobecně známo, je skutečnost, že inspektoři musí oceněné restaurace zhruba každých 18 měsíců navštívit a znovu ohodnotit. Ačkoliv Pascal Rémy, inspektor společnosti Michelin, napsal v roce 2004 knihu, ve které prohlašuje, jak se společnost stává více laxní. Proto prý restaurace navštěvuje pouze každých 3,5 roku, pokud nevznikne nějaká stížnost. Firma ho samozřejmě okamžitě propustila. Nakonec prohrál i soud, při kterém neuspěl s důkazy za nespravedlivé propuštění.

    Odebrání hvězdiček? I to se stává

    Le Guide Michelin je už po 124 let synonymem vrcholné gastronomie. Jedná se v podstatě o restaurační Oscary. Mít hvězdu, to je obrovská prestiž. Přesto je to zároveň prokletí. Dokazuje to mimo jiné i fakt, že jsou kvůli ní kuchaři ochotní spáchat sebevraždu. Máme na mysli případ z února roku 2003, kdy si vynikající francouzský šéfkuchař Bernard Loiseau vzal život.

    Jeho restauraci totiž hrozilo snížení hodnocení ze tří hvězdiček na pouhé dvě. Odebrání hvězdy není časté, ale stává se to. Přičemž na odebrání se musí shodnout několik inspektorů, a to spolu s tím nejvyšším. Mimochodem, po jeho smrti byl vydán nový průvodce, a tři hvězdičky Bernardovi zůstaly.

    Kuchař ovšem už delší dobu trpěl depresemi a psychickými problémy. Práci se absolutně obětoval. Bohužel to ale není jenom jeho případ. Mnoho šéfkuchařů se shodne na tom, že udržet hvězdu je těžší, než ji získat. Někteří jsou dokonce toho názoru, že jim bez hvězdy bylo líp. Jakmile totiž máte hvězdu, už se nikam neschováte. Často máte rezervace na dlouho dopředu a musíte být neustále ve střehu. Jedná se o tlak a stres, které se se slávou pojí. V Česku pak mají hvězdu dva podniky.

    Michelin se vyvíjí. Hvězdičku najdete i u stánku

    Pod michelinskou hvězdou si nejspíše představíte naškrobené podniky se snobskými návštěvníky. Dávno tomu tak ale není. Průvodce je to letitý, a aby obstál na vrcholu, musí držet krok s dobou. Neplatí mýtus, že bez ubrusů si restaurace u inspektorů neškrtne. Vždyť v roce 2016 se do průvodce dostal pouliční stánek ze Singapuru, nabízející kuře s rýží za dolar padesát. Nyní sice podnik vydává stovky jídel denně, na své kořeny však šéfkuchař Chan Hon Meng nezapomněl. Stále tak servíruje skvělá jídla pod dva dolary.

    Zdroje: Michelin Guide, Jídlo a radost, Wikipedia, YouTube, Instagram

    ― Reklama ―

    Dívejte se na svět se stylem. Zbystřete pomocí letošních trendy brýlí

    Brýle už dávno nejsou jen nezbytným pomocníkem. Především v posledních sezónách slavné módní domy zařídily, aby se z nich stal také klíčový doplněk. Stejně jako jiné součásti šatníku, také ony však spadají pod přísný diktát trendů. Letos tedy zazáříte jak v maximalistických obroučkách, tak retro pilotkách nebo klasicky kulatých rámech.

    Michael Kors zná potřeby moderní ženy. Nabídl novou tvář minimalismu

    Newyorský týden módy skončil. Jednou z posledních přehlídek očekávané události se stala ta z dílny Michael Kors. Návrhář v kolekci pro letošní podzim a zimu opět dokázal, že dokonale rozumí potřebám moderní ženy. Jeho návrhy totiž lákaly na svou funkčnost i pohodlnost. Nečekaná hra s texturami pak pozvedla minimalismus na novou úroveň.

    Přichází čas na detaily. Stylové hodinky podtrhnou jarní eleganci

    S blížícím se jarem přichází nové možnosti kombinování doplňků. Oblíbeným ozvláštněním looku jsou mimo jiné hodinky, jejichž popularita letos roste, především pak těch analogových. Návrháři v letošních kolekcích představili pár zajímavých kousků, které snadno pozvednou outfit na novou úroveň. Nechybí divoké barvy ani retro styl.

    Když luxus potká rychlost. Louis Vuitton mění pravidla hry Formule 1

    Světy vysokorychlostního motorsportu a luxusní módy se nikdy nepřiblížily tak těsně jako nyní. Louis Vuitton oficiálně vstoupil do partnerství s Formulí 1. Desetiletá smlouva přinese nejen proměnu vizuální identity sportu, ale i redefinici vztahu módy a automobilismu. Nový krok potvrzuje rostoucí důležitost sportu pro módní průmysl. 

    Propadněte lásce i trendy make-upu. Valentýn láká k experimentům

    Blížící se oslava Valentýna vybízí k prozkoumání nových vod. Jednat se může o návštěvu luxusní restaurace, oblečení vysněného spodního prádla nebo vyzkoušení trendy make-up looku. Proměňte se na svátek zamilovaných v takové já, kterým jste vždy chtěla být. K perfektnímu vzhledu napomůže klasická rudá rtěnka, třpytky nebo nános růžové.

    Gucci opět sirotkem. Z vedení módního domu odchází Sabato De Sarno

    Zdá se, že letošek bude svědkem podobného "stěhování národů" jako rok 2024. Začíná teprve únor a módní svět zažívá hned dvě velké změny ve vedení slavných značek. Jen pár dnů po odchodu Kima Jones z čela pánské módy Dior totiž oznámil nečekanou změnu rovněž módní dům Gucci. Z pozice kreativního ředitele odchází designér Sabato De Sarno.

    Achillova pata mnoha žen. Bezstarostné holení nemusí být zbožným přáním

    Ani v dnešní inovativní době, poskytující řešení téměř na vše, ještě nikdo nevynalezl bezchybný způsob dámského holení, obzvláště pak intimních partií. Tedy bez podráždění, zarůstajících chloupků a jiných neduh. Pokud patříte mezi ženy, toužící po hladce oholené pokožce, vyzkoušejte rutinu složenou z několika ověřených tipů a triků.

    Rick Owens opět válcuje sociální sítě. Kolekce FW25 vzdává hold Itálii

    Rick Owens letos vyhledává své kořeny. Kolekce FW25 s názvem Concordians odkazuje na průmyslové město Concordia v Itálii, kde jeho značka vyrábí již 22 let většinu produktů. Pomyslný návrat přinesl nekompromisní estetiku, ale i nové virální momenty. Mezi ně patří například trendy boots, na kterých se podílel i designér Victor Clavelly.

    Marc Jacobs postavil další domek pro panenky. Opět staví na odiv svou odvahu

    Odhalit inovativní a neobvyklé módní kreace si občas žádá skutečně úctyhodnou odvahu. Přesně to se ve své kolekci pro letošní podzim a zimu snažil dokázat návrhář Marc Jacobs. Řadu totiž opět věnoval oversized a strukturovaným siluetám, téměř jako z jiného světa, či spíše z domku pro panenky. Znovu tak dokázal svou bezednou kreativitu.

    Seznam pro začínající knihomoly. Pokud vás klasika nudí, tyhle knihy změní váš názor

    Pokud máte alespoň trochu rádi knihy, dost možná jste někdy zatoužili po nálepce opravdového knihomola. Takového, který čte tlusté svazky, naplněné myšlenkami minulých století. Pokud jste to někdy vyzkoušeli, možná jste je také ihned samou nudou zavřeli. Dobrou zprávou je, že svůj sen nemusíte opouštět. Jen jste nesáhli po těch správných knihách.

    Maison Margiela má nového krále. Panovat mu hodlá Glenn Martens

    Vedení módního domu Maison Margiela minulý týden vydalo dlouho očekávanou zprávu, kterou ukončilo více než měsíc dlouhé spekulace. Za svého dalšího pomyslného panovníka jmenovalo návrháře Glenn Martens. Současný kreativní ředitel Diesel a bývalý šéf značky Y/Project má na kontě prestižní vysokou školu i hromadu úspěšných kolekcí.

    Paříž zná předběžný rozvrh týdne módy. Uvítá debut módních domů Givenchy i Tom Ford

    I když Paříž další vlna týdne módy čeká až začátkem března, už nyní se na ni upírá zrak módního světa. Čerstvě vydaný předběžný rozvrh totiž odhalil několik lákavých novinek. Hlavní město Francie očekává dva velké debuty. Sarah Burton odhalí první řadu pro Givenchy. Debutové přehlídky pro Tom Ford se pro změnu ujme designér Haider Ackermann.

    Sharing is caring. Vytvořte z partnerova šatníku inventář pro elegantní outfity

    Vzájemná výpomoc v domácnosti by měla být samozřejmostí. Řeč tentokrát není o domácích pracích, ale obsahu šatní skříně. Jestli vám občas dochází inspirace k oblékání, nebo chcete jednoduše ozvláštnit své ohrané outfity, udělejte inspekci u partnera ve skříni. Možná vás překvapí, že spousta z jeho úlovků elegantně poslouží i vám.

    Marketingové triky nikdy nespí. Možná nepotřebujete všechny „zázračné“ vitamíny

    Dnešní doba marketingu přeje. Ve většině případech je to dobře, po sociálních sítích se doporučení na produkty usnadňující život šíří jako lavina. Je to ale správně i v případě tak individuální záležitosti, jako jsou vitamíny? Kvůli reklamám máme často pocit, že jen s hrstí suplementů bude náš život kvalitnější. Pravda je ale někde uprostřed.

    Módní značky oblékly Valentýna. Oslavují lásku ve všech jejích formách

    Svátek všech zamilovaných se blíží a spolu s ním přicházejí na scénu i láskou prosycené kampaně. Luxusní značky nabízejí speciální kolekce, hodící se pro každou podobu Valentýna. U Gucci naleznete elegantní look na vysněné rande. Savage, Skims nebo Intimissimi svedou vaše partnery za vás a Converse sedne těm, praktikujícím self love.

    Znáte nové hvězdy Jacquemus? Mikro kabelky jsou již passé

    Pamatujete na dobu, kdy módní dům Jacquemus a jeho mini kabelka Le Chiquito způsobily módní zemětřesení? Byla tak malá, že jste s ní mohli spíš hrát domino, než v ní nosit cokoliv praktického. Jenže Jacquemus už dávno není jen o cute mikrokabelkách, které ve vás vzbuzují otázku „A kam se poděla ta druhá půlka?“ Dnes nám Simon Porte Jacquemus servíruje nové modely, které jsou větší, masivnější a celkově zajímavější.

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―