Více
    Redakce

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    Začínající návrhář Jeremiáš Fürst stojí za kolekcí Dressed To Dream, kterou letos představil na Budapešťském fashion weeku. Jeho tvorba stojí na pomezí klasické pánské krejčoviny a subtilního snění. Zkoumá, jak může muž vypadat, když odloží zbroj a dovolí si být jemný, klidný a přirozený. V rozhovoru mluví designér o nové mužské identitě, rivalitě na české scéně i o tom, proč je návratnost v módě často jen iluzí.

    Co se skrývá za kolekcí Dressed To Dream?

    Kolekce Dressed to Dream vznikla z pozorování každodenních situací, v nichž muži působí přirozeně a bez obrany. Jsou to momenty, kdy stojí na zastávce, sledují obraz v galerii, nesou květiny nebo jen mlčky čekají. V těch chvílích mizí póza a zůstává osobnost. Právě ta jemnost, která se běžně v pánské módě potlačuje, mě fascinuje. V návrzích se proto odráží kombinace klidné energie a lehce snového dojmu. Proto název „Oblečený pro snění“. Každý model vznikal s ohledem na osobnost nositele, někdy dokonce přímo pro konkrétního muže, který mě inspiroval. Ale to si nechám pro sebe.

    Zdroj: BCEFW

    A proč jsi s ní zamířil právě do Budapešti?

    Chtěl jsem svou tvorbu posunout mimo český kontext. Na tamním fashion weeku se potkávají mladí návrháři z celé Evropy a míří tam i věhlasná zahraniční média. Zároveň to byla příležitost otestovat, jak mé návrhy fungují v jiném prostředí. Šlo o zkušenost, která mi dala sebevědomí a jiný pohled na vlastní práci. Navíc se tam oproti českému rybníčku objevuje více potenciálních investorů či zákazníků. Jinými slovy, návštěvníci se nechodí pouze dívat.

    Co tě na atmosféře tamního fashion weeku nejvíce překvapilo?

    Mile mě překvapila profesionalita produkce. Harmonogram fungoval přesně a každý věděl, co má dělat, což nebývá samozřejmost. Jako designér jsem měl dost času na přípravu a zkoušky, a to je v módě vzácné. Na druhou stranu mě mrzelo, že jsem si nemohl vybrat hudbu, prostor ani část modelů. To jsou přitom věci, které mají na výsledný dojem obrovský vliv. Přesto to byla výborná zkušenost, díky které jsem si uvědomil, jak důležité je přizpůsobit se cizímu systému a přitom neztratit vlastní rukopis.

    Zdroj: BCEFW

    Jaké to bylo stát vedle návrhářů z okolních zemí? Cítil jsi spíš sounáležitost, nebo soutěžní napětí?

    Upřímně řečeno, napětí jsem necítil. Kolekce ostatních návrhářů byly dost odlišné. Často působily výrazněji, troufám si říct až poměrně „východně“. Moje estetika je spíš minimalistická, a právě v té jednoduchosti nacházím sílu. Na přehlídce jsem si uvědomil, že i v rámci střední Evropy může působit mužnost úplně jinak. Byl jsem s návrhy spokojený a cítil jsem, že si držím vlastní linii. Takže jsem necítil ani sounáležitost, ani jakékoliv napětí. Jak se říká, jel jsem si to svoje.

    V kolekci Dressed To Dream hraje hlavní roli mužská identita. V mém pojetí není o síle ani dominanci

    Dressed to Dream pracuje s představou nové podoby mužnosti. Co pro tebe znamená?

    Mužnost v mém pojetí není o síle ani o dominanci. Je o vnitřní jistotě, tichu a schopnosti projevit zranitelnost. Kolekce vychází z tradičních střihů pánského oděvu, ale zbavuje je tvrdosti, kterou často spojujeme s nesmyslným pojmem „být chlap“. Nejde o femininní obrat, ale o zralost. O muže, který je sám sebou a nepotřebuje dokazovat, že je muž. Věřím, že právě tahle rovnováha mezi klidem a sebevědomím definuje novou podobu mužské identity.

    Vidíš rozdíl mezi tím, jak o mužnosti přemýšlí české a maďarské publikum?

    Popravdě ne. Všichni řešíme podobné věci. Jen to každý filtruje přes jiný kulturní rámec. Mužnost už není téma, které by se dalo měřit podle geografických hranic. Spíš jde o osobní vztah každého muže k sobě samému. Nicméně, určitě jsem zpozoroval, že je pro střední Evropu moje tvorba více experimentální. Ve finále mi ale český muž přijde módně vyspělejší než ten maďarský.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Jsou tedy čeští muži podle tebe otevřenější módě zbavené zažitých zvyklostí?

    Rozhodně ano. Vidím to i kolem sebe. Už to není jen o mikině a tričku. Muži si dovolují víc přemýšlet o detailech, střihu, materiálu. Přestávají se bát, že když vypadají jinak, vypráví to něco o jejich sexuální identitě. A to je skvělé.

    Pánská móda je přitom často označovaná za „bezpečné pole“. Kdy sis naposledy řekl, že riskuješ až moc?

    Asi nikdy. Česká scéna je dnes mnohem otevřenější, než bývala. Dřív by některé mé střihy nebo styling působily odvážně, dnes už je to více přirozené. Risk samotný vnímám spíš jako nutnost. Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje. Ale risk musí mít smysl, ne být jen efektní. Mnoho začínajících designérů má problém s tím, že se za každou cenu snaží vymyslet něco nového. To ne vždy funguje. Já se snažím vzít to, co už existuje a překlopit to do své verze a rukopisu.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Co tě tedy víc uspokojuje? Dokonalý střih precizní krejčoviny, nebo moment, kdy publikum zůstane zaskočené?

    Vždy dokonalý střih. Bez něj se může ztratit jakýkoliv nápad. Střih je pro mě základní jazyk oděvu, jeho architektura. Samozřejmě mě baví, když lidé reagují, ale skutečné uspokojení přichází až tehdy, když vidím, že konstrukce funguje, že látka dýchá a pohybuje se tak, jak jsem chtěl. To je pro mě skutečné kouzlo návrhářství.

    Rivalita mezi návrháři existuje. Jen se o ní nemluví, protože nikoho nezajímá

    Česká móda je malý rybníček. Existuje mezi návrháři, ať už renomovanými, nebo začínajícími, nějaká forma rivality?

    Rivalita určitě existuje, hlavně mezi známějšími značkami. Jen se o tom moc nemluví, protože to české publikum vlastně nezajímá. Mezi mladými návrháři ale převládá spíš solidarita. Každý ví, jak těžké je něco vybudovat. Přesto bych si přál, aby rivalita byla větší. Přináší totiž cíl, tlak a nutnost se posouvat. Znamenala by, že móda má u nás opravdovou váhu.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Mladí designéři si spíše pomáhají, neustále mi do zpráv chodí pozvánky na spolupráce. Většinou však nejde o větší projekty, takže si vybírám. Nicméně mě těší, že je o mou tvorbu zájem. Na druhou stranu jsem pracoval jako stážista pro několik renomovaných designérů a jistou rivalitu jsem viděl. Nemohu říkat jakou, ale existuje. Ať už jde o oblékání celebrit, či výběr místa pro prezentaci kolekce. Přece jen, Praha není nafukovací.

    Spolupracoval jsi s Janem Černým, Dominikou Kozákovou i Lukášem Macháčkem. Co ti tyto zkušenosti daly?

    Bylo fascinující vidět, jak rozdílně přistupují k tvorbě, k zákazníkům i ke značce samotné. Každý má jiný rytmus práce, jinou estetiku. Nejvíc mi ale dal Lukáš Macháček. Měl podobnou cestu, takže rozuměl mým začátkům a pochybnostem. Při práci na jeho kolekci pro Národní muzeum jsem pochopil, jak náročné je vést velký projekt a jak důležitá je disciplína. Byla to obrovská zkušenost i čest.

    Kvalitní show je počátek úspěchu kolekce. Radost z prezentace zastíní finanční návratnost

    Ocení podle tebe české publikum spíš efektní show, nebo precizní krejčovinu, kterou si někdo reálně koupí?

    To je otázka. Lidé se nejdřív zamilují do show, protože ta vytváří první dojem. Ale málokdo vidí, jak jsou věci skutečně ušité. Někdy se stačí podívat pod šev a zjistíte, že i ty největší značky drží pohromadě izolepa nebo sichrhajsky. (smích) Na druhou stranu chápu, že vizuální zážitek je součást hry. Jen by za mě neměl převážit nad řemeslem.

    Vadí ti, když média srovnávají českou scénu s Paříží nebo Milánem?

    Vadí mi to hodně. Každá scéna má svůj kontext, tradici a publikum. Česká móda je mladá, ale autentická. Srovnávat ji s Paříží je jako chtít, aby jazz zněl jako opera. Máme jiný jazyk a v tom je naše síla. Občas se tomu srovnávání ale nedivím, když vidím některé zdejší hrůzy, co je někdo schopný prezentovat. Pro pozorovatele je pak jednoduché říct, že tohle by v Paříži neprošlo.

    Jak těžké je v Česku udržet značku ekonomicky při životě?

    Je to nesmírně náročné. U nás to platí dvojnásob, protože oproti jinému byznysu je česká móda prázdným vkladem. Nezáleží ani tak na kvalitě kolekce, ale na tom, jaké módě je české publikum otevřené. Druhým problémem je cena. Jinými slovy, můžete být otevření jak chcete, ale kvalitní kousek se víceméně vždy vyšplhá na cenu kolem 10 tisíc korun.

    Návratnost je navíc minimální, někdy žádná. Vkládáš tedy do kolekcí peníze, čas i energii, ale nikdy nevíš, jestli se ti něco z toho vrátí. Móda je krásná, ale zároveň krutá disciplína. Musíš mít nejen talent, ale také trpělivost a pevné nervy. Přesto si myslím, že právě ta nejistota z ní dělá něco výjimečného.

    Zdroje: Autorský článek

    Autor článku:
    Marek Wrbik
    Marek Wrbikhttps://fashionup.cz/
    Marek ve svých textech propojuje módu s popkulturou, ekonomikou i společenským kontextem. Zajímá ho, jak se oblečení stává odrazem doby a proč některé značky uspějí, zatímco jiné ztratí lesk. Pravidelně se objevuje na lokálních fashion akcích a sleduje tváře české módní scény. Rád rozkrývá příběhy za značkami i trendy, které zatím českému publiku zůstávají vzdálenější. Když zrovna nepíše, rád objevuje nové bary, galerie a podniky, kde jde cítit nápad. Módu bere jako koníček, ale i jako způsob, jak se dívat na svět.

    ― Reklama ―

    Foto:BCEFW

    Rozhovor: Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje, míní návrhář Jeremiáš Fürst

    ― Reklama ―

    Začínající návrhář Jeremiáš Fürst stojí za kolekcí Dressed To Dream, kterou letos představil na Budapešťském fashion weeku. Jeho tvorba stojí na pomezí klasické pánské krejčoviny a subtilního snění. Zkoumá, jak může muž vypadat, když odloží zbroj a dovolí si být jemný, klidný a přirozený. V rozhovoru mluví designér o nové mužské identitě, rivalitě na české scéně i o tom, proč je návratnost v módě často jen iluzí.

    Co se skrývá za kolekcí Dressed To Dream?

    Kolekce Dressed to Dream vznikla z pozorování každodenních situací, v nichž muži působí přirozeně a bez obrany. Jsou to momenty, kdy stojí na zastávce, sledují obraz v galerii, nesou květiny nebo jen mlčky čekají. V těch chvílích mizí póza a zůstává osobnost. Právě ta jemnost, která se běžně v pánské módě potlačuje, mě fascinuje. V návrzích se proto odráží kombinace klidné energie a lehce snového dojmu. Proto název „Oblečený pro snění“. Každý model vznikal s ohledem na osobnost nositele, někdy dokonce přímo pro konkrétního muže, který mě inspiroval. Ale to si nechám pro sebe.

    Zdroj: BCEFW

    A proč jsi s ní zamířil právě do Budapešti?

    Chtěl jsem svou tvorbu posunout mimo český kontext. Na tamním fashion weeku se potkávají mladí návrháři z celé Evropy a míří tam i věhlasná zahraniční média. Zároveň to byla příležitost otestovat, jak mé návrhy fungují v jiném prostředí. Šlo o zkušenost, která mi dala sebevědomí a jiný pohled na vlastní práci. Navíc se tam oproti českému rybníčku objevuje více potenciálních investorů či zákazníků. Jinými slovy, návštěvníci se nechodí pouze dívat.

    Co tě na atmosféře tamního fashion weeku nejvíce překvapilo?

    Mile mě překvapila profesionalita produkce. Harmonogram fungoval přesně a každý věděl, co má dělat, což nebývá samozřejmost. Jako designér jsem měl dost času na přípravu a zkoušky, a to je v módě vzácné. Na druhou stranu mě mrzelo, že jsem si nemohl vybrat hudbu, prostor ani část modelů. To jsou přitom věci, které mají na výsledný dojem obrovský vliv. Přesto to byla výborná zkušenost, díky které jsem si uvědomil, jak důležité je přizpůsobit se cizímu systému a přitom neztratit vlastní rukopis.

    Zdroj: BCEFW

    Jaké to bylo stát vedle návrhářů z okolních zemí? Cítil jsi spíš sounáležitost, nebo soutěžní napětí?

    Upřímně řečeno, napětí jsem necítil. Kolekce ostatních návrhářů byly dost odlišné. Často působily výrazněji, troufám si říct až poměrně „východně“. Moje estetika je spíš minimalistická, a právě v té jednoduchosti nacházím sílu. Na přehlídce jsem si uvědomil, že i v rámci střední Evropy může působit mužnost úplně jinak. Byl jsem s návrhy spokojený a cítil jsem, že si držím vlastní linii. Takže jsem necítil ani sounáležitost, ani jakékoliv napětí. Jak se říká, jel jsem si to svoje.

    V kolekci Dressed To Dream hraje hlavní roli mužská identita. V mém pojetí není o síle ani dominanci

    Dressed to Dream pracuje s představou nové podoby mužnosti. Co pro tebe znamená?

    Mužnost v mém pojetí není o síle ani o dominanci. Je o vnitřní jistotě, tichu a schopnosti projevit zranitelnost. Kolekce vychází z tradičních střihů pánského oděvu, ale zbavuje je tvrdosti, kterou často spojujeme s nesmyslným pojmem „být chlap“. Nejde o femininní obrat, ale o zralost. O muže, který je sám sebou a nepotřebuje dokazovat, že je muž. Věřím, že právě tahle rovnováha mezi klidem a sebevědomím definuje novou podobu mužské identity.

    Vidíš rozdíl mezi tím, jak o mužnosti přemýšlí české a maďarské publikum?

    Popravdě ne. Všichni řešíme podobné věci. Jen to každý filtruje přes jiný kulturní rámec. Mužnost už není téma, které by se dalo měřit podle geografických hranic. Spíš jde o osobní vztah každého muže k sobě samému. Nicméně, určitě jsem zpozoroval, že je pro střední Evropu moje tvorba více experimentální. Ve finále mi ale český muž přijde módně vyspělejší než ten maďarský.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Jsou tedy čeští muži podle tebe otevřenější módě zbavené zažitých zvyklostí?

    Rozhodně ano. Vidím to i kolem sebe. Už to není jen o mikině a tričku. Muži si dovolují víc přemýšlet o detailech, střihu, materiálu. Přestávají se bát, že když vypadají jinak, vypráví to něco o jejich sexuální identitě. A to je skvělé.

    Pánská móda je přitom často označovaná za „bezpečné pole“. Kdy sis naposledy řekl, že riskuješ až moc?

    Asi nikdy. Česká scéna je dnes mnohem otevřenější, než bývala. Dřív by některé mé střihy nebo styling působily odvážně, dnes už je to více přirozené. Risk samotný vnímám spíš jako nutnost. Pokud nevybočíš, nikdo si tě nezapamatuje. Ale risk musí mít smysl, ne být jen efektní. Mnoho začínajících designérů má problém s tím, že se za každou cenu snaží vymyslet něco nového. To ne vždy funguje. Já se snažím vzít to, co už existuje a překlopit to do své verze a rukopisu.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Co tě tedy víc uspokojuje? Dokonalý střih precizní krejčoviny, nebo moment, kdy publikum zůstane zaskočené?

    Vždy dokonalý střih. Bez něj se může ztratit jakýkoliv nápad. Střih je pro mě základní jazyk oděvu, jeho architektura. Samozřejmě mě baví, když lidé reagují, ale skutečné uspokojení přichází až tehdy, když vidím, že konstrukce funguje, že látka dýchá a pohybuje se tak, jak jsem chtěl. To je pro mě skutečné kouzlo návrhářství.

    Rivalita mezi návrháři existuje. Jen se o ní nemluví, protože nikoho nezajímá

    Česká móda je malý rybníček. Existuje mezi návrháři, ať už renomovanými, nebo začínajícími, nějaká forma rivality?

    Rivalita určitě existuje, hlavně mezi známějšími značkami. Jen se o tom moc nemluví, protože to české publikum vlastně nezajímá. Mezi mladými návrháři ale převládá spíš solidarita. Každý ví, jak těžké je něco vybudovat. Přesto bych si přál, aby rivalita byla větší. Přináší totiž cíl, tlak a nutnost se posouvat. Znamenala by, že móda má u nás opravdovou váhu.

    Zdroj: Rozálie Růžičková

    Mladí designéři si spíše pomáhají, neustále mi do zpráv chodí pozvánky na spolupráce. Většinou však nejde o větší projekty, takže si vybírám. Nicméně mě těší, že je o mou tvorbu zájem. Na druhou stranu jsem pracoval jako stážista pro několik renomovaných designérů a jistou rivalitu jsem viděl. Nemohu říkat jakou, ale existuje. Ať už jde o oblékání celebrit, či výběr místa pro prezentaci kolekce. Přece jen, Praha není nafukovací.

    Spolupracoval jsi s Janem Černým, Dominikou Kozákovou i Lukášem Macháčkem. Co ti tyto zkušenosti daly?

    Bylo fascinující vidět, jak rozdílně přistupují k tvorbě, k zákazníkům i ke značce samotné. Každý má jiný rytmus práce, jinou estetiku. Nejvíc mi ale dal Lukáš Macháček. Měl podobnou cestu, takže rozuměl mým začátkům a pochybnostem. Při práci na jeho kolekci pro Národní muzeum jsem pochopil, jak náročné je vést velký projekt a jak důležitá je disciplína. Byla to obrovská zkušenost i čest.

    Kvalitní show je počátek úspěchu kolekce. Radost z prezentace zastíní finanční návratnost

    Ocení podle tebe české publikum spíš efektní show, nebo precizní krejčovinu, kterou si někdo reálně koupí?

    To je otázka. Lidé se nejdřív zamilují do show, protože ta vytváří první dojem. Ale málokdo vidí, jak jsou věci skutečně ušité. Někdy se stačí podívat pod šev a zjistíte, že i ty největší značky drží pohromadě izolepa nebo sichrhajsky. (smích) Na druhou stranu chápu, že vizuální zážitek je součást hry. Jen by za mě neměl převážit nad řemeslem.

    Vadí ti, když média srovnávají českou scénu s Paříží nebo Milánem?

    Vadí mi to hodně. Každá scéna má svůj kontext, tradici a publikum. Česká móda je mladá, ale autentická. Srovnávat ji s Paříží je jako chtít, aby jazz zněl jako opera. Máme jiný jazyk a v tom je naše síla. Občas se tomu srovnávání ale nedivím, když vidím některé zdejší hrůzy, co je někdo schopný prezentovat. Pro pozorovatele je pak jednoduché říct, že tohle by v Paříži neprošlo.

    Jak těžké je v Česku udržet značku ekonomicky při životě?

    Je to nesmírně náročné. U nás to platí dvojnásob, protože oproti jinému byznysu je česká móda prázdným vkladem. Nezáleží ani tak na kvalitě kolekce, ale na tom, jaké módě je české publikum otevřené. Druhým problémem je cena. Jinými slovy, můžete být otevření jak chcete, ale kvalitní kousek se víceméně vždy vyšplhá na cenu kolem 10 tisíc korun.

    Návratnost je navíc minimální, někdy žádná. Vkládáš tedy do kolekcí peníze, čas i energii, ale nikdy nevíš, jestli se ti něco z toho vrátí. Móda je krásná, ale zároveň krutá disciplína. Musíš mít nejen talent, ale také trpělivost a pevné nervy. Přesto si myslím, že právě ta nejistota z ní dělá něco výjimečného.

    Zdroje: Autorský článek

    ― Reklama ―

    Zahrada kreativní kontinuity. Jonathan Anderson odkryl haute couture pro Dior

    Módní svět v pondělí se zatajeným dechem hleděl na jednu z nejvíce očekávaných událostí sezóny. Jonathan Anderson odhalil svůj haute couture debut pro Dior. Stejně jako u předešlých kolekcí, také nyní se opřel o myšlenku kreativní kontinuity. Jeho propracované návrhy proto odkazovaly na lásku Christiana Dior k přírodě, květiny Rafa Simons i siluety Johna Galliano.

    Chůze jako podpis. Yasmin Wijnaldum proměnila svůj krok v modelingový úspěch

    Chůze jako podpis. Yasmin Wijnaldum proměnila svůj krok v modelingový úspěch Jméno Yasmin Wijnaldum rezonuje nejen ve světě modelingu, ale i mezi miliony módních fanoušků po celém světě. To, čím se skutečně odlišuje, nejsou pouze kampaně pro prestižní značky či přehlídky na ikonických molech. Je to modelčina jedinečná chůze, která se stala jejím podpisem. Každý její krok dokáže upoutat pozornost a vytvořit atmosféru, jež mění přehlídková mola na její vlastní pódium. A právě tím redefinuje pojem moderní supermodelky.

    Jacquemus boří tradici. Do role první ambasadorky jmenoval vlastní babičku

    Jacquemus je značka, která si vybudovala pevné místo v srdcích módních nadšenců díky své jedinečné estetice a neobyčejné preciznosti. Každá přehlídka Simona Porte Jacquemus je malým uměleckým dílem. Unikátní, dechberoucí a plná nečekaných detailů, jež diváka okouzlí. Dosud bylo téměř vše výsledkem práce samotného návrháře. Nyní už na to ale nebude sám. Značka představila svého prvního oficiálního ambasadora, designérovu babičku.

    Sexismus, rasismus, homofobie. Stín, který Dolce & Gabbana nemůže setřást

    Luxusní módní dům Dolce & Gabbana se v posledních letech opakovaně ocitl v centru veřejné kritiky kvůli obviněním ze sexismu, homofobie a rasismu. Od problematických reklamních kampaní přes výroky zakladatelů o „tradiční rodině“ až po kontroverzní přístup k diverzitě značka čelí otázkám, zda její estetika a komunikace odpovídají hodnotám dnešní společnosti.

    Prada opět mluví jazykem zkušenosti. Pánská kolekce FW26 vyzývá k zamyšlení

    Pánská kolekce Prada FW26 působí jako soustředěný výzkum toho, co v módě přetrvává, když se svět mění rychleji než jazyk, kterým ho popisujeme. Miuccia Prada a Raf Simons tentokrát pracují s pamětí jako s materiálem. Siluety se natahují, detaily se odkrývají a celek dýchá zvláštním klidem uprostřed globální nejistoty. Jde o módu, která nepředkládá odpovědi, ale kultivuje otázky. A právě v tom spočívá její síla. Zároveň je nutné podotknout, že jakýkoliv popis kolekcí Prada je spíše intelektuální úvahou, zrcadlící fascinující svět, jenž tvoří Raf a Miuccia.

    Kreativita Gentle Monster nepolevuje. Skrze FKA Twigs otvírá dveře surrealismu

    Počet módních kampaní, které sociální sítě s neutuchající pravidelností zaplňují, často vedou k jakési kreativní únavě. Neobvyklé pózy, nečekaný úhel pohledu nebo nové tváře nahrazují standardní obrazy, jež mizí stejně rychle, jako se objevily. Pomyslný závan čerstvého vzduchu vnáší na scénu nová surrealistická kampaň z dílny Gentle Monster a zpěvačky FKA Twigs.

    Módní svět opustil další génius. Valentino Garavani zanechal věčnou stopu

    Existují návrháři, kteří se navždy zapíší do historie módy. A pak jsou tací, jež mění její pravidla. Mezi ně patřil rovněž italský génius Valentino Garavani. Módní scénu opustil v pondělí ve věku 93 let. Za sebou zanechal úctyhodné impérium a róby definující nejvyšší příčky haute couture. Designér byl známý jak svou tvorbou, tak životním stylem křičícím La Dolce Vita.

    Po stopách ikon: Paradox jménem Chanel. Tradici balancuje hravá nadsázka

    Chanel patří k nejpevnějším pilířům módního světa. Módní dům je synonymem disciplíny, kódu a dědictví, přesto si dlouhodobě dovoluje něco, co by u jiných značek působilo jako rozmarný experiment. Proměnil večerní kabelku v objekt s humorem, nadsázkou a jasným autorským rukopisem. A učinil z ní jednu z nejžádanějších kapitol své doplňkové sekce.

    Pánská móda opět na obzoru. Milán formuje kolekce pro podzim a zimu 2026

    Milánským ulicím dřímajícím pod tíhou zimního spánku otevřel s rázným trhnutím oči začátek první letošní módní sezóny. V pátek metropoli zahalil ruch napovídající jediné, odstartoval další týden módy. Tentokrát pomáhá formovat podobu pánských kolekcí pro letošní podzim a zimu. Své siluety představily značky jako Prada, Dolce & Gabbana, Ralph Lauren či Dsquared2.

    Barvy jara oslavují vyzrálost. Vracejí se k tradičním kořenům

    Barvy letošního jara přináší pestrou sezónu, která působí vyzrálým dojmem. Paleta je promyšlená a překvapivě čitelná. Odstíny se tentokrát neobjevují jako rychlý a účinný wow-efekt, ale jako nositelé nálad, kulturních odkazů i tradiční "barevné radosti". Výsledkem je škála, jež funguje napříč styly a dává prostor interpretacím. A přesně to předešlé sezóny ignorovaly.

    Sebevědomí v hlavní roli. Hailey Bieber rozpaluje Valentýna pro Victoria’s Secret

    Od hravých kalhotek a braletek až po hedvábně jemná pyžama. Victoria’s Secret letos ví, jak obléct Valentýn. Hailey Bieber se stává tváří kampaně „A Very VS Valentine’s“ a zve nás do světa svátku lásky pojatého s lehkostí, stylem a smyslností. Po jejím boku se objevují Isabeli Fontana, Maty Fall Diba a Alexis Carrington, jež společně představují nejnovější siluety značky.

    Fendi hraje novou ligu. Kabelky z jarní kolekce zatajují dech

    U Fendi se v sezóně Spring/Summer 2026 nestalo nic nenápadného. Kabelky přestaly fungovat jako doplněk a převzaly roli hlavního vypravěče. Značka otevřeně pracuje s kontrastem mezi vnějším klidem a vnitřní extravagancí, mezi každodenní použitelností a řemeslnou posedlostí detailem. Některé prvky se v ikonických modelech objevují vůbec poprvé. Výsledek působí jako jasný bod zvratu, jenž říká, že Fendi hraje na zcela jiné úrovni.

    TikTok objevil Volufiline. „Zázračná“ ingredience má svá ale

    Honba za mládím a krásou je nikdy nekončící. Své o tom ví i TikTok, kde se nové trendy ingredience pro vyhlazení vrásek nebo zvětšení objemu různých částí těla objevují snad každý měsíc. Nejnovější vlnu nadšení vyvolalo sérum The Ordinary obsahující látku Volufiline, slibující efekt výplně. Dokáže však produkt za pár dolarů účinně nahradit injekci od profesionálů?

    TikTok Highlights: Glass skin pozřela minulost. Pleť dobývá mochi make-up

    Již poslední měsíce loňského roku ukázaly, že zářivá glow spojovaná s trendy glass skin, tedy extra lesklou pletí, pohasíná. Na její místo s novým sebevědomím nastupuje takzvaný mochi make-up. Jeho dominanci potvrzují uživatelé TikToku i Instagramu, kteří vyzdvihují jeho praktičnost. K dokonalému výsledku totiž potřebujete jen pár šikovných pomocníků.

    Luxus míří do wellness. Spekulace kolem Gucci a L’Oréal nabírají na obrátkách

    Luxus se nenápadně přesouvá z vitrín do těla. Místo další kabelky přichází zájem o wellness, spánek, regeneraci, fyzickou kondici a dlouhověkost. Začíná se odehrávat další kapitola globálního luxusu. Spekuluje se, že Gucci stojí na prahu zásadního kroku, jenž by mohl změnit způsob, jakým módní domy oslovují nejbohatší klienty. Do hry navíc dle všeho vstupuje důležitý partner, který má s péčí o tělo i vědou dlouholeté zkušenosti.

    Film Na větrné hůrce dělí internet. Kostýmy neodpovídají viktoriánskému období

    Návrat snímku Na větrné hůrce patří k nejvíc sledovaným filmovým událostem roku 2026. Ještě před premiérou však snímek rozpoutal debatu, která se netýká děje ani hereckých výkonů, ale vizuálního jazyka. Uniklé fotografie a první trailer vyvolaly vlnu reakcí na kostýmy, jež část publika označuje za nekorespondující, trapné či "mimo dobu". Vzniká spor, jenž je méně o historické věrnosti a více o tom, co si publikum přeje vidět u klasického literárního díla.

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―