Když procházíte butiky Chanel nebo listujete kampaněmi Hugo Boss, málokdy si vzpomenete na chvíle, kdy se značky zapletly s jedním z nejtemnějších režimů 20. století. Zatímco Coco Chanel za války špehovala v pařížském hotelu Ritz pro nacistickou rozvědku, Hugo Boss oblékal příslušníky SS do pečlivě střižených uniforem. Luxus a moc se propojily s ideologií, která měla devastující následky pro celý svět.
Móda si ráda hraje s pamětí, ale některé významné kapitoly nejdou jen tak přešít novou kolekcí. Značky Chanel a Hugo Boss v současnosti staví na obrazu perfekcionismu, precizního řemesla a kulturní relevance. Přitom jejich historie ukazuje, že móda není jen o látkách, ale také o loajalitách, které si známé společnosti během klíčových momentů dějin zvolily. Nejde o pomluvu, ale o připomínku, že i v haute couture existují morální švy a ty nejsou vždy rovné.
Coco Chanel a gestapo. Průběh války sledovala z hotelu Ritz
Gabrielle Coco Chanel, ikona ženské emancipace a elegance, prožila okupaci Paříže v komfortu hotelu Ritz, obklopená důstojníky Wehrmachtu. Nejednalo se však jen o přežití v těžké době, návrhářka šla nacistům aktivně naproti. Jejím milencem byl Hans Günther von Dincklage, německý důstojník a špión. Spolu měli plán. Chanel, krycí jméno Westminster, měla v tajné operaci Modellhut navázat kontakt s britskými aristokraty a sondovat možné mírové dohody.
Zdroj: Chanel
Novinář Hal Vaughan v roce 2011 vydal knihu Sleeping with the Enemy, kde na základě odtajněných francouzských archivů doložil, že Gabrielle Coco Chanel byla skutečně aktivní špiónkou. Po válce jí však hrozil minimální trest, zřejmě díky blízkému vztahu s britským státníkem Winstonem Churchill. Vyšetřována sice byla, ale nikdy obviněna. S temnou stránkou módy se ovšem setkáváme dodnes. Vzpomeňte si například na ne tak dávnou kauzu Johna Galliano.
Zdroj: Chanel
Dnes v obklopení celebrit, kdysi v obklopení zločinců. Hugo Boss, krejčí třetí říše
Návrhář Hugo Boss však neměl tak romantický příběh. Narodil se v roce 1885 v Německu a podnikat začal se spodním prádlem. Během hospodářské krize se jeho firma ocitla na pokraji krachu. V roce 1931 vstoupil do nacistické strany, zřejmě z pragmatických důvodů, a o dva roky později už jeho dílny šily uniformy pro SS, SA a Hitlerjugend. Uniformy, které měly nejen reprezentovat sílu Říše, ale i esteticky zapůsobit. To se jim podařilo, dokonce natolik, že se staly inspirací pro kostýmy ve filmech natočených po válce.
Méně známým, ale o to temnějším, faktem zůstává využívání nucené práce. V továrnách Hugo Boss totiž pracovali vězni a zajatci, a to často až v nehumánních podmínkách. Po válce byl Hugo Boss klasifikován jako „následovník“ nacistického režimu a zaplatil následně pokutu. Teprve v roce 2011 se ovšem jeho firma oficiálně omluvila za své válečné aktivity a zapojení do nacistické ideologie.
Dnes patří Chanel i Hugo Boss mezi nejrespektovanější módní značky světa. Oděvy, které kdysi sloužily mocenským ambicím totalitního režimu, dnes symbolizují úspěch, styl a kultivovanost. Jejich minulost se logicky nikde neobjevuje. Doba byla jiná, svět byl jiný a motivace často existenční. Ale přesto tu zůstává otázka, jak se móda mohla stát nástrojem režimu, který systematicky ničil lidskou důstojnost? Nejde o to soudit. Jde o to nezapomínat.
Zdroje: The New York Times, The Link, BBC, Wikipedia, YouTube, Instagram
