― Reklama ―

― Reklama ―

Začínající návrhář Jeremiáš Fürst stojí za kolekcí Dressed To Dream, kterou letos představil na Budapešťském fashion weeku. Jeho tvorba stojí na pomezí klasické pánské krejčoviny a subtilního snění. Zkoumá, jak může muž vypadat, když odloží zbroj a dovolí si být jemný, klidný a přirozený. V rozhovoru mluví designér o nové mužské identitě, rivalitě na české scéně i o tom, proč je návratnost v módě často jen iluzí.

Co se skrývá za kolekcí Dressed To Dream?

Kolekce Dressed to Dream vznikla z pozorování každodenních situací, v nichž muži působí přirozeně a bez obrany. Jsou to momenty, kdy stojí na zastávce, sledují obraz v galerii, nesou květiny nebo jen mlčky čekají. V těch chvílích mizí póza a zůstává osobnost. Právě ta jemnost, která se běžně v pánské módě potlačuje, mě fascinuje. V návrzích se proto odráží kombinace klidné energie a lehce snového dojmu. Proto název „Oblečený pro snění“. Každý model vznikal s ohledem na osobnost nositele, někdy dokonce přímo pro konkrétního muže, který mě inspiroval. Ale to si nechám pro sebe.

Zdroj: BCEFW

A proč jsi s ní zamířil právě do Budapešti?

Chtěl jsem svou tvorbu posunout mimo český kontext. Na tamním fashion weeku se potkávají mladí návrháři z celé Evropy a míří tam i věhlasná zahraniční média. Zároveň to byla příležitost otestovat, jak mé návrhy fungují v jiném prostředí. Šlo o zkušenost, která mi dala sebevědomí a jiný pohled na vlastní práci. Navíc se tam oproti českému rybníčku objevuje více potenciálních investorů či zákazníků. Jinými slovy, návštěvníci se nechodí pouze dívat.

Co tě na atmosféře tamního fashion weeku nejvíce překvapilo?

Mile mě překvapila profesionalita produkce. Harmonogram fungoval přesně a každý věděl, co má dělat, což nebývá samozřejmost. Jako designér jsem měl dost času na přípravu a zkoušky, a to je v módě vzácné. Na druhou stranu mě mrzelo, že jsem si nemohl vybrat hudbu, prostor ani část modelů. To jsou přitom věci, které mají na výsledný dojem obrovský vliv. Přesto to byla výborná zkušenost, díky které jsem si uvědomil, jak důležité je přizpůsobit se cizímu systému a přitom neztratit vlastní rukopis.

Zdroj: BCEFW

Jaké to bylo stát vedle návrhářů z okolních zemí? Cítil jsi spíš sounáležitost, nebo soutěžní napětí?

Upřímně řečeno, napětí jsem necítil. Kolekce ostatních návrhářů byly dost odlišné. Často působily výrazněji, troufám si říct až poměrně „východně“. Moje estetika je spíš minimalistická, a právě v té jednoduchosti nacházím sílu. Na přehlídce jsem si uvědomil, že i v rámci střední Evropy může působit mužnost úplně jinak. Byl jsem s návrhy spokojený a cítil jsem, že si držím vlastní linii. Takže jsem necítil ani sounáležitost, ani jakékoliv napětí. Jak se říká, jel jsem si to svoje.

V kolekci Dressed To Dream hraje hlavní roli mužská identita. V mém pojetí není o síle ani dominanci

Dressed to Dream pracuje s představou nové podoby mužnosti. Co pro tebe znamená?

Mužnost v mém pojetí není o síle ani o dominanci. Je o vnitřní jistotě, tichu a schopnosti projevit zranitelnost. Kolekce vychází z tradičních střihů pánského oděvu, ale zbavuje je tvrdosti, kterou často spojujeme s nesmyslným pojmem „být chlap“. Nejde o femininní obrat, ale o zralost. O muže, který je sám sebou a nepotřebuje dokazovat, že je muž. Věřím, že právě tahle rovnováha mezi klidem a sebevědomím definuje novou podobu mužské identity.

Vidíš rozdíl mezi tím, jak o mužnosti přemýšlí české a maďarské publikum?

Popravdě ne. Všichni řešíme podobné věci. Jen to každý filtruje přes jiný kulturní rámec. Mužnost už není téma, které by se dalo měřit podle geografických hranic. Spíš jde o osobní vztah každého muže k sobě samému. Nicméně, určitě jsem zpozoroval, že je pro střední Evropu moje tvorba více experimentální. Ve finále mi ale český muž přijde módně vyspělejší než ten maďarský.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Jsou tedy čeští muži podle tebe otevřenější módě zbavené zažitých zvyklostí?

Rozhodně ano. Vidím to i kolem sebe. Už to není jen o mikině a tričku. Muži si dovolují víc přemýšlet o detailech, střihu, materiálu. Přestávají se bát, že když vypadají jinak, vypráví to něco o jejich sexuální identitě. A to je skvělé.

Pánská móda je přitom často označovaná za „bezpečné pole“. Kdy sis naposledy řekl, že riskuješ až moc?

Asi nikdy. Česká scéna je dnes mnohem otevřenější, než bývala. Dřív by některé mé střihy nebo styling působily odvážně, dnes už je to více přirozené. Risk samotný vnímám spíš jako nutnost. Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje. Ale risk musí mít smysl, ne být jen efektní. Mnoho začínajících designérů má problém s tím, že se za každou cenu snaží vymyslet něco nového. To ne vždy funguje. Já se snažím vzít to, co už existuje a překlopit to do své verze a rukopisu.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Co tě tedy víc uspokojuje? Dokonalý střih precizní krejčoviny, nebo moment, kdy publikum zůstane zaskočené?

Vždy dokonalý střih. Bez něj se může ztratit jakýkoliv nápad. Střih je pro mě základní jazyk oděvu, jeho architektura. Samozřejmě mě baví, když lidé reagují, ale skutečné uspokojení přichází až tehdy, když vidím, že konstrukce funguje, že látka dýchá a pohybuje se tak, jak jsem chtěl. To je pro mě skutečné kouzlo návrhářství.

Rivalita mezi návrháři existuje. Jen se o ní nemluví, protože nikoho nezajímá

Česká móda je malý rybníček. Existuje mezi návrháři, ať už renomovanými, nebo začínajícími, nějaká forma rivality?

Rivalita určitě existuje, hlavně mezi známějšími značkami. Jen se o tom moc nemluví, protože to české publikum vlastně nezajímá. Mezi mladými návrháři ale převládá spíš solidarita. Každý ví, jak těžké je něco vybudovat. Přesto bych si přál, aby rivalita byla větší. Přináší totiž cíl, tlak a nutnost se posouvat. Znamenala by, že móda má u nás opravdovou váhu.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Mladí designéři si spíše pomáhají, neustále mi do zpráv chodí pozvánky na spolupráce. Většinou však nejde o větší projekty, takže si vybírám. Nicméně mě těší, že je o mou tvorbu zájem. Na druhou stranu jsem pracoval jako stážista pro několik renomovaných designérů a jistou rivalitu jsem viděl. Nemohu říkat jakou, ale existuje. Ať už jde o oblékání celebrit, či výběr místa pro prezentaci kolekce. Přece jen, Praha není nafukovací.

Spolupracoval jsi s Janem Černým, Dominikou Kozákovou i Lukášem Macháčkem. Co ti tyto zkušenosti daly?

Bylo fascinující vidět, jak rozdílně přistupují k tvorbě, k zákazníkům i ke značce samotné. Každý má jiný rytmus práce, jinou estetiku. Nejvíc mi ale dal Lukáš Macháček. Měl podobnou cestu, takže rozuměl mým začátkům a pochybnostem. Při práci na jeho kolekci pro Národní muzeum jsem pochopil, jak náročné je vést velký projekt a jak důležitá je disciplína. Byla to obrovská zkušenost i čest.

Kvalitní show je počátek úspěchu kolekce. Radost z prezentace zastíní finanční návratnost

Ocení podle tebe české publikum spíš efektní show, nebo precizní krejčovinu, kterou si někdo reálně koupí?

To je otázka. Lidé se nejdřív zamilují do show, protože ta vytváří první dojem. Ale málokdo vidí, jak jsou věci skutečně ušité. Někdy se stačí podívat pod šev a zjistíte, že i ty největší značky drží pohromadě izolepa nebo sichrhajsky. (smích) Na druhou stranu chápu, že vizuální zážitek je součást hry. Jen by za mě neměl převážit nad řemeslem.

Vadí ti, když média srovnávají českou scénu s Paříží nebo Milánem?

Vadí mi to hodně. Každá scéna má svůj kontext, tradici a publikum. Česká móda je mladá, ale autentická. Srovnávat ji s Paříží je jako chtít, aby jazz zněl jako opera. Máme jiný jazyk a v tom je naše síla. Občas se tomu srovnávání ale nedivím, když vidím některé zdejší hrůzy, co je někdo schopný prezentovat. Pro pozorovatele je pak jednoduché říct, že tohle by v Paříži neprošlo.

Jak těžké je v Česku udržet značku ekonomicky při životě?

Je to nesmírně náročné. U nás to platí dvojnásob, protože oproti jinému byznysu je česká móda prázdným vkladem. Nezáleží ani tak na kvalitě kolekce, ale na tom, jaké módě je české publikum otevřené. Druhým problémem je cena. Jinými slovy, můžete být otevření jak chcete, ale kvalitní kousek se víceméně vždy vyšplhá na cenu kolem 10 tisíc korun.

Návratnost je navíc minimální, někdy žádná. Vkládáš tedy do kolekcí peníze, čas i energii, ale nikdy nevíš, jestli se ti něco z toho vrátí. Móda je krásná, ale zároveň krutá disciplína. Musíš mít nejen talent, ale také trpělivost a pevné nervy. Přesto si myslím, že právě ta nejistota z ní dělá něco výjimečného.

Zdroje: Autorský článek

Autor článku:
Marek Wrbik
Marek Wrbikhttps://fashionup.cz/
Marek ve svých textech propojuje módu s popkulturou, ekonomikou i společenským kontextem. Zajímá ho, jak se oblečení stává odrazem doby a proč některé značky uspějí, zatímco jiné ztratí lesk. Pravidelně se objevuje na lokálních fashion akcích a sleduje tváře české módní scény. Rád rozkrývá příběhy za značkami i trendy, které zatím českému publiku zůstávají vzdálenější. Když zrovna nepíše, rád objevuje nové bary, galerie a podniky, kde jde cítit nápad. Módu bere jako koníček, ale i jako způsob, jak se dívat na svět.

― Reklama ―

Foto:BCEFW

Rozhovor: Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje, míní návrhář Jeremiáš Fürst

― Reklama ―

Začínající návrhář Jeremiáš Fürst stojí za kolekcí Dressed To Dream, kterou letos představil na Budapešťském fashion weeku. Jeho tvorba stojí na pomezí klasické pánské krejčoviny a subtilního snění. Zkoumá, jak může muž vypadat, když odloží zbroj a dovolí si být jemný, klidný a přirozený. V rozhovoru mluví designér o nové mužské identitě, rivalitě na české scéně i o tom, proč je návratnost v módě často jen iluzí.

Co se skrývá za kolekcí Dressed To Dream?

Kolekce Dressed to Dream vznikla z pozorování každodenních situací, v nichž muži působí přirozeně a bez obrany. Jsou to momenty, kdy stojí na zastávce, sledují obraz v galerii, nesou květiny nebo jen mlčky čekají. V těch chvílích mizí póza a zůstává osobnost. Právě ta jemnost, která se běžně v pánské módě potlačuje, mě fascinuje. V návrzích se proto odráží kombinace klidné energie a lehce snového dojmu. Proto název „Oblečený pro snění“. Každý model vznikal s ohledem na osobnost nositele, někdy dokonce přímo pro konkrétního muže, který mě inspiroval. Ale to si nechám pro sebe.

Zdroj: BCEFW

A proč jsi s ní zamířil právě do Budapešti?

Chtěl jsem svou tvorbu posunout mimo český kontext. Na tamním fashion weeku se potkávají mladí návrháři z celé Evropy a míří tam i věhlasná zahraniční média. Zároveň to byla příležitost otestovat, jak mé návrhy fungují v jiném prostředí. Šlo o zkušenost, která mi dala sebevědomí a jiný pohled na vlastní práci. Navíc se tam oproti českému rybníčku objevuje více potenciálních investorů či zákazníků. Jinými slovy, návštěvníci se nechodí pouze dívat.

Co tě na atmosféře tamního fashion weeku nejvíce překvapilo?

Mile mě překvapila profesionalita produkce. Harmonogram fungoval přesně a každý věděl, co má dělat, což nebývá samozřejmost. Jako designér jsem měl dost času na přípravu a zkoušky, a to je v módě vzácné. Na druhou stranu mě mrzelo, že jsem si nemohl vybrat hudbu, prostor ani část modelů. To jsou přitom věci, které mají na výsledný dojem obrovský vliv. Přesto to byla výborná zkušenost, díky které jsem si uvědomil, jak důležité je přizpůsobit se cizímu systému a přitom neztratit vlastní rukopis.

Zdroj: BCEFW

Jaké to bylo stát vedle návrhářů z okolních zemí? Cítil jsi spíš sounáležitost, nebo soutěžní napětí?

Upřímně řečeno, napětí jsem necítil. Kolekce ostatních návrhářů byly dost odlišné. Často působily výrazněji, troufám si říct až poměrně „východně“. Moje estetika je spíš minimalistická, a právě v té jednoduchosti nacházím sílu. Na přehlídce jsem si uvědomil, že i v rámci střední Evropy může působit mužnost úplně jinak. Byl jsem s návrhy spokojený a cítil jsem, že si držím vlastní linii. Takže jsem necítil ani sounáležitost, ani jakékoliv napětí. Jak se říká, jel jsem si to svoje.

V kolekci Dressed To Dream hraje hlavní roli mužská identita. V mém pojetí není o síle ani dominanci

Dressed to Dream pracuje s představou nové podoby mužnosti. Co pro tebe znamená?

Mužnost v mém pojetí není o síle ani o dominanci. Je o vnitřní jistotě, tichu a schopnosti projevit zranitelnost. Kolekce vychází z tradičních střihů pánského oděvu, ale zbavuje je tvrdosti, kterou často spojujeme s nesmyslným pojmem „být chlap“. Nejde o femininní obrat, ale o zralost. O muže, který je sám sebou a nepotřebuje dokazovat, že je muž. Věřím, že právě tahle rovnováha mezi klidem a sebevědomím definuje novou podobu mužské identity.

Vidíš rozdíl mezi tím, jak o mužnosti přemýšlí české a maďarské publikum?

Popravdě ne. Všichni řešíme podobné věci. Jen to každý filtruje přes jiný kulturní rámec. Mužnost už není téma, které by se dalo měřit podle geografických hranic. Spíš jde o osobní vztah každého muže k sobě samému. Nicméně, určitě jsem zpozoroval, že je pro střední Evropu moje tvorba více experimentální. Ve finále mi ale český muž přijde módně vyspělejší než ten maďarský.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Jsou tedy čeští muži podle tebe otevřenější módě zbavené zažitých zvyklostí?

Rozhodně ano. Vidím to i kolem sebe. Už to není jen o mikině a tričku. Muži si dovolují víc přemýšlet o detailech, střihu, materiálu. Přestávají se bát, že když vypadají jinak, vypráví to něco o jejich sexuální identitě. A to je skvělé.

Pánská móda je přitom často označovaná za „bezpečné pole“. Kdy sis naposledy řekl, že riskuješ až moc?

Asi nikdy. Česká scéna je dnes mnohem otevřenější, než bývala. Dřív by některé mé střihy nebo styling působily odvážně, dnes už je to více přirozené. Risk samotný vnímám spíš jako nutnost. Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje. Ale risk musí mít smysl, ne být jen efektní. Mnoho začínajících designérů má problém s tím, že se za každou cenu snaží vymyslet něco nového. To ne vždy funguje. Já se snažím vzít to, co už existuje a překlopit to do své verze a rukopisu.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Co tě tedy víc uspokojuje? Dokonalý střih precizní krejčoviny, nebo moment, kdy publikum zůstane zaskočené?

Vždy dokonalý střih. Bez něj se může ztratit jakýkoliv nápad. Střih je pro mě základní jazyk oděvu, jeho architektura. Samozřejmě mě baví, když lidé reagují, ale skutečné uspokojení přichází až tehdy, když vidím, že konstrukce funguje, že látka dýchá a pohybuje se tak, jak jsem chtěl. To je pro mě skutečné kouzlo návrhářství.

Rivalita mezi návrháři existuje. Jen se o ní nemluví, protože nikoho nezajímá

Česká móda je malý rybníček. Existuje mezi návrháři, ať už renomovanými, nebo začínajícími, nějaká forma rivality?

Rivalita určitě existuje, hlavně mezi známějšími značkami. Jen se o tom moc nemluví, protože to české publikum vlastně nezajímá. Mezi mladými návrháři ale převládá spíš solidarita. Každý ví, jak těžké je něco vybudovat. Přesto bych si přál, aby rivalita byla větší. Přináší totiž cíl, tlak a nutnost se posouvat. Znamenala by, že móda má u nás opravdovou váhu.

Zdroj: Rozálie Růžičková

Mladí designéři si spíše pomáhají, neustále mi do zpráv chodí pozvánky na spolupráce. Většinou však nejde o větší projekty, takže si vybírám. Nicméně mě těší, že je o mou tvorbu zájem. Na druhou stranu jsem pracoval jako stážista pro několik renomovaných designérů a jistou rivalitu jsem viděl. Nemohu říkat jakou, ale existuje. Ať už jde o oblékání celebrit, či výběr místa pro prezentaci kolekce. Přece jen, Praha není nafukovací.

Spolupracoval jsi s Janem Černým, Dominikou Kozákovou i Lukášem Macháčkem. Co ti tyto zkušenosti daly?

Bylo fascinující vidět, jak rozdílně přistupují k tvorbě, k zákazníkům i ke značce samotné. Každý má jiný rytmus práce, jinou estetiku. Nejvíc mi ale dal Lukáš Macháček. Měl podobnou cestu, takže rozuměl mým začátkům a pochybnostem. Při práci na jeho kolekci pro Národní muzeum jsem pochopil, jak náročné je vést velký projekt a jak důležitá je disciplína. Byla to obrovská zkušenost i čest.

Kvalitní show je počátek úspěchu kolekce. Radost z prezentace zastíní finanční návratnost

Ocení podle tebe české publikum spíš efektní show, nebo precizní krejčovinu, kterou si někdo reálně koupí?

To je otázka. Lidé se nejdřív zamilují do show, protože ta vytváří první dojem. Ale málokdo vidí, jak jsou věci skutečně ušité. Někdy se stačí podívat pod šev a zjistíte, že i ty největší značky drží pohromadě izolepa nebo sichrhajsky. (smích) Na druhou stranu chápu, že vizuální zážitek je součást hry. Jen by za mě neměl převážit nad řemeslem.

Vadí ti, když média srovnávají českou scénu s Paříží nebo Milánem?

Vadí mi to hodně. Každá scéna má svůj kontext, tradici a publikum. Česká móda je mladá, ale autentická. Srovnávat ji s Paříží je jako chtít, aby jazz zněl jako opera. Máme jiný jazyk a v tom je naše síla. Občas se tomu srovnávání ale nedivím, když vidím některé zdejší hrůzy, co je někdo schopný prezentovat. Pro pozorovatele je pak jednoduché říct, že tohle by v Paříži neprošlo.

Jak těžké je v Česku udržet značku ekonomicky při životě?

Je to nesmírně náročné. U nás to platí dvojnásob, protože oproti jinému byznysu je česká móda prázdným vkladem. Nezáleží ani tak na kvalitě kolekce, ale na tom, jaké módě je české publikum otevřené. Druhým problémem je cena. Jinými slovy, můžete být otevření jak chcete, ale kvalitní kousek se víceméně vždy vyšplhá na cenu kolem 10 tisíc korun.

Návratnost je navíc minimální, někdy žádná. Vkládáš tedy do kolekcí peníze, čas i energii, ale nikdy nevíš, jestli se ti něco z toho vrátí. Móda je krásná, ale zároveň krutá disciplína. Musíš mít nejen talent, ale také trpělivost a pevné nervy. Přesto si myslím, že právě ta nejistota z ní dělá něco výjimečného.

Zdroje: Autorský článek

― Reklama ―

Milánský týden módy pod palbou kritiky. Protestující požadovali zákaz kožešin

Svátek módy v Miláně, který skončil v neděli, doprovázely nejen dlouho očekávané přehlídky, speciální pop-upy a exkluzivní prezentace. Milánský týden módy využili rovněž aktivisté za práva zvířat. V době vysoce sledované události uspořádali hned několik protestů. Po organizátorech akce požadují zákaz kožešin a chtějí tak, aby následovali příklad Londýna i New Yorku.

Album R9 na obzoru? Rihanna znovu rozsvítila studio a fanoušci začínají věřit

Po 10 letech od vydání alba Anti se kolem Rihanny opět stahuje hudební napětí. Zpěvačka v posledních dnech sdílela záběry ze studia a potvrdila, že pracuje na nové hudbě. Deváté studiové album, kterému fanoušci roky přezdívají R9, tak nabývá konkrétnějších obrysů. Žádný singl, žádný teaser skladby, žádné datum. Přesto je cítit, že se něco začíná hýbat.

Méně je někdy více. Jak se dnes oblékat jako Carolyn Bessette-Kennedy?

Carolyn Bessette-Kennedy, jméno, které se světem nese už mnoho let. Žena, která nadále inspiruje svým nadčasovým stylem, jenž je synonymem minimalistické elegance. Jako PR manažerka Calvin Klein měla extra vytříbené oko pro módu. Její šatník byl plný kousků, jež zdůrazňovaly jednoduchost. Pokud tak chcete napodobit její ikonický look, zaměřte se na základní prvky.

Louis Trotter opět válí. Nová Bottega Veneta nabývá nových rozměrů

Bottega Veneta FW26 stojí na jasně formulovaném napětí. Brutalismus versus tělesnost a pohyb. Návrhářka Louis Trotter otevřela přehlídku ostrými kabáty s modelovanými rameny. Pokračovala experimentem s recyklovaným skelným vláknem imitujícím srst a vše uzavřela objemným outerwear, který funguje jako nositelná socha. Vzor Intrecciato se objevil v nových proporcích, zatímco barva vstoupila do hry až v druhé polovině show.

Doucal’s kráčí do nové éry. Gianni Giannini otevírá vlajkovou pobočku v Miláně

Italská značka luxusní obuvi Doucal's otevřela novou vlajkovou prodejnu na prestižní adrese Via Gesù 11. V samém srdci milánské módní čtvrti Quadrilatero della Moda. Nový butik nahrazuje původní prodejnu, kterou značka provozovala jen o několik dveří dál od roku 2014. Nejde však pouze o změnu adresy. Relokace představuje posun na vyšší úroveň a začátek nové kapitoly v prezentaci značky. Větší a reprezentativnější prostory nyní umožňují plně představit kompletní portfolio.

EU brojí proti ničení neprodaného oblečení. Značky čekají nová pravidla

Neprodané oblečení čeká v Evropě nový osud. Místo ničení na skládkách bude mít šanci na druhý život, opravu nebo recyklaci. Evropská komise začátkem února oznámila nová pravidla, jimiž se velké značky budou muset řídit již od letošního července. Pro střední firmy začnou platit od roku 2030. Důvodem je snaha snížit emise, jež spalování nevyužitého oblečení produkuje.

Tváří v tvář mrazu. Stojí kryoterapie za šok pro tělo i mysl?

Kryoterapie je fenomén, který si drží popularitu už několik sezón, přesto jen málokdo rozumí tomu, co se za oponou ledové metody odehrává. Nejde jen o rychlý vstup do mrazivé komory, kvůli adrenalinu či fotce na Instagram. Procedura spočívá v kontrolovaném vystavení organismu extrémně nízkým teplotám, čímž aktivuje přirozené regenerační a obranné mechanismy.

Prada odkrývá své vrstvy. V nové kolekci zkoumá esenci moderní ženy

Vrstvy, které ukrývají mnohem více vrstev, než se na první pohled může zdát. Přesně tak by se dala popsat nová dámská kolekce z dílny Prada pro letošní podzim a zimu. Kreativní ředitelé Miuccia Prada a Raf Simons odkryli jádro nejen legendární italské značky, ale také moderní ženy. Jejich chaotická řada ukázala, jak mnohotvárný může být šatník současnosti.

Maria Grazia Chiuri se vrací domů. Fendi opět promlouvá svými kořeny

Fendi podává zcela osvěžující podání návrhářského debutu. Hlásí se o návrat k vlastní paměti. Maria Grazia Chiuri po vládě u značky Dior opět vstoupila do domu, kde kdysi formovala svou kariéru. Její první řada působí překvapivě klidně. Žádná dramatická gesta, žádná potřeba dokazovat autoritu. Fendi najednou připomíná místo, kde vzniká oblečení pro skutečný život.

Zimní zahrada. Simone Rocha i Erdem deportují květiny do chladu

Květiny v módě bývají spojovány s lehkostí jara a léta. Londýnský týden módy však letos přinesl jiný obraz. Erdem i Simone Rocha postavili své zimní kolekce právě na florálních motivech. Nešlo o romantickou dekoraci ani nostalgii po teplém počasí. Obě značky nabídly promyšlené, téměř literární kolekce, v nichž květiny hrají klíčovou roli jejich představy zimního šatníku.

Milán běží na plné obrátky. Odhalil vize Missoni, Antonio Marras i Jil Sander

Maraton světových týdnů pokračuje a tentokrát je v běhu Milán. Od svého startu ve středu 25. února stihnul představit hned několik vizí pro nadcházející podzim a zimu. Módní dům Jil Sander potvrdil, že minimalismus nemusí být studený, zatímco Missoni postavil do popředí sebevědomí. Antonio Marras se zase nechal unést motivem růže a vším, co pro něj znamená.

AWGE na New York Fashion Week. A$AP Rocky bourá čtvrtou zeď 

Značka AWGE z dílny A$AP Rocky představila svou teprve třetí kolekci, a to v centru Manhattanu během uplnulého New York Fashion Week. Koncept přehlídky „Breaking down the fourth wall“ zahrnoval reálné make-up a styling stanice nebo záběry ze zákulisí, promítané přímo na runway. Známý rapper tak skrze módu nabídl světu syrovost svého dětství v Harlemu. 

Skandinávie na stříbrném podnosu. Nasedněte na vlak z Malmö do Osla

Rok 2026 otevírá v Evropě nové cestovní možnosti. Skandinávie vám odemkne své dveře díky novému pravidelnému vlakovému spojení ze švédského města Malmö až do Osla. Trať slibuje nejen pohodlnou cestu, ale také dechberoucí výhledy na jihozápadní pobřeží Švédska. Oba směry jízdy pak nabízejí nespočet dalších zážitků, od norských hor po kodaňské kavárny.

Květiny v zimě? Annie’s Ibiza uvedla v Londýně pestrou kolekci Return to Self

Značka Annie’s Ibiza předvedla na London Fashion Week ve Spencer House bohatou vintage glamour přehlídku. Neoklasicistní interiéry zaplnila květinovými motivy, peřím a výraznými zdobnými prvky, které nejsou pro podzimní a zimní kolekce zvyklostí. Výsledkem byla vizuálně podmanivá show oslavující ženskost, maximalismus a návrat k sebevědomému stylu.

Velký konec polyesteru? Vlněné sportovní oblečení dobývá módní trh

Vlna překročila hranice pletených svetrů. Dnes dobývá i nabídku sportovního oblečení, a to z dobrého důvodu. Nabízí totiž nejen pohodlí a funkčnost, ale také šetrnost k životnímu prostředí. S rostoucím zájmem o zdravý životní styl se proto mění i to, co si oblékáme na trénink. Hodiny v posilovně, ranní běh nebo lekce pilates se staly běžnou součástí našich dní.

Všechny cesty vedou do Říma. Tentokrát do virálního Bar Far

V římské čtvrti Trastevere se otevřel bar, který zkrátka musíte znát. Bar Far je současně umělecká instalace britských autorů Clementine Keith-Roach a Christophera Page a během několika týdnů se stal na sociálních sítích virálním. Interiér připomíná rozpadlý chrám i filmovou scénu a návštěvník se v něm pohybuje mezi reliéfy lidských končetin, oblouky a tlumeným světlem svíček. Místo nabízí zvláštní pocit, že člověk vstoupil do jiné reality.

― Reklama ―

― Reklama ―