Manažer, makléř či korporátní workoholik. To jsou pojmy, které vás napadnou, když vidíte někoho se dvěma telefony. Musí to být někdo, kdo nikdy nevypíná e-mail a jehož dovolená spočívá v přesunu pracovních hovorů z kanceláře na pláž. Gen Z ale jako obvykle vzala situaci do vlastních rukou a místo přetížení používá dva telefony k nastavení zdravých pracovních hranic.
Technologický průmysl posledních 20 let usiloval o slučování funkcí do jednoho zařízení. Mladá generace se ale začíná posouvat opačným směrem. Jeden telefon už jí nestačí. Stále více lidí u sebe nosí dva, někdy dokonce tři. Na první pohled to působí jako krok zpět. Ve skutečnosti jde o jeden z nejzajímavějších kulturních trendů současnosti.
Od počátku smartphonové éry nám technologické firmy prodávaly stejnou vizi. Jediné zařízení mělo spojit práci, komunikaci, zábavu, nakupování, fotografování, navigaci i společenský život. Smartphone se stal digitálním centrem existence. Pandemie tento proces ještě urychlila. Domov se proměnil v kancelář, pracovní chaty se mísily s rodinnými konverzacemi a notifikace přicházely i dávno po skončení pracovní doby. Mnozí sociologové hovořili o rozpadu hranic mezi soukromým a pracovním životem.
Rozdělte svůj život do oddělených zón. Jeden telefon na práci, druhý na zábavu
Zajímavé je, že aktuální trend dvou telefonů souvisí s rostoucí popularitou digitálního minimalismu. Generace Z prožila dospívání v době algoritmů a nekonečného scrollování. Na rozdíl od starších generací už nepotřebuje objevovat výhody neustálého připojení. Ty zná velmi dobře. Místo toho hledá způsoby, jak si od něj vytvořit odstup.
Zdroj: Pexels
Druhý telefon se stal elegantním kompromisem. Mnozí uživatelé si proto pořizují takové modely, na nichž fungují pouze základní aplikace jako mapy, hudba a komunikace. Sociální sítě a pracovní nástroje zůstávají na druhém telefonu. Díky tomu vzniká nový druh digitálního luxusu, a tím je možnost nebýt stále dostupný. Jde o podobný princip jako u tichých retreatů nebo luxusních hotelů bez televize.
Kontrola pozornosti jako statusový symbol. Dokážeme být skutečně offline?
Každá doba má své statusové symboly. V 80. letech to byl mobilní telefon o velikosti kufříku, v 90. letech pager, později nejnovější iPhone. Novým znakem společenského kapitálu se stává schopnost kontrolovat vlastní pozornost. Dva telefony fungují i jako kulturní signál. Naznačují, že jejich majitel má dostatek autonomie na to, aby si organizoval vlastní digitální život. Z kulturní perspektivy je zajímavé, že trend dvou telefonů připomíná dobu před nástupem smartphonů.
Lidé dříve běžně používali různé předměty pro různé role. Fotoaparát sloužil k fotografování, diář k plánování času, telefon k volání a počítač k práci. Smartphone tyto funkce propojil. Nyní se však zdá, že se společnost snaží část této specializace znovu obnovit. Technologická inovace byla po desetiletí spojována s větší rychlostí, vyšším výkonem a větším počtem funkcí. Dnešní kulturní klima však ukazuje jinou touhu. Lidé vyhledávají nové možnosti, jak se odpojit od elektroniky a napojit se opět sami na sebe.
Zdroje: Autorský článek
