Některé věci nás zneklidňují, a přesto od nich nedokážeme odtrhnout pohled. Možná je to tím, že nás vytrhávají z každodennosti a nabízejí něco nečekaného. Temnota, neobvyklé detaily a motivy na hranici krásy a děsu si našly své místo i ve světě módy. Například kolekce Alexander McQueen jaro/léto 2027 ukazuje, že móda nemusí být jen o dokonalosti. Může být znepokojivá a místy až děsivá. Právě kontrast mezi přitažlivým a nepříjemným jí dodává zvláštní kouzlo. To, co nás nejprve zarazí, v nás může vzbudit zvědavost a horor tak nemusí zůstat jen na filmovém plátně, může se stát i inspirací pro unikátní módní tvorbu.
Krása, ze které mrazí. Jak Seán McGirr oživil temné kořeny značky Alexander McQueen
Móda a horor mají společného víc, než by se mohlo zdát. Obojí dokáže vyvolat silné emoce, narušit naše představy o estetice a přitáhnout pozornost právě tím, co není na první pohled příjemné. Značka Alexander McQueen s touto hranicí pracuje už dlouhá léta. Její tvorba se nebojí temnoty ani prvků, jež mohou působit znepokojivě. Místo prvoplánové líbivosti nabízí něco mnohem méně předvídatelného. Vizuální svět, který v nás zanechává silný dojem a nutí nás dívat se na styl z jiné perspektivy.
Poslední přehlídka značky se vrátila k jejím kořenům, do Londýna, kde se její příběh začal psát. Kolekci představil Seán McGirr, irský návrhář, který v roce 2023 převzal po Sarah Burton roli kreativního ředitele Alexandra McQueen. A jak se později ukázalo, stala se jeho poslední. Ve své roli totiž po třech letech končí. Jeho úkolem bylo navázat na odkaz proslulého návrháře, aniž by pouze opakoval jeho tvorbu. O to se pokusil i ve své poslední show zasazené do podzemních prostor historické kaple Lincoln’s Inn Chapel, mezi kamenné klenby a staré náhrobní desky. Samotné prostředí tak opět podtrhlo ono napětí mezi posvátným a provokativním, které se promítalo také do návrhů.
Šperky z jiného světa i rohaté účesy. Když se tma potká s haute couture
Na mole se potkalo tradiční britské krejčovství s energií nočního Londýna. Prodloužená saka s ostrými rameny se střídala s průsvitnými šaty, kovovými výšivkami a koženými postroji. Jemný tyl a květinové motivy připomínaly křehkost. Tenhle dojem ale rychle mizel vedle lesku kůže. Krása tu totiž neměla jen něžnou, uhlazenou podobu. Byla znepokojivá, avšak podmanivá, a právě tím si získávala pozornost. Nic nepůsobilo úplně nevinně, ani tam, kde se na první pohled zdálo, že jde jen o eleganci.
Zdroj: Alexander McQueen
Pozoruhodné byly i doplňky a účesy. Kovové ozdoby na těle, vytvořené ve spolupráci s klenotníkem Shaunem Leane, působily na kůži téměř jako šperky z jiného světa. Vysoko vyčesané účesy s ostrými výběžky připomínaly rohy. Tyto detaily nepůsobily jako pouhá ozdoba navíc. Byly součástí celého příběhu. Dokázaly, že se nebojí překračovat hranice běžného vkusu a hledat inspiraci i v tom, co může působit děsivě.
Zdroj: Alexander McQueen
Podobnou estetiku rozvíjejí také Rick Owens, Gareth Pugh nebo Comme des Garçons. Jejich tvorba může na první pohled působit až příliš temně, neobvykle nebo vzdáleně běžnému šatníku. Přesto dokáže vzbudit zájem a otevírat nové pohledy na to, co móda znamená. Ukazuje, že oděv nemusí být příjemný ani přístupný, aby měl svůj význam. Někdy nás přitahuje právě to, co vybočuje z očekávání a v čem si nejsme úplně jistí.
Zdroje: Autorský článek
