Někdy stačí jediný filmový záběr, v němž oblečení řekne o postavě víc než dialog. Právě v 60. letech, s příchodem Nového Hollywoodu, se móda a film začaly potkávat novým, mnohem intenzivnějším způsobem. Režiséři opouštěli svět naleštěných studiových kulis a vyráželi do ulic New Yorku a dalších měst, kde hledali skutečný život. Jeho chaos, energii, krásu i nedokonalost. A právě v tomto prostředí se z oblečení stává něco víc než jen kostým.
Jsou filmy, které si pamatujeme kvůli příběhu. A pak jsou ty, jejichž postavy si vybavíme podle toho, co měly na sobě. Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho, Faye Dunaway jako Bonnie či Velký Gatsby. Jejich styl překročil hranice filmového plátna a stal se součástí módní historie. Kinematografie nikdy nebyla jen zrcadlem toho, co se nosilo. Dokázala určovat, po čem lidé toužili, co chtěli napodobit a jak si představovali eleganci.
Bonnie a Clyde: Theodora Van Runkle
Theodora Van Runkle patřila k návrhářkám, jež dokázaly dát postavě charakter ještě dříve, než promluvila. Do Hollywoodu vstoupila s Bonnie a Clydem a právě její práce pomohla vytvořit z hlavní hrdinky, kterou ztvárnila Faye Dunaway, jednu z nejvýraznějších ženských ikon 60. let. Baret, šátek, přiléhavý svetr či sukně se staly stejně zapamatovatelnými jako samotná Bonnie. Její vzhled působil svobodně, sebevědomě a zároveň trochu nebezpečně. Van Runkle dokázala z nenápadných základů poskládat výrazný módní rukopis, jenž se stal inspirací pro celou generaci žen.
Snídaně u Tiffanyho: Edith Head a Hubert de Givenchy
Jméno Edith Head je dodnes pevně zapsáno v historii módy. Její práce se podepsala pod více než stovku snímků a vynesla jí rekordních osm Oscarů za kostýmní tvorbu. U Snídaně u Tiffanyho stála za pojetím šatníku Holly Golightly, kterou ztvárnila Audrey Hepburn. Právě skrze oblečení pomohla vytvořit její podobu. Sebevědomou, ale lehce nedostupnou. Černé šaty, dlouhé rukavice, perly a výrazné doplňky se staly neodmyslitelnou součástí jejího vzhledu a později i symbolem elegance.
Zdroj: Profimedia
Výraznou stopu zanechal i Hubert de Givenchy. Pro Holly vytvořil několik ikonických modelů, a to včetně dlouhých černých šatů z úvodní scény, koktejlových šatů doplněných výrazným perlovým náhrdelníkem nebo oranžového kabátu ze závěru.
Velký Gatsby: Theoni Aldredge
Když se řekne Velký Gatsby, vybaví se nám nejen večírky a jazz, ale i jeho výrazná vizuální identita. Tu pomáhala vytvářet Theoni Aldredge. Začínala v divadle a podílela se na desítkách broadwayských inscenací, opeře či televizních projektech. Právě díky tomuto snímku získala Oscara a tento titul tak patří k jejím nejvýraznějším počinům. Nikdy pro ni přitom nebylo důležité jen to, jak modely vypadají. Věřila, že herec se v nich musí cítit natolik přirozeně, aby mohl svou roli skutečně prožívat. Někteří herci si proto kostýmy odnášeli domů a zvykali si na ně ještě před natáčením.
Význam těchto kostýmů však nespočívá v dokonalosti ani v přesnosti s jakou napodobují dobu, do níž jsou zasazeny. Jejich síla je jinde. V jediném pohledu dokážou naznačit, kdo daná postava je, kam patří a jak chce být skutečně vnímána. Bonnie v baretu, Holly v černých šatech s perlami nebo členové Gatsbyho světa plného třpytu se nám vryli do paměti možná stejně silně jako samotné příběhy. A právě to otevírá zajímavou otázku. Pamatujeme si tyto postavy díky jejich příběhům, nebo si jejich příběhy pamatujeme tak, jak je vidíme skrze jejich vzhled?
Zdroje: Autorský článek
