Zapomeňte na boty, kabelky nebo šperky. Tentokrát se všechno odehrává výš. Mnohem výš. Módní domy Lanvin a Louis Vuitton si v sezóně FW26 očividně řekly, že pokud už máme sledovat módní show, budeme se muset naučit dívat jinak. Hlavy modelek a modelů se proměnily v prostor pro experiment, teatrálnost i lehce absurdní krásu. Najednou dává smysl, že to nejzajímavější z celé kolekce neleží na těle, ale nad ním. Postavené na hlavu.
Zatímco se pozornost většiny módních komentářů hodnotících kolekce FW26 stáčí k siluetám či materiálům, skutečný moment překvapení se odehrává v detailech, které se nedají ignorovat. Klobouky, pokrývky, struktury, jež zakrývají obličej, deformují proporce a nutí přehodnotit samotnou představu o tom, kde končí outfit a kde začíná objekt. Jde o divadlo. A zároveň návrat k něčemu, co móda dlouho nechávala spát.
Nečekaná dynamika na mole. Kdo jiný si ji může dovolit než Nicolas Ghesquière?
Louis Vuitton pod vedením Nicolase Ghesquière posouvá v řadě FW26 hru s pokrývkami hlavy do mytologické roviny. Kolekce inspirovaná krajinou nepřináší jen objemné siluety a vrstvení materiálů, ale i headpieces, které připomínají objekty vytesané větrem. Obří klobouky stíní tvář natolik, že modelka přestává být jednotlivcem a stává se součástí přírodního celku. Jinde se tvar láme do ostrých linií, jako by kopíroval horizonty hor nebo střechy horských chat. Cílem však rozhodně není ochrana před počasím. Spíše vizuální přenesení pohybu krajinou.
Zdroj: Reuters
Ten kontrast je fascinující. Kolekce, která vychází z praktičnosti a oděvu jako nástroje přežití, si zároveň dovolí momenty, jež s funkčností nemají nic společného. A právě v tom je její síla. Klobouky nejsou logické. Jsou výrazem a především jazykem zkušenosti návrháře, jenž zachránil kdysi umírající značku Balenciaga a poté přesedlal k přednímu francouzskému velikánu, jako je Louis Vuitton. Klobouky Nicolase Ghesquière zkrátka přehánějí, deformují, skrývají. A tím vytvářejí zcela novou a nečekanou dynamiku mezi tělem a prostorem.
Zdroj: Reuters
Značky Louis Vuitton i Lanvin si propůjčují radikalitu. Jako by se na tom dohodly
Lanvin na to jde jinak, ale stejně radikálně. Zatímco Louis Vuitton pracuje s objemem a krajinou, Lanvin si hraje s tváří jako s plátnem připraveným na malbu. Pokrývky hlavy překrývají obličej, prodlužují siluetu nebo ji naopak uzavírají do kompaktního tvaru. Některé modelky vypadají, jako by měly hlavu zasunutou do vlastního oděvu. Jiné připomínají objekty z jiné reality, které si jen na chvíli půjčily lidské tělo.
Zdroj: Lanvin
Je na tom něco zvláštně osvobozujícího. V době, kdy se tolik řeší „nositelnost“, přichází moment, který ji úplně ignoruje. A přitom taková myšlenka není nic nového. Stačí si vzpomenout na 90. léta 20. století, kdy runway běžně pracovala s headpieces jako s plnohodnotnou součástí každé kolekce. To, co dnes může působit nezvykle a extrémně, tehdy tvořilo běžnou součást nejvytříbenějšího módního jazyka.
Právě proto dává smysl, že se podobné momenty vracejí i do ready-to-wear. Ne jako kreativní výbuch haute couture kolekce, ale jako přirozená součást šatníku, která se dostává blíž k realitě. Loňský debut Jonathana Anderson u Dior otevřel dveře reinterpretaci historických tvarů, které připomínaly pirátské klobouky nebo divadelní rekvizity. Módní domy Lanvin a Louis Vuitton nyní tenhle směr rozvíjejí dál.
Zdroj: Lanvin
A možná je to celé jednodušší, než se zdá. Móda se jen znovu učí bavit sama sebou. Vrací se k momentům, kdy nebyla jen o nositelnosti a prodejnosti, ale o překvapení, nadsázce a špetce absurdity. Klobouk, který zakryje tvář. Silueta, která nedává okamžitě smysl. Detail, který vás donutí podívat se znovu. Protože někdy stačí zvednout pohled o pár centimetrů výš. A celý outfit začne dávat úplně jiný smysl.
Zdroje: Autorský text
