Móda vždycky ráda koketovala s kontroverzí. Například tvorba návrháře Johna Galliano či práce Demny pro Balenciagu byla provokací zcela typická. Jenže existuje rozdíl mezi pobuřováním, jež otevírá společenskou debatu, a tím, co pouze živí algoritmy sociálních sítí. Pozvání looksmaxxing influencera Clavicular na Pařížský fashion week patří bohužel do druhé kategorie.
Na přehlídce značky 424 na uplynulém Pařížském týdnu módy šel mezi modely kontroverzní influencer, který je známý tím, že se kladivem bije do čelisti. Braden Peters, jenž vystupuje pod přezdívkou Clavicular, nepatří mezi osobnosti, jež by posouvaly diskusi o mužské identitě. Je symbolem internetové subkultury looksmaxxingu, fenoménu redukujícím lidskou hodnotu na geometrii obličeje, výšku, procento tělesného tuku a nekonečný seznam nedostatků, které je údajně potřeba opravit.
Zdroj: 424
Na první pohled může looksmaxxing působit jako self-care. Péče o pleť, cvičení a zdravější životní styl přece nejsou ničím škodlivým. Právě v tom ale spočívá nebezpečnost fenoménu. Za jazykem sebezlepšování se často skrývá mnohem temnější ideologie.
Nemá daleko od incelů. Looskmaxing bez rozpaků propaguje nadřazenost mužů
Looksmaxxing vyrůstá z internetových komunit spojených s incel kulturou a takzvanou black pill filozofií. Svět podle nich funguje jako genetická loterie, v níž o úspěchu nerozhodují schopnosti, empatie ani charakter, ale především vzhled. Lidé jsou prý neustále hodnoceni podle údajně objektivních estetických parametrů a ženy se stávají odměnou pro ty, kteří dosáhnou dostatečně vysokého „sexual market value“.
Jednou z nejviditelnějších tváří tohoto hnutí je právě dvacetiletý influencer, známý pod přezdívkou Clavicular. Jeho internetový obsah stojí na dokumentování estetických úprav, hormonálních cyklů, hodnocení lidských tváří i neustálém budování vlastní značky. Tu zakládá na takzvané ascendenci, tedy cestě k údajně dokonalému vzhledu.
Jeho přítomnost na přehlídce značky 424 měla pravděpodobně marketingový podtext. Důvod, proč se o přehlídce mluvilo, nebyla kolekce, ale Clavicular. Tato taktika se dá vysvětlit jako určitý akt ragebaitingu, který počítá s tím, že pobouření veřejnosti vyvolá publicitu a přitáhne pozornost ke značce. Každá reklama je přece dobrá. Nebo ne?
Nové dno. Kam až je módní průmysl pro kousek pomíjivé pozornosti schopen zajít?
Pozvání na fashion week pak představuje určitou formu legitimity. Říká publiku, že je daný člověk součástí kulturní konverzace, někým, koho stojí za to sledovat. V případě Clavicular tím módní průmysl propůjčuje prestiž člověku, jehož kariéra stojí na škodlivém kultu fyzické dokonalosti a na prostředí, které odborníci dlouhodobě spojují s body dysmorfií, úzkostmi a toxickými představami o současné maskulinitě. Výzkumy totiž upozorňují, že looksmaxxing podporuje rigidní ideály mužského těla a může negativně ovlivňovat psychické zdraví, a to zejména u mladých mužů.
@clavicular Follow for more
♬ original sound – Clavicular
Fashion week samozřejmě nemusí být morální institucí. Přesto by si organizátoři měli dvakrát promyslet, komu chtějí poskytnout platformu. Móda, stejně jako kultura, je politická a má široký veřejný vliv. Ano, je problematická, jak už z pohledu životního prostředí, tak i kvůli nereálným požadavkům na lidské tělo. To není žádná novinka. Ale dávat další mediální prostor člověku, jež si vydělává ponižováním ostatních, a to především žen a menšin, je nové dno, na nějž se módní průmysl nově dostal.
Zdroje: Autorský článek
