Studie zkoumající na 800 tisíc fotek z módního světa napříč čtvrt stoletím potvrdila to, co už všichni dávno víme. Módní průmysl stále propaguje ultra štíhlé modelky jako aspirativní ideál krásy. Výzkum odpovídá i aktuálnímu dění na hollywoodské scéně, před jejímž zrakem herečky hubnou na kost ze dne na den. Komu podobné praktiky slouží a lze je vůbec nějakým způsobem narušit?
To, že po přehlídkových molech kráčí modelky, které svým typem těla ani zdaleka nereflektují průměrné zákaznice luxusních značek, není novinkou. Čím dál častější fotografie vyhublých celebrit ale problém, jenž v období „body positivity“ zdánlivě dřímal, vrací opět na scénu. Do popředí ho posouvá i nedávný výzkum potvrzující, že módní průmysl nadále propaguje extrémní štíhlost jako žádaný ideál krásy.
Studie s názvem Cultural Evolution of Human Beauty Standards zanalyzovala na 800 tisíc fotografií za posledních 25 let z přehlídkových mol, reklam, editorialů nebo titulních stránek módních magazínů. Výsledek byl jasný, ultra štíhlé modelky jim bezesporu vévodily. Obzvláště patrný měl být tento závěr u high-end značek, u nichž byla štíhlost „nadměrně zastoupena“. A to navzdory jistému pokroku v diverzitě.
Zdroj: Gucci
Výzkum totiž zaznamenal rovněž signály rozmanitosti, tu ovšem táhla hlavně inkluze plus-size modelek. U žen jiné než bílé barvy pleti byla přitom 4,5krát vyšší pravděpodobnost, že budou také plus-size, což dle prohlášení výzkumníků pro server WWD vedlo ke spekulacím, že „módní průmysl konsoliduje více znaků diverzity na již tak nedostatečně zastoupené jedince, spíše než aby strukturálně rozšiřoval inkluzivitu.“
Štíhlost jako marketingová past. Nekupujeme si oblečení, ale vysněnou postavu
Módní scéna se tedy od přelomu milénia stala rozmanitější, a to nejen díky různým typům postav, ale rovněž rozlišným barvám vlasů nebo očí. Studie ale upozorňuje, že nejde o zásadní změnu. Zároveň je potřeba vzít v potaz, jaké rozměry označují značky za plus-size a tedy „inkluzivní“. Výzkum totiž odhalil, že to, co móda považuje za vstupní příčku této kategorie, tedy velikost 12, je menší než velikost průměrné Američanky.
Zdroj: Saint Laurent
Dopad propagace ultra štíhlých postav, jež neodpovídají reálným zákaznicím, přitom snad ani není potřeba připomínat. Psychologické problémy a poruchy příjmu potravy jsou negativní efekty, jež ovlivňují všechny věkové i genderové skupiny. Výzkumníci proto vidí řešení například v pravidlech, která by mohly prosazovat třeba světové týdny módy. Například Milánský fashion week stanovil pro modelky minimální BMI.
Problém však nespočívá v samotných modelkách jako spíš v kulturně-sociálním prostředí, v němž se pohybují. Úřad pro reklamní standardy ve Velké Británii loni nařídil stáhnout kampaně značek Zara, Next a Marks & Spencer. Důvodem bylo právě porušení regulace stanovující, že společnosti nesmí prezentovat nezdravé typy postav jako aspirační. Úřad však označil modelky za zdravé, důvodem ultra štíhlé vizáže byla pečlivě zvolená póza, úhel kamery a osvětlení. Pro značky jde totiž o čistý marketing.
Móda nese jasnou zodpovědnost. Jak ale přistupovat k známým osobnostem?
Není nutné vysvětlovat, že luxusní módní domy neprodávají pouze oblečení. Nabízí kompletní životní styl a spolu s ním i podobu těla, která je společností dlouhodobě oceňovaná jako ta nejlepší. Návrhy jsou ušité tak, aby sedly modelkám, jejichž typ těla statisticky neodpovídá průměrným postavám žen, jež k nim zbožně vzhlíží. I proto mají značky jasnou zodpovědnost za to, jaký ideál postavy pomáhají propagovat.
Naštěstí existují již zmíněné nástroje, jako jsou pravidla týdnů módy nebo národních reklamních regulátorů, kterými lze jejich škodlivou činnost omezit. Také sociální sítě mohou přispět svou troškou do mlýna. Například TikTok loni zablokoval výsledky vyhledávání pojmu „skinnytok“, jenž selektoval obsah prezentující extrémní, nezdravou štíhlost. Podobné zásahy jsou ovšem komplexní a často problematické.
Jaký obsah a za jakých podmínek mají sociální sítě blokovat je ostatně dlouhotrvajícím a kontroverzním předmětem celospolečenských debat. Řešení problému s propagací extrémní štíhlosti není jednoznačné a možná i proto se s ním po 25 letech od éry „heroin chic“ stále potýkáme. Co víc, stává se ještě komplikovanějším. S nástupem léků GLP-1, jež pomáhají celebritám hubnout mrknutím oka, své rozuzlení ještě ztěžuje.
Příkladem je nedávná internetová diskuze nad vizáží zpěvačky Ariany Grande a herečky Jenny Ortegy. Obě se ve videích na sociálních sítí objevily s postavou, která kvůli vystupujícím kostem vyvolává v mnohých uživatelích obavy o jejich zdraví. V reakci na jejich reakci však vznikla další debata, tentokrát o tom, do jaké míry by jejich těla měla veřejnost komentovat. Ani na tuto otázku neexistuje zcela přímá odpověď.
Situaci naopak, jak už bylo naznačeno, dělá ještě složitější. Samozřejmě chceme ženy ubránit od nevyžádaného komentování jejich těl, které vychází z nedostatku informací a nerespektování soukromí. Na druhou stranu jde o veřejné osobnosti, k nimž vzhlíží miliony fanoušků, jež aspirují být jako ony. Nezbývá než neustále vést onu potřebnou konverzaci a upozorňovat na to, že ideál vytvořený (nejen) módním průmyslem je umělý a bez ostudy nerespektuje realitu, v níž jeho milovníci vedou své životy.
Zdroje: Autorský článek
