Více
    Redakce

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    Dalo by se říct, že ho nosí každý. Znáte snad někoho, kdo by neměl denim ve svém šatníku? Vynález džínoviny a americká značka Levi Strauss jsou pro mnohé možná jedno a totéž. Denim má ale ještě jeden příběh, který začíná ve Francii.

    Denim je materiál, který se vyrábí především z bavlny. Někdy obsahuje také různé příměsi polyesteru nebo viskózy. Mnoho lidí ho má rádo, protože se jedná o velmi trvalý a funkční materiál, který nosí lidé „obyčejní“ i milionáři. Sektor denimu je obrovský, má hodnotu asi 55 miliard eur a stále roste. Celosvětově tak za rok vyprodukuje na pět miliard džínsů.

    Zdroj: YouTube

    Vraťme se ale na samý počátek džínoviny, kterou v mainstream kultuře zpopularizovaly americké ikony James Dean nebo Marlon Brando. Nejspíš i díky tomu si většina světa denim spojuje se Spojenými státy americkými. Byli to však tkalci ve francouzském městě Nîmes, kteří jako první vytvořili tuto pevnou tkaninu. I když tak trochu náhodou.

    Francie chtěla dohnat Itálii. Nakonec ohromila celý svět

    Ano, na počátku denimu stála náhodná nehoda. Nehoda, která navždy změnila pracovní oděvy, a následně i módu, a to na celá další staletí. Tamní výrobci se původně snažili napodobit odolný bavlněný manšestr, který se v 16. století vyráběl v italském Janově. Při pokusech o zpětné zpracování žádané látky však nakonec tkalci z Nîmes vytvořili ještě odolnější materiál, tedy žínovinu de Nîmes, v překladu z Nîmes. A tak vznikl i samotný název denim.

    Denim cestoval se svými tvůrci. Dostal se až přes Atlantik

    Džínsovina je možná ta nejvíc ikonická tkanina, jaká kdy byla vyrobena. Nejčastější teorií, jak se rozšířila do celého světa, je, že mnozí z tkalců byli francouzští protestanti, kteří byli nuceni uprchnout během náboženských konfliktů v 16. a 17. století.

    Zdroj: Pexels

    Mnozí se usadili v cizích zemích a pokračovali ve svém řemesle. Někteří se přitom vydali až přes Atlantik. Odtud se historie džínoviny prolíná do její nejpopulárnější inkarnace, tedy modrých džínů, zrozených ze spolupráce krejčího Jacoba Davise a majitele textilního velkoobchodu Leviho Strausse. 

    Evropani ovšem džínům dali podobu, jakou známe dnes

    Za vynálezce modrých džínů je pak většinou společnosti považován právě Jacob Davis. Také on ovšem emigroval z Evropy do Ameriky. V nevadském Renu měl krejčovskou dílnu, ve které vyráběl odolné outdoorové zboží.

    Levi Strauss byl zase Němec, který přišel do San Francisca během zlaté horečky v polovině 19. století, aby tak rozšířil rodinný podnik. Mezi jeho stálé zákazníky se zařadil zmíněný Davis, který shodou okolností v té době spolupracoval s důlními společnostmi.

    Zdroj: Levi Strauss & Co

    Ty potřebovaly pro své pracovníky kalhoty, které vydrží drsné podmínky. Jejich následné partnerství dalo vzniknout legendárnímu módnímu stylu. Pracovním kalhotám totiž přidali poutka a stvořili typické ’Levisky’, jak je známe dnes. Každý je samozřejmě začal brzy kopírovat.

    Z dolů se denim vyšplhal až úplně nejvýš

    Dělnický denim vstoupil do hlavního módního proudu v 50. letech 20. století. Těžko byste tak hledali na první pohled lépe rozpoznatelnou tkaninu. Sledujeme u ní takzvaný trickle-up efekt, který v 70. letech poprvé popsal Paul Blumberg. Popisuje, kdy se nové trendy objevují na ulicích a ukazuje, jak inovace proudí z nižší třídy do té vyšší. Obvykle je tomu totiž naopak, což nazýváme jako trickle-down.

    Džíny se postupně staly symbolem svobody

    V druhé polovině 20. století představovaly džíny mladost, svobodu a sex appeal. Byly každodenním oblečením básníků, umělců a rebelů. V rámci popkultury se brzy staly ozdobou. Později se denim rozšířil do punkového hnutí, ve kterém se džíny nosily pokryté černou barvou, špendlíky a cvočky. Hodně lidí se v té době naučilo šít jen proto, aby svoje zvonáče proměnili na skinny jeans.

    V 80. letech se nosily džíny odbarvené a se střapci. Náš tehdejší komunistický režim je ovšem považoval za vzdor systému. Co je rovněž zajímavé si uvědomit je fakt, že džínovina ve svých počátcích úzce souvisela s hnutím za právo pracujících. Na konci 20. století se ovšem kvůli fast fashion továrnám stala hnací silou pro porušování toho stejného práva.

    Historie denimu je tedy globální. Prošel si složitými cestami, opíral se o velkou vynalézavost a začínal i s určitým je ne sais quoi, volně přeloženo nemám ponětí, o co tady jde. Od svého vzniku s ním pracoval snad každý designér na světě.

    Využíval se proto ve všech vrstvách společnosti, od pouliční módy až po haute couture. Původně měl přitom sloužit k něčemu úplně jinému. Denimové oblečení dnes ovšem seženeme na každém rohu. V poslední době se džíny dokonce staly i součástí stylu business casual.

    Zdroje: Fashion Session, My French Country Home Magazine, YouTube, Instagram

    Autor článku:

    ― Reklama ―

    Foto:Pexels

    Denim z Nîmes: Ikonická džínovina vznikla náhodou. Dnes obléká všechny společenské vrstvy

    ― Reklama ―

    Dalo by se říct, že ho nosí každý. Znáte snad někoho, kdo by neměl denim ve svém šatníku? Vynález džínoviny a americká značka Levi Strauss jsou pro mnohé možná jedno a totéž. Denim má ale ještě jeden příběh, který začíná ve Francii.

    Denim je materiál, který se vyrábí především z bavlny. Někdy obsahuje také různé příměsi polyesteru nebo viskózy. Mnoho lidí ho má rádo, protože se jedná o velmi trvalý a funkční materiál, který nosí lidé „obyčejní“ i milionáři. Sektor denimu je obrovský, má hodnotu asi 55 miliard eur a stále roste. Celosvětově tak za rok vyprodukuje na pět miliard džínsů.

    Zdroj: YouTube

    Vraťme se ale na samý počátek džínoviny, kterou v mainstream kultuře zpopularizovaly americké ikony James Dean nebo Marlon Brando. Nejspíš i díky tomu si většina světa denim spojuje se Spojenými státy americkými. Byli to však tkalci ve francouzském městě Nîmes, kteří jako první vytvořili tuto pevnou tkaninu. I když tak trochu náhodou.

    Francie chtěla dohnat Itálii. Nakonec ohromila celý svět

    Ano, na počátku denimu stála náhodná nehoda. Nehoda, která navždy změnila pracovní oděvy, a následně i módu, a to na celá další staletí. Tamní výrobci se původně snažili napodobit odolný bavlněný manšestr, který se v 16. století vyráběl v italském Janově. Při pokusech o zpětné zpracování žádané látky však nakonec tkalci z Nîmes vytvořili ještě odolnější materiál, tedy žínovinu de Nîmes, v překladu z Nîmes. A tak vznikl i samotný název denim.

    Denim cestoval se svými tvůrci. Dostal se až přes Atlantik

    Džínsovina je možná ta nejvíc ikonická tkanina, jaká kdy byla vyrobena. Nejčastější teorií, jak se rozšířila do celého světa, je, že mnozí z tkalců byli francouzští protestanti, kteří byli nuceni uprchnout během náboženských konfliktů v 16. a 17. století.

    Zdroj: Pexels

    Mnozí se usadili v cizích zemích a pokračovali ve svém řemesle. Někteří se přitom vydali až přes Atlantik. Odtud se historie džínoviny prolíná do její nejpopulárnější inkarnace, tedy modrých džínů, zrozených ze spolupráce krejčího Jacoba Davise a majitele textilního velkoobchodu Leviho Strausse. 

    Evropani ovšem džínům dali podobu, jakou známe dnes

    Za vynálezce modrých džínů je pak většinou společnosti považován právě Jacob Davis. Také on ovšem emigroval z Evropy do Ameriky. V nevadském Renu měl krejčovskou dílnu, ve které vyráběl odolné outdoorové zboží.

    Levi Strauss byl zase Němec, který přišel do San Francisca během zlaté horečky v polovině 19. století, aby tak rozšířil rodinný podnik. Mezi jeho stálé zákazníky se zařadil zmíněný Davis, který shodou okolností v té době spolupracoval s důlními společnostmi.

    Zdroj: Levi Strauss & Co

    Ty potřebovaly pro své pracovníky kalhoty, které vydrží drsné podmínky. Jejich následné partnerství dalo vzniknout legendárnímu módnímu stylu. Pracovním kalhotám totiž přidali poutka a stvořili typické ’Levisky’, jak je známe dnes. Každý je samozřejmě začal brzy kopírovat.

    Z dolů se denim vyšplhal až úplně nejvýš

    Dělnický denim vstoupil do hlavního módního proudu v 50. letech 20. století. Těžko byste tak hledali na první pohled lépe rozpoznatelnou tkaninu. Sledujeme u ní takzvaný trickle-up efekt, který v 70. letech poprvé popsal Paul Blumberg. Popisuje, kdy se nové trendy objevují na ulicích a ukazuje, jak inovace proudí z nižší třídy do té vyšší. Obvykle je tomu totiž naopak, což nazýváme jako trickle-down.

    Džíny se postupně staly symbolem svobody

    V druhé polovině 20. století představovaly džíny mladost, svobodu a sex appeal. Byly každodenním oblečením básníků, umělců a rebelů. V rámci popkultury se brzy staly ozdobou. Později se denim rozšířil do punkového hnutí, ve kterém se džíny nosily pokryté černou barvou, špendlíky a cvočky. Hodně lidí se v té době naučilo šít jen proto, aby svoje zvonáče proměnili na skinny jeans.

    V 80. letech se nosily džíny odbarvené a se střapci. Náš tehdejší komunistický režim je ovšem považoval za vzdor systému. Co je rovněž zajímavé si uvědomit je fakt, že džínovina ve svých počátcích úzce souvisela s hnutím za právo pracujících. Na konci 20. století se ovšem kvůli fast fashion továrnám stala hnací silou pro porušování toho stejného práva.

    Historie denimu je tedy globální. Prošel si složitými cestami, opíral se o velkou vynalézavost a začínal i s určitým je ne sais quoi, volně přeloženo nemám ponětí, o co tady jde. Od svého vzniku s ním pracoval snad každý designér na světě.

    Využíval se proto ve všech vrstvách společnosti, od pouliční módy až po haute couture. Původně měl přitom sloužit k něčemu úplně jinému. Denimové oblečení dnes ovšem seženeme na každém rohu. V poslední době se džíny dokonce staly i součástí stylu business casual.

    Zdroje: Fashion Session, My French Country Home Magazine, YouTube, Instagram

    ― Reklama ―

    Burberry přivolává jaro s Twiggy. Hledá spojení mezi módou a hudbou

    Rok 2026 představuje pro Burberry významný milník. Značka letos slaví 170. narozeniny a s oslavami se proto nedrží zpátky. Od začátku roku vydala hned několik kampaní, jež poctily čínský Nový rok i materiál, jenž stál na počátku samotné značky. Tentokrát svou pozornost přesouvá k blížícímu se jaru, na které nahlíží skrze hudbu a vítá ho spolu s ikonickou Twiggy.

    Pánská móda v roce 2026. Co si odnést z aktuálních týdnů módy?

    Pánské týdny módy jsou za námi a jejich společní jmenovatelé působí překvapivě čitelně. Siluety získaly extrémní přesnost, materiály hloubku a styling vysokou autoritu. Pánská móda pro rok 2026 staví na kultivovaném postoji, který působí jistě a často s překvapivou okázalostí. Luxus jako takový se tentokrát odehrává v promyšlených detailech, proporcích a v práci s tradicí. Výsledkem je šatník s dlouhým dosahem a jasnou identitou, což nás vrací k původnímu účelu samotné módy.

    Pieter Mulier dává sbohem Alaïa. Co nyní čeká obě módní ikony?

    Pět let, které změnily směr značky a rozpoutaly skutečné módní ohňostroje. Módní dům Alaïa potvrdil odchod Pietera Mulier. Belgického designéra, jenž mu během svého působení vdechl novou energii a výrazně posílil jeho obchodní výsledky. S Alaïou se rozloučí letos v březnu. A i když zdroje zatím mlčí, zákulisní drby mluví jasně. Dalším cílem má být Versace. Pokud se spekulace potvrdí, půjde o jeden z nejzásadnějších přesunů posledních let.

    Móda v kostce: Dior naverboval Florence Hunt a Ďábel nosí Pradu 2 má trailer

    Zatímco se módní svět připravuje na další várku týdnů módy, sociální sítě zaplavil nový trailer k Ďábel nosí Pradu 2. Odkrývá dosud neodhalené záběry tolik očekávaného snímku. Dior jmenoval novou ambasadorku, tentokrát jde o Hyacinth ze seriálu Bridgerton, tedy Florence Hunt. Burberry láká na novou variaci parfému Hero a značka Alberta Ferretti debutovala v Dubaji.

    Alessandro Michele oživil počátek Valentino. Uctil památku módního velikána

    Nejnovější kolekce Valentino nebyla očekávaná jen proto, že byla teprve druhou haute couture řadou, kterou Alessandro Michele pro značku vytvořil. Jednalo se o první tvorbu, jež značka odhalila po smrti zakladatele. Grandiózní show však předčila veškeré předpoklady. Do popředí postavila velkolepost filmového světa, jímž se kdysi Valentino Garavani inspiroval.

    Chanel Culture Fund opět sbírá talenty. Potenciál odměňuje 100 tisíci eur

    Platforma Chanel Culture Fund nevznikla jako grantový program v tradičním smyslu slova. Od začátku pracuje s myšlenkou, že kultura se nedá řídit tabulkami ani termíny. Chanel Next Prize, její nejviditelnější část, sleduje autory ve chvíli, kdy se jejich jazyk teprve rýsuje. Neodměňuje hotová díla, ale potenciál myšlení. Právě proto působí každá nová edice spíše jako kurátorské gesto než soutěž, na které jsme zvyklí například u koncernu LVMH.

    Julian Klausner opět zazářil. Dries Van Noten nadále mluví jazykem Antverp

    ruhá pánská řada Juliana Klausner pro Dries Van Noten potvrzuje, že se značka ocitla v rukou autora, který rozumí jeho jazyku do poslední slabiky. Kolekce Fall/Winter 2026 pracuje s emocí dospívání, aniž by sklouzla k sentimentu. Mluví skrze vrstvy, proporce a textury. A dělá to s intelektuální jistotou, jež působí samozřejmě a souběžně se zásadní váhou značky.

    Pohádka jménem Chanel. Matthieu Blazy daroval haute couture svěží lehkost

    Matthieu Blazy ve svém haute couture debutu pro Chanel již poněkolikáté potvrdil, že je muž na správném místě. Grand Palais proměnil ve stylu Karla Lagerfeld v magický set připomínající pohádkový les. Návrhy ale navrátil do dob samotné Coco Chanel. Jejich siluety odlehčil způsobem, který na přehlídkové molo přinesl závan svěžího duchu a jeho geniální experimentaci.

    Dior a Jonathan Anderson mají jasnou vizi. Zákazníci ale stále tápou

    Nová pánská kolekce Dior pod vedením Jonathana Anderson vyvolala okamžitou a prudkou reakci. Mezi obdivem k vizi a frustrací z nenositelnosti se otevřela nečekaně široká propast. Zatímco módní kritika hledá historické odkazy a intelektuální vrstvy, běžné publikum stále tápe. A právě tento rozpor dnes definuje debatu kolem očekávaných návrhů Dior Homme.

    Zahrada kreativní kontinuity. Jonathan Anderson odkryl haute couture pro Dior

    Módní svět v pondělí se zatajeným dechem hleděl na jednu z nejvíce očekávaných událostí sezóny. Jonathan Anderson odhalil svůj haute couture debut pro Dior. Stejně jako u předešlých kolekcí, také nyní se opřel o myšlenku kreativní kontinuity. Jeho propracované návrhy proto odkazovaly na lásku Christiana Dior k přírodě, květiny Rafa Simons i siluety Johna Galliano.

    Chůze jako podpis. Yasmin Wijnaldum proměnila svůj krok v modelingový úspěch

    Chůze jako podpis. Yasmin Wijnaldum proměnila svůj krok v modelingový úspěch Jméno Yasmin Wijnaldum rezonuje nejen ve světě modelingu, ale i mezi miliony módních fanoušků po celém světě. To, čím se skutečně odlišuje, nejsou pouze kampaně pro prestižní značky či přehlídky na ikonických molech. Je to modelčina jedinečná chůze, která se stala jejím podpisem. Každý její krok dokáže upoutat pozornost a vytvořit atmosféru, jež mění přehlídková mola na její vlastní pódium. A právě tím redefinuje pojem moderní supermodelky.

    Jacquemus boří tradici. Do role první ambasadorky jmenoval vlastní babičku

    Jacquemus je značka, která si vybudovala pevné místo v srdcích módních nadšenců díky své jedinečné estetice a neobyčejné preciznosti. Každá přehlídka Simona Porte Jacquemus je malým uměleckým dílem. Unikátní, dechberoucí a plná nečekaných detailů, jež diváka okouzlí. Dosud bylo téměř vše výsledkem práce samotného návrháře. Nyní už na to ale nebude sám. Značka představila svého prvního oficiálního ambasadora, designérovu babičku.

    Sexismus, rasismus, homofobie. Stín, který Dolce & Gabbana nemůže setřást

    Luxusní módní dům Dolce & Gabbana se v posledních letech opakovaně ocitl v centru veřejné kritiky kvůli obviněním ze sexismu, homofobie a rasismu. Od problematických reklamních kampaní přes výroky zakladatelů o „tradiční rodině“ až po kontroverzní přístup k diverzitě značka čelí otázkám, zda její estetika a komunikace odpovídají hodnotám dnešní společnosti.

    Neberte se tak vážně, vzkazuje Jacquemus. Le Palmier staví na hravosti

    Návrhář Simon Porte Jacquemus při tvorbě kolekce pro letošní podzim a zimu opět čerpal z minulosti. Tentokrát se zaměřil na účes vlastní dcery, ikonické ženy svého dětství, i rané roky života v Paříži. Výsledkem je pestrobarevná připomínka, že je opět potřeba hledat v těžkých kapitolách života zapomenutou radost. Le Palmier hovoří jasně, přestaňme se brát tak vážně.

    Když móda ztratí význam. Seriál Pluribus zbavil svět individuality

    Už dlouho jsme neviděli nic tak přitažlivě znepokojivého jako seriál Pluribus. Svět, ve kterém individualita najednou představuje problém, v něm nepůsobí na první pohled dystopicky. Připomíná spíše podivně známou realitu, kde se i oblečení stává součástí všepohlcující kolektivní laskavosti. Až na hlavní hrdinku se totiž lidstvo mentálně propojí v jeden celek překypující dobrem. A tohle dobro je pěkně děsivé.

    Coach cílí na Gen Z. Značka proniká do herního světa The Sims 4

    Móda již dávno nevstupuje do herního světa jako host na návštěvě. Přichází tam bydlet. Příkladem je propojení Balenciaga či Kim Kardashian a Fortnite. Nová spolupráce Coach x The Sims 4 ukazuje, že módní společnosti nehledají jen perfektní runway, ale i prostor, kde rezonují s širokým publikem. Nyní však nejde jen o efektní skin ani jednorázový hype, ale o tiché zabydlení značky v digitální každodennosti. A právě v tom je čerstvá spolupráce překvapivě promyšlená.

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―