― Reklama ―

― Reklama ―

Dalo by se říct, že ho nosí každý. Znáte snad někoho, kdo by neměl denim ve svém šatníku? Vynález džínoviny a americká značka Levi Strauss jsou pro mnohé možná jedno a totéž. Denim má ale ještě jeden příběh, který začíná ve Francii.

Denim je materiál, který se vyrábí především z bavlny. Někdy obsahuje také různé příměsi polyesteru nebo viskózy. Mnoho lidí ho má rádo, protože se jedná o velmi trvalý a funkční materiál, který nosí lidé „obyčejní“ i milionáři. Sektor denimu je obrovský, má hodnotu asi 55 miliard eur a stále roste. Celosvětově tak za rok vyprodukuje na pět miliard džínsů.

Zdroj: YouTube

Vraťme se ale na samý počátek džínoviny, kterou v mainstream kultuře zpopularizovaly americké ikony James Dean nebo Marlon Brando. Nejspíš i díky tomu si většina světa denim spojuje se Spojenými státy americkými. Byli to však tkalci ve francouzském městě Nîmes, kteří jako první vytvořili tuto pevnou tkaninu. I když tak trochu náhodou.

Francie chtěla dohnat Itálii. Nakonec ohromila celý svět

Ano, na počátku denimu stála náhodná nehoda. Nehoda, která navždy změnila pracovní oděvy, a následně i módu, a to na celá další staletí. Tamní výrobci se původně snažili napodobit odolný bavlněný manšestr, který se v 16. století vyráběl v italském Janově. Při pokusech o zpětné zpracování žádané látky však nakonec tkalci z Nîmes vytvořili ještě odolnější materiál, tedy žínovinu de Nîmes, v překladu z Nîmes. A tak vznikl i samotný název denim.

Denim cestoval se svými tvůrci. Dostal se až přes Atlantik

Džínsovina je možná ta nejvíc ikonická tkanina, jaká kdy byla vyrobena. Nejčastější teorií, jak se rozšířila do celého světa, je, že mnozí z tkalců byli francouzští protestanti, kteří byli nuceni uprchnout během náboženských konfliktů v 16. a 17. století.

Zdroj: Pexels

Mnozí se usadili v cizích zemích a pokračovali ve svém řemesle. Někteří se přitom vydali až přes Atlantik. Odtud se historie džínoviny prolíná do její nejpopulárnější inkarnace, tedy modrých džínů, zrozených ze spolupráce krejčího Jacoba Davise a majitele textilního velkoobchodu Leviho Strausse. 

Evropani ovšem džínům dali podobu, jakou známe dnes

Za vynálezce modrých džínů je pak většinou společnosti považován právě Jacob Davis. Také on ovšem emigroval z Evropy do Ameriky. V nevadském Renu měl krejčovskou dílnu, ve které vyráběl odolné outdoorové zboží.

Levi Strauss byl zase Němec, který přišel do San Francisca během zlaté horečky v polovině 19. století, aby tak rozšířil rodinný podnik. Mezi jeho stálé zákazníky se zařadil zmíněný Davis, který shodou okolností v té době spolupracoval s důlními společnostmi.

Zdroj: Levi Strauss & Co

Ty potřebovaly pro své pracovníky kalhoty, které vydrží drsné podmínky. Jejich následné partnerství dalo vzniknout legendárnímu módnímu stylu. Pracovním kalhotám totiž přidali poutka a stvořili typické ’Levisky’, jak je známe dnes. Každý je samozřejmě začal brzy kopírovat.

Z dolů se denim vyšplhal až úplně nejvýš

Dělnický denim vstoupil do hlavního módního proudu v 50. letech 20. století. Těžko byste tak hledali na první pohled lépe rozpoznatelnou tkaninu. Sledujeme u ní takzvaný trickle-up efekt, který v 70. letech poprvé popsal Paul Blumberg. Popisuje, kdy se nové trendy objevují na ulicích a ukazuje, jak inovace proudí z nižší třídy do té vyšší. Obvykle je tomu totiž naopak, což nazýváme jako trickle-down.

Džíny se postupně staly symbolem svobody

V druhé polovině 20. století představovaly džíny mladost, svobodu a sex appeal. Byly každodenním oblečením básníků, umělců a rebelů. V rámci popkultury se brzy staly ozdobou. Později se denim rozšířil do punkového hnutí, ve kterém se džíny nosily pokryté černou barvou, špendlíky a cvočky. Hodně lidí se v té době naučilo šít jen proto, aby svoje zvonáče proměnili na skinny jeans.

V 80. letech se nosily džíny odbarvené a se střapci. Náš tehdejší komunistický režim je ovšem považoval za vzdor systému. Co je rovněž zajímavé si uvědomit je fakt, že džínovina ve svých počátcích úzce souvisela s hnutím za právo pracujících. Na konci 20. století se ovšem kvůli fast fashion továrnám stala hnací silou pro porušování toho stejného práva.

Historie denimu je tedy globální. Prošel si složitými cestami, opíral se o velkou vynalézavost a začínal i s určitým je ne sais quoi, volně přeloženo nemám ponětí, o co tady jde. Od svého vzniku s ním pracoval snad každý designér na světě.

Využíval se proto ve všech vrstvách společnosti, od pouliční módy až po haute couture. Původně měl přitom sloužit k něčemu úplně jinému. Denimové oblečení dnes ovšem seženeme na každém rohu. V poslední době se džíny dokonce staly i součástí stylu business casual.

Zdroje: Fashion Session, My French Country Home Magazine, YouTube, Instagram

Autor článku:

― Reklama ―

Foto:Pexels

Denim z Nîmes: Ikonická džínovina vznikla náhodou. Dnes obléká všechny společenské vrstvy

― Reklama ―

Dalo by se říct, že ho nosí každý. Znáte snad někoho, kdo by neměl denim ve svém šatníku? Vynález džínoviny a americká značka Levi Strauss jsou pro mnohé možná jedno a totéž. Denim má ale ještě jeden příběh, který začíná ve Francii.

Denim je materiál, který se vyrábí především z bavlny. Někdy obsahuje také různé příměsi polyesteru nebo viskózy. Mnoho lidí ho má rádo, protože se jedná o velmi trvalý a funkční materiál, který nosí lidé „obyčejní“ i milionáři. Sektor denimu je obrovský, má hodnotu asi 55 miliard eur a stále roste. Celosvětově tak za rok vyprodukuje na pět miliard džínsů.

Zdroj: YouTube

Vraťme se ale na samý počátek džínoviny, kterou v mainstream kultuře zpopularizovaly americké ikony James Dean nebo Marlon Brando. Nejspíš i díky tomu si většina světa denim spojuje se Spojenými státy americkými. Byli to však tkalci ve francouzském městě Nîmes, kteří jako první vytvořili tuto pevnou tkaninu. I když tak trochu náhodou.

Francie chtěla dohnat Itálii. Nakonec ohromila celý svět

Ano, na počátku denimu stála náhodná nehoda. Nehoda, která navždy změnila pracovní oděvy, a následně i módu, a to na celá další staletí. Tamní výrobci se původně snažili napodobit odolný bavlněný manšestr, který se v 16. století vyráběl v italském Janově. Při pokusech o zpětné zpracování žádané látky však nakonec tkalci z Nîmes vytvořili ještě odolnější materiál, tedy žínovinu de Nîmes, v překladu z Nîmes. A tak vznikl i samotný název denim.

Denim cestoval se svými tvůrci. Dostal se až přes Atlantik

Džínsovina je možná ta nejvíc ikonická tkanina, jaká kdy byla vyrobena. Nejčastější teorií, jak se rozšířila do celého světa, je, že mnozí z tkalců byli francouzští protestanti, kteří byli nuceni uprchnout během náboženských konfliktů v 16. a 17. století.

Zdroj: Pexels

Mnozí se usadili v cizích zemích a pokračovali ve svém řemesle. Někteří se přitom vydali až přes Atlantik. Odtud se historie džínoviny prolíná do její nejpopulárnější inkarnace, tedy modrých džínů, zrozených ze spolupráce krejčího Jacoba Davise a majitele textilního velkoobchodu Leviho Strausse. 

Evropani ovšem džínům dali podobu, jakou známe dnes

Za vynálezce modrých džínů je pak většinou společnosti považován právě Jacob Davis. Také on ovšem emigroval z Evropy do Ameriky. V nevadském Renu měl krejčovskou dílnu, ve které vyráběl odolné outdoorové zboží.

Levi Strauss byl zase Němec, který přišel do San Francisca během zlaté horečky v polovině 19. století, aby tak rozšířil rodinný podnik. Mezi jeho stálé zákazníky se zařadil zmíněný Davis, který shodou okolností v té době spolupracoval s důlními společnostmi.

Zdroj: Levi Strauss & Co

Ty potřebovaly pro své pracovníky kalhoty, které vydrží drsné podmínky. Jejich následné partnerství dalo vzniknout legendárnímu módnímu stylu. Pracovním kalhotám totiž přidali poutka a stvořili typické ’Levisky’, jak je známe dnes. Každý je samozřejmě začal brzy kopírovat.

Z dolů se denim vyšplhal až úplně nejvýš

Dělnický denim vstoupil do hlavního módního proudu v 50. letech 20. století. Těžko byste tak hledali na první pohled lépe rozpoznatelnou tkaninu. Sledujeme u ní takzvaný trickle-up efekt, který v 70. letech poprvé popsal Paul Blumberg. Popisuje, kdy se nové trendy objevují na ulicích a ukazuje, jak inovace proudí z nižší třídy do té vyšší. Obvykle je tomu totiž naopak, což nazýváme jako trickle-down.

Džíny se postupně staly symbolem svobody

V druhé polovině 20. století představovaly džíny mladost, svobodu a sex appeal. Byly každodenním oblečením básníků, umělců a rebelů. V rámci popkultury se brzy staly ozdobou. Později se denim rozšířil do punkového hnutí, ve kterém se džíny nosily pokryté černou barvou, špendlíky a cvočky. Hodně lidí se v té době naučilo šít jen proto, aby svoje zvonáče proměnili na skinny jeans.

V 80. letech se nosily džíny odbarvené a se střapci. Náš tehdejší komunistický režim je ovšem považoval za vzdor systému. Co je rovněž zajímavé si uvědomit je fakt, že džínovina ve svých počátcích úzce souvisela s hnutím za právo pracujících. Na konci 20. století se ovšem kvůli fast fashion továrnám stala hnací silou pro porušování toho stejného práva.

Historie denimu je tedy globální. Prošel si složitými cestami, opíral se o velkou vynalézavost a začínal i s určitým je ne sais quoi, volně přeloženo nemám ponětí, o co tady jde. Od svého vzniku s ním pracoval snad každý designér na světě.

Využíval se proto ve všech vrstvách společnosti, od pouliční módy až po haute couture. Původně měl přitom sloužit k něčemu úplně jinému. Denimové oblečení dnes ovšem seženeme na každém rohu. V poslední době se džíny dokonce staly i součástí stylu business casual.

Zdroje: Fashion Session, My French Country Home Magazine, YouTube, Instagram

― Reklama ―

Čas na burgundy. Když hodinky udávají tón vašemu šatníku

Burgundy má v sobě něco, co z ní dělá víc než jen sezónní trend. Dokáže se stát detailem, který celý outfit posune o úroveň výš. Hodinky v tomto odstínu by proto neměly chybět v žádné promyšlené šperkovnici. Vedle klasických zlatých či stříbrných modelů přinášejí příjemnou změnu a přitom se snadno kombinují.

Móda miluje symboliku jídla. Její vztah s konzumací je však trochu toxický

Kultura módy byla se světem jídla vždy do jisté míry propojená. Jejich provázanost však obnáší překvapivé nuance. Módní marketing zjišťuje, že i když všichni tak trochu „jsme tím, co jíme“, náš vztah k jídlu má performativní rozměr. Je půvab jídla relevantní skutečně jen kvůli jeho estetické stránce?

Krása na hranici děsu. Proč nás temnota v módě tak fascinuje?

Některé věci nás zneklidňují, a přesto od nich nedokážeme odtrhnout pohled. Možná je to tím, že nás vytrhávají z každodennosti a nabízejí něco nečekaného. Temnota, neobvyklé detaily a motivy na hranici krásy a děsu si našly své místo i ve světě módy. Například kolekce Alexander McQueen jaro/léto 2027 ukazuje, že móda nemusí být jen o dokonalosti. Může být znepokojivá a místy až děsivá. Právě kontrast mezi přitažlivým a nepříjemným jí dodává zvláštní kouzlo. To, co nás nejprve zarazí, v nás může vzbudit zvědavost a horor tak nemusí zůstat jen na filmovém plátně, může se stát i inspirací pro unikátní módní tvorbu.

Max Mara představuje novou značku. M-M For Mondays and More sází na pohodlí a minimalismus

Skupina Max Mara Fashion Group rozšiřuje své portfolio o novou dámskou značku M-M For Mondays and More. Její nabídka stojí na úpletových a žerzejových modelech, variabilitě a funkčním designu, který má odpovídat proměnlivému rytmu každodenního života. Kolekce je zatím dostupná pouze na e-shopu.

Z taxíku až na světová přehlídková mola. Značka The Attico slaví deset let

Některé značky si zapamatujeme díky jedinému kousku, jiné pro atmosféru, kterou dokážou vytvořit. Brand The Attico za 10 let existence stihl obojí. Za jeho vznikem stojí návrhářky Gilda Ambrosio a Giorgia Tordini, které spojily své rozdílné pohledy na módu. Jejich tvorba si získala pozornost výraznými střihy a odvážnou ženskostí. U příležitosti výročí se vracejí k návrhům, jež sehrály zásadní roli a znovu připomínají, čím si získaly své místo na módní scéně.

Anthony Vaccarello a Saint Laurent. Deset let, které změnily tvář francouzského luxusu

Anthonyho Vaccarello v roce 2016 čekal nelehký úkol. Převzal vedení značky Saint Laurent, měl navázat na éru jeho předchůdce Hediho Slimane a současně najít vlastní cestu k odkazu jednoho z nejvlivnějších módních domů světa. Během následující dekády proměnil značku v synonymum temné smyslnosti. Jeho odchod z pozice kreativního ředitele letos v říjnu uzavírá kapitolu, která ovlivnila nejen podobu Saint Laurent, ale i to, jak dnes vypadá sexy móda.

Odkloňte se od studené blond. Honey-latte je barva letošního podzimu

Přemýšlíte o změně vlasů, ale nechcete se pouštět do ničeho radikálního? Někdy stačí jen drobná úprava odstínu, aby účes působil svěžeji. Právě honey-latte hair by mohla být tou správnou volbou. Propojuje krémově béžovou blond s medovými odlesky, díky nimž vlasy získají hřejivější tón, aniž by působily příliš zlatě nebo uměle. Jak tohoto vzhledu dosáhnout, komu nejlépe sluší a co říct kadeřníkovi, aby barva působila přirozeně a měla ten správný šmrnc?

Bottega Veneta je po pěti letech zpět na Instagramu. Oslavuje své 60. výročí

Jen málokteré značce by se naskytl tak dramatický způsob, jak oslavit své narozeniny. Bottega Veneta si však půdu přichystala již před pěti lety. V roce 2021 vyprázdnila svůj Instagram. Nyní se na něj nečekaně...

Pařížský šarm spočívá v kontrastu. Zvýrazněte rty a nechte je promluvit

Červená rtěnka Catherine Deneuve ve filmu Belle de Jour nebo zvýrazněné rty Jane Birkin nejsou jen ikonickými obrazy francouzské krásy. Staly se součástí vizuální paměti několika generací a dodnes určují, jak vnímáme pařížský přístup k líčení. Výrazná rudá se neustále vrací na přehlídková mola jako připomínka toho, že i jediný detail dokáže definovat celý vzhled. Právě na kontrastu, lišícím se v textuře i lesku, stojí nadčasovost francouzského líčení. Alespoň jeden takový kousek by proto neměl chybět v žádné kabelce.

Letošní Fashion Awards mají jasno. Cenu za mimořádný přínos obdrží Yohji Yamamoto

Pomyslnou tečku za letošním rokem učiní módní průmysl mimo jiné skrze tradiční Fashion Awards. Slavnostní událost pořádaná Britskou módní radou vzdá opět hold talentovaným návrhářům. Zatímco na návrháře roku si ještě počkáme, už nyní je jasné, kdo si odnese cenu za mimořádný přínos. Tentokrát se pocty dočká Yohji Yamamoto, japonský designér, který přepsal pravidla módy.

Pařížský hotel jako divadelní kulisa. Vincent Darré stvořil Le Magnifique

V srdci pařížské čtvrti Montparnasse vznikl hotel, který je spíš uměleckou fantazií než klasickým ubytováním. Francouzský interiérový designér Vincent Darré vytváří svět inspirovaný uměním, bohémským životem a atmosférou staré Paříže. Hosté podle něj mohou cestovat, aniž by ubytování vůbec opustili.

Móda v kostce: Jennifer Lawrence založila beauty značku a Versace navrací couture

Halloween je sice ještě před námi, značky však už pozornost upínají směrem k Vánocům. Po svém je vítá SKIMS, tentokrát s celým klanem Kardashians, zatímco Swarovski si zve na pomoc Arianu Grande. Na svátky ale nečeká Jennifer Lawrence, která již nyní odhalila svou vlastní beauty značku. Rovněž Versace sdílí překvapivou novinku. V lednu na runway navrátí haute couture řadu. Platforma Lyst pak zveřejnila výsledky z třetího čtvrtletí.

Mikro trendy, fashion slop a nekonečný konzum. Proč nás móda přestává bavit?

V rozmanitém světě módy lidé dlouho nacházeli prostředek k sebevyjádření, únik od stereotypu nebo oblíbený koníček. Element zábavy však z módního odvětví, zdá se, v posledních letech mizí. S algoritmizací trendů, zánikem subkultur a ekonomickou nejistotou roste i počet mladých lidí, pro které móda ztratila kouzlo.

Prada staví vánoční kampaň proti záplavě AI obsahu. Oživuje ji ručně kreslená animace

Vánoční kampaň značky Prada propojuje fotografie Glena Luchford s ručně kreslenou animací legendárního tvůrce Johna Pomeroy. V kampani s názvem Drawing Prada se Sadie Sink, Maya Hawke a další herci ocitají v zasněženém světě fantazie, kde jejich doplňky přitahují pozornost zvířecích postav. Dnes, kdy se většina reklam spoléhá na vizuály generované umělou inteligencí, je kreativita a ručně vyrobený obsah o to důležitější.

Výsledky společnosti Kering se stabilizují. Nejslabším článkem zůstává Gucci

Francouzský luxusní koncern Kering vykázal ve třetím čtvrtletí roku 2026 tržby ve výši 3,345 miliardy euro, což představuje meziroční pokles o jedno procento. Za relativně stabilním výsledkem se však skrývají rozdílné výkony jednotlivých značek. Zatímco Saint Laurent, Bottega Veneta a šperkařská divize rostou, Gucci stále hledá cestu k zákaznictvu.

Falešný aktivismus na přehlídkových molech. Chce být vysoká móda přístupná?

Luxusní kolekce údajně inspirované dělníky, falešná reprezentace na molech a slogany oslavující „obyčejné lidi“. Haute couture se ráda stylizuje do role altruistického odvětví. Její skutečná praxe však zůstává záležitostí elit. Debatu o přístupnosti módy znovu otevírají shows jako The 99%, kterou na letošní Paris Fashion Week přinesly Matières Fécales.

― Reklama ―

― Reklama ―