Autor hitů jako Challengers, Bones and All nebo Call Me By Your Name natočil snímek, který pro změnu musí o pozornost bojovat. Film plný hvězdných herců After the Hunt z dílny Lucy Guadagnino čelí kritice. Příběh o nuancích konceptu #MeToo vyvolává nezodpovězené otázky, zmatení i zklamání. Záleží ovšem na tom, jak ho pochopíte a co si z něho hodláte odnést.
Pečlivě vybraný soundtrack, záběry hodné umění a hvězdné herecké výkony. To vše snímku After the Hunt nechybí, přesto po své premiéře loni na podzim čelí značné kritice. Film z dílny Lucy Guadagnino nese stopy jeho mistrovské práce. Režisér ostatně stojí za tituly jako Bones and All, Challengers či Call Me By Your Name. Zdá se ovšem, že tentokrát se jeho dílo zaseklo na scénáři, jenž mnohým divákům nedá spát.
„Ne vše musí být příjemné jako teplá koupel.“ After the Hunt diváky znejistí
After the Hunt popisuje smyšlenou aféru typu #MeToo odehrávající se na prestižní univerzitě Yale. Uprostřed ní se ocitne vážená profesorka a feministka Alma Imhoff (Julia Roberts). Její studentka Maggie Price (Ayo Edebiri) se jí svěří s tíživým tajemstvím. Kolega a blízký přítel Almy, charismatický Hank (Andrew Garfield), ji měl znásilnit. Alma následně zažívá sérii dilemat probouzející dávno zapomenuté vzpomínky.
Zdroj: La Biennale
Většina kritiky směřuje právě k postavám. Divákům se zdají nesrozumitelné, nemorální a ztracené uprostřed bouře bez jasných odpovědí. Film totiž nikdy jasně neodpovídá na to, zda je obvinění pravdivé, či nikoli. Zároveň sledujeme Almu, která by z hlediska své kariéry a často pronášených hlubokých filozofických myšlenek měla přirozeně stát na straně Maggie, jak pomalu ztrácí půdu pod nohama. A to bolí.
Zastánci filmu však právě tento pocit pokládají za zásadní. Alma v jedné chvíli ve filmu jako zástupkyně generace X mladší Maggie vysvětluje, že „ne všechno na světě má být komfortní jako teplá koupel“ s tím, že někdy bychom „měli být donucení se cítit nepříjemně“. Film skrze nepohodlí nutí k zamýšlení se nad chováním postav, jejich motivací, ale i tím, jak bychom se v podobné situaci zachovali sami.
V konečném důsledku se scénář z dílny Nory Garrett nepřiklání ani na jednu stranu, nehodnotí s jistotou, co by měl být výsledek spletitých argumentů. Spíše poukazuje na to, jak abstraktní teorie popraskají ve chvíli, kdy dojde na osobní zisk, kariéru a přirozenou potřebu chránit vlastní zájmy. Zároveň s ladností vlastní režisérovi Lucovi Guadagnino ukazuje, že nic není černobílé, ani postavy, které chceme chránit.
Zdroje: Autorský článek
