Na stolech se znovu lesknou stříbrné podnosy, v koktejlových sklenkách tančí červené třešně a plátky okurky se stáčejí do spirál, jako by chtěly vyprávět příběh elegance minulých dekád. Gastronomie objevuje půvab retra. Ne jako nostalgii, ale staronový styl luxusu. V době minimalistických menu se vrací šarm opulentních receptů, které slaví detail, barvu i rituál.
Krevetový koktejl, chlebíčky s citrónovou spirálou, vintage dorty s třešničkami. Jídla, která kdysi definovala slavnost, vstupují do současnosti s novou noblesou. Mladí šéfkuchaři reinterpretují klasiky 60. a 70. let a food bloggeři z nich vytvářejí galerijní objekty. Retro kuchyně se tak postupně mění v kulturní statement. Starý jídelní luxus se přesouvá z rarity směrem k velké pozornosti, s níž se také umně servíruje.
Na jídelním stole vládne maximalismus. Krevetový koktejl i spirály citrónu se vrací
Po letech, kdy vládla estetika „čistého talíře“ a konceptuální jednoduchost, se gastro scéna obrací k estetice hojnosti. Vintage jídlo fascinuje teatrálností. Vrstvy pomazánek, spirály citronové kůry, omáčky s leskem šampaňského. Je to návrat k době, kdy se stůl chápal jako glamour a servírování jako umění na Broadway. Luxus vychází z péče a rukopisu. Vyvolává vizuální zážitek, oslovující i generaci, jenž ho nezažila.
Zdroj: Unsplash
Symbolem éry jídelního optimismu a společenského sebevědomí je bezpochyby krevetový koktejl. Vznikl koncem 50. let ve Velké Británii, údajně díky šéfkuchařce Fanny Cradock, která ho uvedla do televizního programu BBC jako ztělesnění moderního stolování. Postačí vám sklenka na nožce, listy křehkého salátu, omáčka Marie Rose z kečupu, majonézy a kapky koňaku a navrch růžový ocas krevety.
Zdroj: Pexels
V 60. letech se stal rituálem, symbolem společenského vzestupu, vizitkou vkusu. V Americe ho servírovaly hotelové bary, v Londýně ho obdivovala třída mladých yuppies a v Československu se stal snem z televizních obrazovek. Dnes se krevetový koktejl vrací s kultivovanou sebeironií. Bary a restaurace ho zjemňují emulzí z yuzu, salát nahrazují plátky fenyklu a ledového jablka. Výsledkem je dokonalá rovnováha mezi retro twistem a současným gestem.
Zdroj: Nadia Lee Cohen
Krevetový koktejl patří i do vizuálního slovníku současné kultury. Na stránkách fotografické knihy Julie Bullard od Nadii Lee Cohen se stává objektem touhy, stejně jako tradiční cukrovinky. Artefakt s leskem, který připomíná plakát z dávné kuchyně, ale působí zcela moderně. Retrem posedlá umělkyně dokazuje, že retro jídlo může být stejně estetické jako móda. Dekadentní, absurdní, a právě proto neodolatelné.
Nelze opomenout retro symbol luxusu. Na vrcholu pyramidy leží Humr Thermidor
Humr Thermidor byl kdysi symbolem nejvyššího kulinářského luxusu. Ikonické francouzské jídlo, které ovládlo slavnostní tabule 70. a 80. let. Zapečené kousky humra ve smetanové omáčce s hořčicí, brandy a sýrem se tehdy servírovaly v jeho vlastním krunýři, často na stříbrném tácu a s grácií, jakou by dnes leckdo považoval za příliš okázalou. Jenže přesně to je na něm to kouzelné. Kombinace výrazné chuti, precizní přípravy a teatrální prezentace retro jídel.
Retro jídlo krevetami a chlebíčky nekončí. Svou kapitolu si zaslouží i sladké
Svůj vrchol zažívá aktuálně i sladké retro. Vrstvené dorty s máslovým krémem, nakládané třešničky, křehké pusinky a krajkové ozdoby. To vše opět definuje vizuální luxus. Dort, který kdysi stál na svatebních stolech našich rodičů, dnes nabízí vyhlášení pražští cukráři i mladí influenceři. Cukrárny tvoří dorty, jež vypadají jako z rodinných alb, jen jsou dokonale vyvážené, s lehčí texturou a sofistikovanou chutí.
Zdroj: Unsplash
Právě estetika návratu zdobeného jídla se odráží i v dalším trendu. Dekorativních ovocných mísách. To, co jsme kdysi vídali na svatebních hostinách se znovu objevuje na moderních stolech. Jen s větší dávkou hravosti a designového citu. Vyřezávaný meloun ve tvaru labutě, ananas proměněný v palmu nebo hrozen z bobulek hroznů a sýrů. Všechna tato dekorační jídla opět symbolizují zábavnou noblesu.
Retro kuchyně dnes definuje novou estetiku přítomnosti. Její síla spočívá v rytmu, textuře, v odvážné práci s barvou. V době, kdy se vše zrychluje, představuje zpomalený luxus. Chvíli, kdy lesk třešně v koktejlu připomene, že tradiční krása může být tím nejaktuálnějším požitkem. Vintage gastronomie tak přestává být minulostí a stává se novou inspirací. Oslavuje to, co trvá. Chuť, gesto, detail.
Zdroje: Autorský text
