Fotokniha Fishworm přináší obrazový svět, který působí syrově, intimně a fyzicky. Vznikla z nalezených snímků, osobní zkušenosti a dlouhodobého soužití s krajinou amerického státu Maine. Publikace pracuje s neuhlazenou estetikou a nechává fotografie dýchat vlastním tempem. Nepodává výklad, naopak nabízí ponoření a tvorbu vlastního významu. Výsledkem je vizuální materiál, který zůstává v těle déle než v paměti a ocení ho každý milovník černobílého světa.
Autoři knihy Fishworm se pohybují mimo instituce, mimo galerie, mimo akademický jazyk. Jejich práce vychází z každodennosti, náhody a trpělivého sběru. Fotografie fungují jako stopa života, který se odehrává stranou pozornosti. Publikace staví na dotyku, opotřebení a vrstvení času. Každá stránka připomíná nalezený fragment syrového, opotřebovaného a reálného světa. Některé jsou dokonce trochu „creepy“.
Sedm let obrazů v rurálním Maine. Fishworm jako vizuální archiv cizích životů
Za knihou Fishworm stojí dvojice umělců a životních partnerů, Pia Paulina Guilmoth a Jesse Bull Saffire, která za sedm let systematicky shromažďovala fotografie v okruhu 60 mil od svého domova v rurálním Maine. Snímky pocházejí z opuštěných domů, výprodejů, zaplavených školních budov či odpadních hromad. Obrazy nesou stopy předchozího života, cizího dotyku a času, jenž se na nich podepsal.
Zdroj: Void
Zásadní roli v podobě knihy hraje technika. Autoři fotografie digitalizovali a tiskli pomocí starého kopírovacího stroje Xerox, nalezeného venku, vystaveného dešti a chladu. Tisk působí hrubě, zrnitě a nestabilně. Tato „kvalita“ dodává publikaci charakter fyzického objektu, který se nesnaží o dokonalost. Obraz se stává materiálem, s nímž lze zacházet intuitivně a bez úcty k tradiční hierarchii fotografického řemesla.
Zdroj: Void
Fishworm čerpá ze „zine culture“ (ta označuje nízkonákladovou, autorsky svobodnou publikační praxi vycházející z DIY principů), která oba autory formovala dávno před vstupem do světa galerijní fotografie. Guilmoth se v rozhovoru pro magazín Dazed vrací ke svým prvním xeroxovým sešitům, prodávaným za pár dolarů v lokálních obchodech s hudbou. Kniha se k této zkušenosti otevřeně hlásí. Působí jako návrat k bezprostřednosti, kde rozhoduje impulz, rytmus ruky a momentální pocit.
Publikace funguje jako otevřený prostor. Chronologie šla velkou obklikou
Obsah knihy navíc nepodléhá chronologii ani tematickému třídění. Fotografie z let 1940 až 2025 se prolínají svobodně a bez jakéhokoliv vysvětlení. Každá stránka vyvolává otázky po původu, okolnostech a motivech, které zůstávají záměrně otevřené. Celek proto připomíná vizuální adresář jednoho kraje, sestavený z náznaků, útržků a ticha mezi nimi.
Zdroj: Void
Silnou vrstvu tvoří i sociální kontext. Maine, který Fishworm zachycuje, se výrazně liší od turistického obrazu známého z lesklých magazínů. Jde o kraj izolace, fyzické práce, ekonomického tlaku a života mimo kulturní centra. Pro queer komunitu představuje každodenní existenci plnou napětí a bdělosti. Tento prožitek se do knihy otiskuje skrze výběr obrazů i jejich seskupení.
Autoři označují Fishworm s ironickou něhou jako „dykes digging through trash“. Tento popis zbavuje projekt akademické distance a přibližuje jej skutečnosti, z níž vychází. Publikace stojí stranou reprezentace, která bývá spojována s privilegovanými hlasy. Místo teorie nabízí zkušenost. Místo vysvětlení tělesný dojem. Fishworm je knihou, ke které se čtenář vrací bez pevného začátku a konce. Každé otevření přináší jinou cestu, náladu, detail. Publikace funguje jako prostor, ne lineární vyprávění. Právě v otevřenosti tkví její síla i smyslná temnota.
Zdroje: Dazed, Lokator 100, Instagram
