Móda nikdy nebyla jen o oblečení. Oděvem ostatním sdělujeme, kdo jsme, kam patříme a někdy také proti čemu stojíme. Politická hesla se objevují na přehlídkových molech, červených kobercích i tričkách luxusních značek. Je ale móda skutečně nástrojem odporu, nebo je z aktivismu další prodejný produkt?
Módní průmysl lze od politiky jen těžce oddělit. Podzimní fashion week v Paříži probíhal v době politické a ekonomické nejistoty, kdy ve Francii protestovali studenti kvůli stavu školství a místní vláda představila rozpočet počítající se škrty ve výši 43 miliard euro. Přehlídky přesto nabízely především únik do světa fantazie, lehkosti a krásy. Průsvitné látky, éterické siluety a pocit jedinečnosti byly protiváhou realitě.
Zdroj: Dior SS17 | FW18
Historie módního aktivismu je mnohem delší než současná éra sloganových triček. Ale pojďme se bavit o současnosti. Jedním z nejznámějších příkladů novodobého aktivismu byla přehlídka módního domu Dior v roce 2016, kdy tehdejší kreativní ředitelka Maria Grazia Chiuri při své debutové kolekci představila tričko s nápisem We Should All Be Feminists. Spárovala jej s působivou večerní tylovou sukní a jednoduchými teniskami. Během několika hodin fotografie právě tohoto outfitu zaplavily média po celém světě.
Téma feminismu nebylo pouhým nápisem na oblečení, odráželo se i ve výběru hudby, odkazu na aktivistku Chimamandu Ngozi Adichie, v samotných návrzích. Návrhářka rok poté na feministickou linku navázala řadou s názvem Why Have There Been No Great Women Artists. O deset let později už podobný způsob komunikace nepůsobí tak překvapivě. Sloganové tričko se stalo jedním z nejjednodušších způsobů, jak dát oblečení politický význam. Jenže právě jeho jednoduchost je zároveň jeho největší slabinou. Co se stane s politickým sdělením ve chvíli, kdy ho lze jednoduše koupit?
Protect the Dolls! Správně mířená iniciativa může mít konkrétní dopady
Loňský příklad trička s nápisem Protect the Dolls od Connera Ives ukazuje, že odpověď nemusí být nutně cynická. Ives kousek původně vyrobil jako osobní reakci na rostoucí proti-trans rétoriku v Británii. Když se slogan objevil na konci jeho londýnské přehlídky, okamžitě získal mnohem širší význam. Z původně jednorázového kusu se po veřejné podpoře stal produkt, jehož prodej pomohl získat organizaci Trans Lifeline asi 380 tisíc liber. Za jediný měsíc přišlo návrháři zhruba 5 tisíc objednávek.
Zdroj: Connor Ives
To je podstatný rozdíl. Aktivistické oblečení nemusí být automaticky prázdným gestem jen proto, že se prodává. Pokud za ním stojí konkrétní iniciativa, peníze putují ke konkrétní organizaci a samotný design vychází z reálné zkušenosti komunity, může mít tričko větší dopad než jen několik hodin pozornosti na sociálních sítích. Kampaň Protect the Dolls navíc ukázala, jak se výraz původně spojený s queer ballroom kulturou může prostřednictvím módy dostat k mnohem širšímu publiku.
A co my ostatní? Poukazovat na nerovnosti v prostředí luxusu je trochu paradox
Ještě dál nedávno zašli návrháři Steven Raj Bhaskaran a Hannah Rose Dalton, kteří stojí za značkou Matières Fécales. Jejich jarní kolekce pro rok 2027 byla postavená na myšlence přerozdělení reprezentace. Zatímco předchozí sezonu pojali jako satirický pohled na svět jednoho nejbohatšího procenta společnosti, tedy miliardářů a nejbohatší klientely, tentokrát obrátili pozornost právě k oněm zbylým 99 procentům.
Zdroj: Matières Fécales | SS27
První část kolekce byla výrazně autobiografická. Bhaskaran se inspiroval životem své matky, sestry i neteře a pracoval také s náboženskými vlivy, které ho provázely během dospívání. Zakryté hlavy modelů měly podle něj představovat zahalení mužské identity a obrácení konvence, jež je častěji spojována s ženami. Patriarchální hypermaskulinita podle jeho vysvětlení může fungovat jako závoj, jenž mužům brání ukázat jejich skutečné já. Jenomže je to opravdu kritika, když ji představujete na jedné z nejluxusnějších módních platforem, kde v první řade sedí Rihanna?
Politika módní infrastruktury. Kdo v ní opravdu rozhoduje?
Móda si pořád na něco hraje, vždyť o tom celém vlastně je. Škoda, že už to ale zachází za hranice morálních zásad. Met Gala letos čelilo protestům kvůli účasti a finanční podpoře miliardáře a majitele Amazonu Jeffa Bezos a jeho manželky Lauren Sánchez Bezos. Pár měl akci podpořit až 10 miliony dolarů. Souběžně s akcí protestovali zaměstnanci Amazonu proti pracovním podmínkám společnosti. Vedle Met Gala proto vznikla alternativní akce Ball Without Billionaires, na níž se spojili odboráři, aktivisté, pracovníci Amazonu a návrháři. Jejím tématem bylo Labor Is Art.
Zdroj: Profimedia
Tady už nejde jen o otázku, jak mohou být šaty politické. Politická se stává samotná infrastruktura módy, tedy kdo přehlídku financuje, kdo na ní vydělává, kdo dostane pozvánku a kdo zůstane přede dveřmi. Móda může mluvit o reprezentaci, právech nebo společenské změně, zároveň je ale financována velkými korporacemi a funguje uvnitř systému založeném na penězích a moci. Sociální sítě dnes navíc tyto rozpory mnohem rychleji odhalují. Velmi nápadný byl podobný rozkol i na letošní edici Vogue World v Miláně, který sponzorovala společnost OpenAI.
Zdroj: Reuters
Slovíčkaření a hraní si na něco, co je ve skutečnosti naopak, ukázaly letos v září i události kolem Newyorského fashion weeku. Protestující z organizace PETA narušili přehlídku COS a tehdejší prezident a CEO CFDA Steven Kolb byl někým z publika natočen na telefon, jak jednoho z protestujících fyzicky zadržuje. Zástupci CFDA následně oznámili, že Kolb byl z funkce odvolán. Celý incident ukazuje na větší problém. Může módní průmysl tvrdit, že podporuje odlišné názory a společenský dialog a současně se snažit umlčet někoho, kdo tento dialog vede přímo na jeho půdě?
Vše ale není ztraceno. Móda má moc, jen ji musí správě nasměrovat
Móda ale není zavrhnutí hodná. Když se v Kyjevě v září konal Ukrajinský týden módy, ruské útoky na město zesílily. Přehlídky pokračovaly za přísných bezpečnostních opatření, při poplachu se program přerušoval a tři show se konaly přímo v krytech. Přesto se podařilo představit kolekce 50 značek. Pro organizátory nebylo pokračování pouze otázkou obchodu, ale také udržení platformy, která ukrajinské módě poskytuje mezinárodní viditelnost a ukazuje určitou odolnost ukrajinského národa.
Podobně se rozhodli pokračovat i organizátoři fashion weeku v Tbilisi, přestože Gruzie čelí politické a společenské nestabilitě a část queer návrhářů ze země odešla. Pro zakladatelku Mercedes-Benz Fashion Week Tbilisi Sofii Tchkonia nebylo řešením akci zrušit. V době politické krize bylo podle ní důležité, aby se fashion week konal. Móda má totiž zvláštní schopnost pohybovat se mezi odporem a komercí. Umí zviditelnit problém. Umí dát hlas lidem, kteří ho nemají, ale stejně snadno může jejich zkušenost použít jako součást marketingu. Umí být radikální a současně velmi nedostupná.
Móda není politika a tričko není protestní hnutí. Přesto může vytvořit prostor, v němž se o politice začne mluvit. Dokáže přinést určité téma lidem, kteří by ho jinak ignorovali. Může dát peníze organizaci, jež je skutečně potřebuje. Může udržet při životě kreativní scénu země, v níž probíhá válka. A může také ukázat, že za krásnými šaty existuje systém lidí, peněz a moci, o kterém už nejde tak snadno mlčet.
Zdroje: Autorský článek
