Co mohou mít společného Tabi od Maison Margiela, kufr Rimowa, wabi-sabi interiér nebo dokonale nedbalý outfit Jennifer Lawrence? Mnoho lidí je považuje za symboly dobrého vkusu. Některé kousky jsou ve světě módy tak notorické, že se z nich stal nepsaný návod na „správný styl“. Právě ona často až globální univerzálnost však postupně vytlačuje individuální kreativitu. Vítejte ve světě tasteslopu, neboli estetiky, která vypadá správně, ale postrádá názor.

Fashion diskurz se otázkou vkusu zabývá odjakživa. Dřív byl velkým tématem módní kýč či trendy, dnes přichází na scénu jiný problém. Poznáme vůbec, co se nám skutečně líbí, pokud nám to předtím neukáže algoritmus? Právě na to se ptala americká umělkyně, spisovatelka a trend analytička Emily Segal, která termín tasteslop zavedla. Mezi fashion komentátory se rychle uchytil. Podle Segal jde o estetiku univerzálních znaků dobrého vkusu vytržených z jejich kulturního kontextu, která tvoří snadno reprodukovatelný styl.

View this post on Instagram

Tisíckrát tentýž outfit. Stává se z dobrého vkusu populární moodboard?

I když pro vás termín tasteslop může být novinkou, jeho obsah už určitě znáte. Je to třeba interiér s minimalistickou lampou, konvice s úzkým hrdlem, kniha o Dieteru Rams, designová židle nebo kufr Rimowa. Může jím být taky influencerská večeře v luxusní restauraci, kde každý detail, od keramiky po květiny, předává stejný vzkaz. Podívejte, mám vkus. V rozhovoru pro The Times uvádí Emily Segal k pojmu tasteslop právě tyto příklady. Předmětem kritiky přitom nejsou populární kousky jako takové, ale jejich mechanické používání jako univerzálních signálů módní sofistikovanosti.

^{Zdroj: Maison Margiela}

Kritika se nevyhnula ani konkrétním celebritám. Minimalistický styl Jennifer Lawrence označila Segal za tasteslop právě proto, že působí spíš jako mozaika populárních drahých kousků než osobní módní stanovisko. Debata se týká i notorických značek jako The Row, jejichž must haves přetvořily sociální sítě v jakési garanty stylu. V současné digitální době, kde se styl a vkus čím dál víc tvoří skrz trendy na sociálních sítích, se vzniku univerzálních estetik nelze divit. Pokud však naši představu o vkusnosti sdílí až statisíce lidí, kteří ji rovněž okoukaly z Instagramu, je to pořád náš osobní styl?

^{Zdroj: The Row}

Problém neustálého kopírování. Šatník plný luxusních klasik negarantuje vkus

Instagram myšlenku univerzálního dobrého vkusu sice zpopularizoval, byla tu však dávno před ním. Už slavný sociolog Pierre Bourdieu ve své knize Distinction mluvil o tom, že vkus není ryze individuální schopnost, ale souvisí se společenským prostředím, vzděláním a kulturním kapitálem. Druhotnou funkcí toho, co považujeme za vkus, je také odlišení různých sociálních vrstev. Právě o to jde i v éře tasteslopu, kdy se populárními stávají zejména luxusní či přinejmenším high-end kousky, jež nejsou mainstreamu vždy dostupné. Lidé si jimi kupují nejen image stylové relevance, ale i symbol finanční zajištěnosti. 

^{Zdroj: RIMOWA}

Novinář Kyle Chayka ve své knize Filterworld popisuje, jak doporučovací systémy přispívají k uniformitě kultury. Algoritmus totiž neví, zda nebo proč je něco zajímavé, ale dokáže velmi dobře rozpoznat, co se líbilo velkému množství lidí před námi. Algoritmy tak umocňují trendy, které lidi rádi a často následují, což vytváří umělý svět, v němž interiéry, móda i kultura začínají vypadat podezřele podobně. Pokud si pořídíme ty správné módní kousky, nábytek nebo knihy, můžeme dokonale napodobit onen snadno rozpoznatelný estetický kód, aniž bychom sami věděli, proč je vlastně tolik chceme.

Tasteslop tak nastavuje populární módě kritické zrcadlo. Neříká, že náš vkus není dobrý, ale místo toho se ptá: „Je náš vkus skutečně výsledkem našich vlastních preferencí?” Pokud se tedy chceme vyhnout neustálé repetici těch stejných módních vzorců, možná stojí za to do šatníku zapojit víc zvědavosti, odvahy a vlastní osobnosti. Dobrý vkus je nakonec vždy záležitostí subjektivního vnímání. Proč si tedy nedovolit číst i knihy, které nejsou zrovna trendy na Pinterestu, chodit na lokální výstavy, poslouchat hudbu mimo doporučený Spotify playlist nebo kupovat zvláštní kousky třeba z druhé ruky? 

^{Zdroje: The Times, The New Yorker, Substack}