― Reklama ―

― Reklama ―

Nový mini seriál The Body, uvedený platformou Netflix, usiluje o to stát se Mean Girls současnosti. Nechybí dospívající dívky, pletichaření ani až příliš sexy oblečení na to, kolik jejich nositelkám je. Klasický set up však na další úroveň posouvá prostředí katolické školy, a tedy náboženská satira, umocněná queer tematikou, jež se tentokrát nedrží zpátky. Odvážná kombinace, která funguje.

To, že se (nejen) na filmová plátna dere nostalgie není žádnou novinkou. V posledních letech do kin dorazil nespočet sequels, rebootů a předělávek kultovních klasik. I když se některá díla povedla více než jiná, na většinu z nich se nedalo koukat a diváci začali volat po návratu originality. Zdá se, že Netflix si psal poznámky a nyní nabídl něco, o co se jiní jen pokoušeli. Návrat dobře známého, co chápe dnešní dobu, seriál The Body.

Boj za popularitu je riskantní tažení. Co když vám ale do karet nahrává ďábel?

Osmidílný seriál touhu hrát na notu nostalgie nijak netají. Odehrává se v roce 2004 a už od prvních scén můžeme rozeznat klasické y2k kódy. Od Juice Couture teplákovek přes nízko posazené džíny až po všudypřítomné Starbucks kelímky od kávy. Místo americké střední školy nás však kamery zavedou do její katolické verze. Ani tady ale nechybí tolik známé stereotypy, jež definují snímky jako Mean Girls nebo Bring It On.

Včelí královny jsou hlavy školního tanečního týmu Lions, Anya (Kristina Bogic) a Elise (Sara Boustany). Na rozdíl od jejich předchůdkyň však mezi nimi jiskří okamžitě rozpoznatelná sexuální chemie. Druhý pól okupují dva typičtí „chudáčci“, sourozenci Lisbeth (Geena Meszaros) a Leo (Jackson Kelly), kteří mají nemocnou matku a do školy nastoupili po letech domácí výuky. A jak už to bývá, Lisbeth zatouží po začlenění.

Zdroj: Netflix Tudum

Právě tady se však The Body začíná rozcházet se svými pomyslnými předlohami, jako jsou snímky But I’m a Cheerleader, Jennifer’s Body nebo Velmi nebezpečné známosti. Lisbeth totiž netouží pouze po vyšší pozici na společenském žebříčku, ale také propojení s bohem, o němž věří, že získá právě skrze nástup do tanečního týmu. Její sen ovšem nevyjde a novou členkou se stane Grace (Sofia Wylie), poslušná neteř školního kněze.

Zklamání netrvá dlouho, Lisbeth je totiž skrze cenu útěchy pozvána na halloweenský večírek v opuštěném klášteře. Právě na něm má být její sokyně Grace iniciována do týmu. Klasický „hazing“ rituál se však zvrtne, když členky tanečního týmu svou novou členku vtipem obětují ďáblu, výměnou za úspěch na regionální soutěži. To vše zpečetí zapitím extáze. Zábava ale končí ve chvíli, kdy Lisbeth a Anya nachází Grace bezvládnou.

Co je víc strašidelné než hledat vlastní identitu? The Body kritizuje s nadhledem

Počáteční zápletka udává tón zbytku seriálu. Rozpoutá známý kolotoč tajemství, podrazů, závisti a boje o moc, jenž však tentokrát obohacuje konflikt mezi náboženskými institucemi a bolestivým hledáním identity, tak typickým pro dospívání. Právě satira bezmezné víry a campy queer podtón, který se kamera nebojí ukázat, činí z The Body něco, co má potenciál se poměrně rychle vyšplhat mezi zmíněné filmové teenage klasiky.

Zdroj: Netflix Tudum

A i když by někteří mohli argumentovat, že slibovaný horor mezi až příliš krátkými sukněmi, pompézními party a sexy tanečky nevidí, jiní až moc dobře rozpoznají často mrazivou realitu dívčího dospívání. Právě mezi ním a náboženstvím vytváří režisérka Quinn Shephard, známá pro tituly Not Okay nebo Under the Bridge, povedenou paralelu. Co víc může být tak všepohlcující, potenciálně nebezpečné a zároveň euforické?

Ze satirické atmosféry lze vyčíst i pichlavou kritiku. Málokde se totiž internalizované homofobii, hlubokému studu a sebenenávisti daří tak dobře jako v opresivním náboženském prostředí. To vše osm dílů, které bohužel místy až moc zpomalují, nabízí s nadhledem a přehnaností vlastní milovaným teenage filmům. Pokud chcete své dospívání prožít znovu, ale tentokrát skrze současný, více kritický pohled, směle do toho.

Zdroje: Autorský článek

Autor článku:
Kateřina Hlaváčková
Kateřina Hlaváčkováhttps://fashionup.cz/author/katerina-hlavackova/
Kateřina je šéfredaktorkou a editorkou FashionUP. Své články věnuje aktuálním zprávám, ale i bizarním TikTok trendům, které s nadhledem hodnotí. Baví ji analýza kostýmů populárních filmů nebo debaty nad tím, do čela jakého módního domu zamíří ikoničtí návrháři tentokrát. Do světa médií vkročila v 16 letech, kdy psala pro studentský magazín. Od té doby zkusila vše od psaní módních komentářů přes práci v newsroomu po překlad lidskoprávních reportů.

― Reklama ―

Netflix umíchal lákavý koktejl. Seriál The Body mísí queerness, víru a nostalgii

― Reklama ―

Nový mini seriál The Body, uvedený platformou Netflix, usiluje o to stát se Mean Girls současnosti. Nechybí dospívající dívky, pletichaření ani až příliš sexy oblečení na to, kolik jejich nositelkám je. Klasický set up však na další úroveň posouvá prostředí katolické školy, a tedy náboženská satira, umocněná queer tematikou, jež se tentokrát nedrží zpátky. Odvážná kombinace, která funguje.

To, že se (nejen) na filmová plátna dere nostalgie není žádnou novinkou. V posledních letech do kin dorazil nespočet sequels, rebootů a předělávek kultovních klasik. I když se některá díla povedla více než jiná, na většinu z nich se nedalo koukat a diváci začali volat po návratu originality. Zdá se, že Netflix si psal poznámky a nyní nabídl něco, o co se jiní jen pokoušeli. Návrat dobře známého, co chápe dnešní dobu, seriál The Body.

Boj za popularitu je riskantní tažení. Co když vám ale do karet nahrává ďábel?

Osmidílný seriál touhu hrát na notu nostalgie nijak netají. Odehrává se v roce 2004 a už od prvních scén můžeme rozeznat klasické y2k kódy. Od Juice Couture teplákovek přes nízko posazené džíny až po všudypřítomné Starbucks kelímky od kávy. Místo americké střední školy nás však kamery zavedou do její katolické verze. Ani tady ale nechybí tolik známé stereotypy, jež definují snímky jako Mean Girls nebo Bring It On.

Včelí královny jsou hlavy školního tanečního týmu Lions, Anya (Kristina Bogic) a Elise (Sara Boustany). Na rozdíl od jejich předchůdkyň však mezi nimi jiskří okamžitě rozpoznatelná sexuální chemie. Druhý pól okupují dva typičtí „chudáčci“, sourozenci Lisbeth (Geena Meszaros) a Leo (Jackson Kelly), kteří mají nemocnou matku a do školy nastoupili po letech domácí výuky. A jak už to bývá, Lisbeth zatouží po začlenění.

Zdroj: Netflix Tudum

Právě tady se však The Body začíná rozcházet se svými pomyslnými předlohami, jako jsou snímky But I’m a Cheerleader, Jennifer’s Body nebo Velmi nebezpečné známosti. Lisbeth totiž netouží pouze po vyšší pozici na společenském žebříčku, ale také propojení s bohem, o němž věří, že získá právě skrze nástup do tanečního týmu. Její sen ovšem nevyjde a novou členkou se stane Grace (Sofia Wylie), poslušná neteř školního kněze.

Zklamání netrvá dlouho, Lisbeth je totiž skrze cenu útěchy pozvána na halloweenský večírek v opuštěném klášteře. Právě na něm má být její sokyně Grace iniciována do týmu. Klasický „hazing“ rituál se však zvrtne, když členky tanečního týmu svou novou členku vtipem obětují ďáblu, výměnou za úspěch na regionální soutěži. To vše zpečetí zapitím extáze. Zábava ale končí ve chvíli, kdy Lisbeth a Anya nachází Grace bezvládnou.

Co je víc strašidelné než hledat vlastní identitu? The Body kritizuje s nadhledem

Počáteční zápletka udává tón zbytku seriálu. Rozpoutá známý kolotoč tajemství, podrazů, závisti a boje o moc, jenž však tentokrát obohacuje konflikt mezi náboženskými institucemi a bolestivým hledáním identity, tak typickým pro dospívání. Právě satira bezmezné víry a campy queer podtón, který se kamera nebojí ukázat, činí z The Body něco, co má potenciál se poměrně rychle vyšplhat mezi zmíněné filmové teenage klasiky.

Zdroj: Netflix Tudum

A i když by někteří mohli argumentovat, že slibovaný horor mezi až příliš krátkými sukněmi, pompézními party a sexy tanečky nevidí, jiní až moc dobře rozpoznají často mrazivou realitu dívčího dospívání. Právě mezi ním a náboženstvím vytváří režisérka Quinn Shephard, známá pro tituly Not Okay nebo Under the Bridge, povedenou paralelu. Co víc může být tak všepohlcující, potenciálně nebezpečné a zároveň euforické?

Ze satirické atmosféry lze vyčíst i pichlavou kritiku. Málokde se totiž internalizované homofobii, hlubokému studu a sebenenávisti daří tak dobře jako v opresivním náboženském prostředí. To vše osm dílů, které bohužel místy až moc zpomalují, nabízí s nadhledem a přehnaností vlastní milovaným teenage filmům. Pokud chcete své dospívání prožít znovu, ale tentokrát skrze současný, více kritický pohled, směle do toho.

Zdroje: Autorský článek

― Reklama ―

Společnost Richemont roste. Luxusní impérium táhnou šperky, móda se dostává z červených čísel

Luxusní skupina Richemont má za sebou mimořádně silné první pololetí tohoto finančního roku. Za šest měsíců dosáhla tržeb 12,3 miliardy euro, což představuje meziroční nárůst o 16 procent. Výrazný růst podpořila především poptávka v Americe, Japonsku a dalších asijských trzích. Mezi hlavní tahouny stále patří šperkařské značky. Módní a doplňkové portfolio se sice potýká s nižší ziskovostí, ale i jeho tržby rostou.

Lhát se nemá. Vánoční kampaň Dior rozpoutala další konverzaci o používání AI

Ruční práce je novou známkou luxusu. Nebo alespoň v prostředí reklam, jež jsou zamořené AI generovanými obličeji a rukami s osmi prsty. Velké módní domy proto letos ve vánočních kampaních sázejí na ilustrace, animaci a řemeslnou nostalgii. Prada nechala svůj zimní pohádkový svět nakreslit týmem animátorů, Hermès dlouhodobě zdůrazňuje ilustraci a práci s tradičními výtvarnými technikami a Loewe se ve sváteční kampani inspirovalo ručně vyráběnými loutkami a miniaturami Tima Burtona. Dior chtěl jít podobnou cestou. Místo jednoznačného uznání ale jeho vánoční short film vzbudil kontroverzi a podezření z použití generativní umělé inteligence.

SKIMS prodává zklamání. Adventní kalendář za 150 dolarů vyvolal vlnu kritiky

Adventní kalendáře přerostly z drobného předvánočního potěšení v lukrativní marketingový nástroj, jehož pomocí módní a kosmetické značky soutěží o pozornost zákaznictva i úspěch na sociálních sítích. V minulosti mezi kontroverzní produkty patřil například kalendář od značky Dior s pár ozdobami. Letos si toto pomyslné prvenství získala značka SKIMS od Kim Kardashian. Místo produktů, jež by odpovídaly cenovce, nabídla pouhých dvanáct políček s gumičkami do vlasů, sponkami, přívěsky a podobnými drobnostmi. Kalendář za 148 dolarů vyvolal vlnu rozhořčení. Z marketingového hlediska se ale nabízí zajímavější otázka. Co když značka dostala přesně to, co potřebovala - pozornost?

Noste opasek jinak. Rozbijte po vzoru runwaye zažité módní stereotypy

Opasky už dávno neslouží jen jednomu účelu, na který jsme byli zvyklí. Kolekce pro jaro/léto 2027 ukazují, jak dokáže jediný doplněk proměnit celý outfit. Návrháři si hrají s jeho velikostí, tvarem i umístěním a dokazují, že nemusí patřit pouze do pasu. Ať už se objeví kolem krku, nebo podtrhne výstřih, jedno je jisté. V nadcházející sezoně se rozhodně nevyplatí ho podceňovat.

Nesmrtelný symbol Alexandra McQueen. Legendární motiv lebky jen tak nezestárne

Některé návrhy se ihned po své tvorbě probudí a obživnou vlastním životem. Získají takový status a mezinárodní ohlas, že se módní historii vryjí pod kůži a odmítnout z ní odejít. Podobný osud potkal i motiv, který nevznikl se záměrem dobýt svět, ale spíš se proti němu obořit. Více než 20 let od svého debutu zůstávají lebky Alexandra McQueen doslova nesmrtelným symbolem.

Coperni po osmi letech končí. Značka se nedohodla se svým distributorem

Šaty, které vzniknou až před očima diváků, robotičtí psi interagující s modelkami či kabelka ze skla. Tím vším se za osm let svého působení zvládla proslavit značka Coperni. Nyní ovšem s tvorbou, posouvající hranice vztahu člověka a technologií, končí. Oznámili to její zakladatelé Arnaud Vaillant a Sébastien Meyer, jimž se nepodařilo odpoutat od neplatícího distributora.

Jeden módní měsíc, čtyři různé identity. Co vyčteme z aktuálního street style

Ulice světových metropolí během uplynulého měsíce ukázaly, že street style má společný slovník, ale v každém městě mluví trochu jiným jazykem. Zatímco New York sází na pohodlí, Londýn experimentuje s barvami a nečekanými kombinacemi. Milán povyšuje officecore na módní statement a Paříž hledá rovnováhu mezi vrstvením a výraznou siluetou. Co jednotlivé fashion weeky spojuje a v čem se jejich módní publikum pro změnu rozchází?

Tradice, která nikdy nezklame. Módní značky vítají Vánoce v nových kampaních

Konec října znamená jediné. Nástup Vánoc. Výkladní skříně zaplňují sváteční dekorace, v obchodech začínají hrát tolik známé písničky a módní značky vydávají očekávané kampaně. Výjimkou z tradice není ani letošní rok. Zatímco Gucci verbuje Mariahu Carey, Burberry připomíná své dědictví a Ugg využívá známé tváře. A Dior a Levi's tentokrát propadají kouzlu animace.

Wellness, nebo wealth signaling? Jak se z péče o zdraví stala soutěž 

Chytré hodinky, trendy yoga set, red light therapy a exkluzivní skin care. Zatímco se produkty, které nám mají pomáhat pečovat o své zdraví, stávají populárními, samotný wellbeing se mění v soutěžní disciplínu. Optimalizace těla se pro mnohé stala projektem, který nikdy nelze úspěšně dokončit.

CFDA Awards 2026 mají vítěze. Patří k nim Ralph Lauren nebo Rachel Scott

Americká módní scéna zná své letošní vítěze. Na CFDA Fashion Awards 2026, které se včera večer udílely v newyorském Přírodovědeckém muzeu, uspěla návrhářka Rachel Scott ze značky Diotima, Ralph Lauren nebo šperkařka Ana Khouri. Slavnostní večer pod taktovkou Keke Palmer vedle ocenění etablovaných osobností vyzdvihl také nastupující návrhářské talenty.

Móda už dávno nepotřebuje genderové normy. Nechte promluvit fluidní siluety

Mainstream dlouhá léta učil, že se oblečení dělí na dámské a pánské. Módní diktát minulosti nás dnes však už nemusí definovat. Genderově fluidní šatník nás může naučit módu vnímat jako záležitost autentické reprezentace vlastní kreativity. Mikina z pánské sekce krásně osvěží lehké šaty, přiléhavý top zpestří oversized větrovka a sukně zcela přirozeně doplní straight leg kalhoty.

Zisky společnosti Capri Holdings opět rostou. Těží z popularity bot Jimmy Choo

Společnost Capri Holdings zaznamenává po období stagnace první známky obratu. Značka Jimmy Choo čerpá z obnoveného zájmu o elegantnější obuv a vykazuje už druhé čtvrtletí po sobě dvouciferný růst. Vlajková značka společnosti Michael Kors postupně stabilizuje své výsledky. Do budoucna firma počítá s tím, že by Jimmy Choo mohlo vyrůst v byznys s tržbami 800 milionů dolarů.

Z taxíku až na světová přehlídková mola. Značka The Attico slaví deset let

Některé značky si zapamatujeme díky jedinému kousku, jiné pro atmosféru, kterou dokážou vytvořit. Brand The Attico za 10 let existence stihl obojí. Za jeho vznikem stojí návrhářky Gilda Ambrosio a Giorgia Tordini, které spojily své rozdílné pohledy na módu. Jejich tvorba si získala pozornost výraznými střihy a odvážnou ženskostí. U příležitosti výročí se vracejí k návrhům, jež sehrály zásadní roli a znovu připomínají, čím si získaly své místo na módní scéně.

Anthony Vaccarello a Saint Laurent. Deset let, které změnily tvář francouzského luxusu

Anthonyho Vaccarello v roce 2016 čekal nelehký úkol. Převzal vedení značky Saint Laurent, měl navázat na éru jeho předchůdce Hediho Slimane a současně najít vlastní cestu k odkazu jednoho z nejvlivnějších módních domů světa. Během následující dekády proměnil značku v synonymum temné smyslnosti. Jeho odchod z pozice kreativního ředitele letos v říjnu uzavírá kapitolu, která ovlivnila nejen podobu Saint Laurent, ale i to, jak dnes vypadá sexy móda.

Pařížský šarm spočívá v kontrastu. Zvýrazněte rty a nechte je promluvit

Červená rtěnka Catherine Deneuve ve filmu Belle de Jour nebo zvýrazněné rty Jane Birkin nejsou jen ikonickými obrazy francouzské krásy. Staly se součástí vizuální paměti několika generací a dodnes určují, jak vnímáme pařížský přístup k líčení. Výrazná rudá se neustále vrací na přehlídková mola jako připomínka toho, že i jediný detail dokáže definovat celý vzhled. Právě na kontrastu, lišícím se v textuře i lesku, stojí nadčasovost francouzského líčení. Alespoň jeden takový kousek by proto neměl chybět v žádné kabelce.

― Reklama ―

― Reklama ―