Více
    Redakce

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―

    Za zrodem brněnské značky Zkomnaty stála láska pro vintage i touha po udržitelné módě. Její autorka Viviana Bordásová šije nadčasové kousky, které se nebudete bát vzít do divadla, ani na pizzu. Oblečení totiž dle ní občas bereme až moc vážně. Svůj jedinečný postoj k módě projevuje talentovaná tvůrkyně i ve svých kolekcích, pohybujících se mezi stylovou nestárnoucí klasikou a hravými limitovanými návrhy.

    Co vás donutilo začít tvořit „s čistým svědomím“, jak sama píšete na webu Zkomnaty?

    Soustředím se na přírodní materiály a snažím se, aby byla moje móda udržitelná. A pokud šiju z umělých látek, tak pochází z velkoobchodu secondhandových textílií Textile Mountain. Samozřejmě i já mám ale nějakou stopu, vytvářím nové věci. Pro mě ale „čisté svědomí“ znamenalo, že nebudu v Asii zaměstnávat děti nebo kupovat látky z jiných kontinentů.

    Vybavujete si nějaký první moment, kdy jste si řekla, že chcete šít šetrně k životnímu prostředí? Spousta výrobců k tomuhle uvědomění nikdy nedojde. 

    Už od svých 14 let jsem nosila věci ze second handů. Bavilo mě hledání pokladů. Vždy jsem se snažila fungovat udržitelně. Zase to ale neznamená, že bych bedlivě sledovala českou scénu udržitelné módy. Jednak si chci při tvoření udržet čistou hlavu, také si ale oblečení pro sebe buď ušiju, nebo koupím v second handech. Je to ta nejekologičtější možnost, pokud nechcete chodit nahá.

    Zdroj: Zkomnaty

    Ještě před založením Zkomnaty jste vlastnila obchod s vintage módou Retro komnata. Jak jste překlenula svou lásku ke kouskům ze second handů k tomu, že jste je začala sama rozprodávat?

    Vintage oblečení jsem zkrátka zbožňovala. Vždy když jsem cestovala, udělala jsem si mapu sekáčů a všechny je navštívila. Po návratu z jednoho výletu jsem si řekla, že to taky zkusím. Tehdy jsem za studií měla brigádu v kamarádčině obchodě s prádlem a to mě taky popostrčilo k tomu, že bych něco podobného zvládla. Byl to upřímně docela freestyle.

    Měla jsem na účtě třeba 20 tisíc korun a vlastnila obchod, který jsem nemohla opustit. Měla jsem ale velké štěstí, že se mi sen splnil a fungovalo to. Jenom jsem pak po pěti letech vyhořela a už to dělat nechtěla. Dnes už to asi tak jednoduché není, protože jsem tehdy otevřela první obchod s vintage oblečením v Brně. Ta konkurence bude jiná.

    Jak jste se tedy od Retro komnaty dostala až k tvorbě Zkomnaty?

    Vytvořit první mini kolekci mě napadlo, když jsem viděla, že po některých secondhandových kouscích z mého vintage shopu je velká sháňka, ale nemám jich tolik. Řekla jsem si, že trochu šít umím, naučila mě to mamka, tak proč bych to nezkusila. Zároveň jsem chtěla vytvořit univerzální kousky, které by obléklo více typů postav. 

    Zdroj: Zkomnaty

    Sama jsem nikdy neměla modelkovskou postavu, vždy jsem měla prsa, zadek a trochu užší pas. A bez elastických materiálů není tak snadné takovou postavu obléct. Chtěla jsem ale, aby mé zákaznice po kousku sáhly i po několika letech. Tehdy, to bylo šest let zpátky, jsem vážila o asi 14 kilo víc a ty šaty, co jsem tehdy ušila, mi pořád jsou. Takže mise splněna.

    Nechci, aby nás oblečení omezovalo. Inspiruju se svým okolím i finskou přírodou

    Kdybyste měla značku představit někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, jak byste ji prezentovala? 

    Soustředím se na modely, které jsou nadčasové a udržitelné. Trendy se snažím spíše potlačit. Nechci, aby zákaznice měly šaty jen na sezónu. Také mám univerzální velikosti a snažím se být elegantní. Tvořím proto šaty, které si vezmete jak do divadla, tak do práce. Chtěla bych, aby lidé sáhli po hezkých věcech, i když jdou „jen na pizzu“. Zároveň nechci tvořit luxusní šaty, ve kterých si budete bát venku sednout. Někdy bereme oblečení až moc vážně. Pořád je to kus věci, sloužící k tomu, abychom nechodili nazí. Nechci, aby nás omezovalo.

    Zdroj: Zkomnaty

    Zmínila jste, že vás naučila šít maminka. Jaké pro vás byly začátky, když jste měla jen minimální zkušenosti?

    Nechtějte vidět, co jsem tehdy ušila, bylo to strašné. Učím se do teď a pořád jsou věci, na které bych si netroufla. Jsem ale takový samouk, a to tak nějak ve všem. S první kolekcí mi proto pomáhala mamka, abych si byla jistá, že budou kousky kvalitní. I nyní mám občas imposter syndrom (jev, při kterém někdo pochybuje o svých dovednostech či talentu, pozn. red.), protože vím, že tu krejčovinu někdo třeba i vystudoval. Ale vím, že to, co šiju, umím dobře.

    Zkomnaty tedy organizujete úplně sama? 

    Ano, vše si dělám sama a mám to tak i ráda. Když něco pokazím, můžu být naštvaná jen sama na sebe. Mám navíc tendenci si ze všech spolupracovníků dělat kamarády. O to těžší je jim práci delegovat. Pracuji proto jen s modelkami, i když s nimi se vlastně také přátelím. Jsem proto ráda, že můžu focení spojit s tím, že je vidím. Třetinu roku žiju ve Finsku, a tak když jsem v Brně, nemám moc čas. 

    Z Finska pak řídíte značku na dálku?

    Mám ve Finsku přítele a jezdím tam už asi dva roky. Do teď jsem si vždy vzala třeba na 10 dní volno. O to víc jsem pak musela pracovat po návratu. Nyní mě ale čeká novinka, konečně jsem si tam totiž pořídila šicí stroje. Hromadím tam navíc už dlouho secondhandové látky, které chci zpracovat. Takže nyní budu moct z Finska i pracovat.

    Zdroj: Zkomnaty

    Jakým způsobem hledáte inspiraci? 

    Návrhy většinou vznikají tak, že potřebuji něco na sebe. Příkladem jsou šaty, které jsou do teď mým nejoblíbenějším návrhem, a to Bez mlíka, bez cukru. Vytvořila jsem je o půlnoci v předvečer svého „slučáku“, 10 let po maturitě. Ušila jsem si klasické áčkové šaty s balonovými rukávy. A po třech letech je na e-shopu pořád najdete. Inspiraci ale hledám i v tom, co vidím kolem sebe nebo co dělám.

    Loni jsem nám třeba chtěla s kamarádkou vytvořit ladící šaty pro naši dovolenou v Itálii. Látkou jsem se inspirovala u finské kamarádky, která měla byt potapetovaný vzory a výraznými barvami. Jinak hodně čerpám z finské přírody. Z ní vycházejí i dvoje nejoblíbenější šaty loňska. Jedny byly inspirované polární září a druhé moruší, která roste v Laponsku. Vypadá jako oranžový obláček, a přesně tak působily i ty šaty.

    Jací favorité v nabídce Zkomnaty dlouhodobě vyhrávají?

    Zrovna zmíněný střih Bez mlíka, bez cukru je nejoblíbenější, a to v lahvově zelené. Potom následují šaty, které jsem navrhla loni na podzim, takzvané Tie-up dress s vázáním. Nechala jsem si je taky, a to už se všemi nedělám. 

    Testuju i vlastní plavky. Nechci ale, aby se jednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte 

    Ušít kvalitní oblečení není jen tak. Co vše zahrnuje tvorba jednoho kousku?

    Napřed mě musí oslovit látka. Než mi dojde do rukou, tak se ale o střihu nerozhoduji. Potřebuji ji držet, abych věděla, co je možné. Mám asi tři kostry a z těch vycházím, jelikož jsem si jistá, že budou sedět téměř všem. Ušitý kus si buď nechám, nebo ho dám kamarádce. Vždy ho ale potřebuji vidět na někom jiném. Kousky si nikdy nešiju dopředu, a proto mi nezůstávají zbytky. Jen si musím šaty nastřihnout, abych věděla, kolik jich z dané látky ušiju.

    Zdroj: Zkomnaty

    Jak hledáte nové látky?

    Mám asi pět různých dodavatelů. Všechny látky jsou z Evropské unie a některé vyloženě z Česka, ty používám primárně. Pak odebírám od české firmy Textile Mountain, což je prodejce deadstock látek, který je vykupuje jak ze zrušených továren, tak od lidí. Loni jsem ale odkoupila nějaké látky i sama. Ozvala se mi třeba slečna z Prahy, že našla na půdě po babičce role flanelu. 

    Ve vaší nabídce najdou zájemkyně převážně šaty, ale také topy, sukně nebo kalhoty. Do jaké části šatníku se chcete ještě pustit?

    Jednu novinku už mám hotovou, ale testuju ji. Jsou to jednodílné plavky. Hrozně ráda totiž plavu. Už je nosím i do bazénu, ale nastává mi jistý konflikt. Produkovala bych totiž něco, co není z přírodního materiálu. Potřebuju si být navíc jistá, že plavky vydrží alespoň tři roky. Aby se nejednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte. Další zádrhel je, že u nich budu muset řešit i velikosti. Ale už se na ně moc těším.

    Jakým způsobem přemýšlíte nad tím, jak zákaznice na české módní scéně zaujmout? Zvlášť, když Češi možná nejsou zvyklí za udržitelnou módu připlácet.

    Toho jsem se asi nejvíc bála, když jsem se do značky pustila. I když tenkrát stály moje šaty polovinu, protože jsem si netroufla svoji práci nacenit. Sama jsem se obávala, jestli se tím zvládnu uživit. Protože to není zrovna levná záležitost. Byla jsem ale překvapená, že ta poptávka tam je. To mi něco říká i o české klientele. Že když je něco kvalitní a mohlo by to slušet delší dobu, tak za to zaplatí.

    A nemluvím jen o sobě, je tu spousta značek, co dělá něco podobného jako já. Zákazníky si mezi sebou spíše přehazujeme. Samozřejmě jich je ale čím dál více, protože mladší generace je uvědomělejší. Neřekla bych ale, že jsme na české scéně konkurenti. Spíš táhneme za jeden provaz. Jsem si skoro jistá, že člověk, co má šaty ode mě, má jedny i od jiné české značky. 

    Máte pocit, že k tomu musela česká scéna dospět? Třeba na základě porovnání toho, jak trh vypadal v době, kdy jste začínala?

    Tehdy jsem se musela obhajovat jako blázen. Kamarádky ani v sekáčích nakupovat nechtěly. Myslím, že v dnešní době je ale velmi ojedinělé znát někoho, kdo to tak má. Od té doby se trh brutálně změnil. V tomhle je práce odvedená tak trochu za vás, protože to povědomí tam je. A značky už se nemusí tolik obhajovat.

    Zdroje: Instagram, Zkomnaty

    Autor článku:
    Kateřina Hlaváčková
    Kateřina Hlaváčkováhttps://fashionup.cz/author/katerina-hlavackova/
    Kateřina je šéfredaktorkou a editorkou FashionUP. Své články věnuje aktuálním zprávám, ale i bizarním TikTok trendům, které s nadhledem hodnotí. Baví ji analýza kostýmů populárních filmů nebo debaty nad tím, do čela jakého módního domu zamíří ikoničtí návrháři tentokrát. Do světa médií vkročila v 16 letech, kdy psala pro studentský magazín. Od té doby zkusila vše od psaní módních komentářů přes práci v newsroomu po překlad lidskoprávních reportů.

    ― Reklama ―

    Někdy bereme oblečení až moc vážně. Chci, aby ženy po mých šatech sáhly i po letech, míní autorka Zkomnaty

    ― Reklama ―

    Za zrodem brněnské značky Zkomnaty stála láska pro vintage i touha po udržitelné módě. Její autorka Viviana Bordásová šije nadčasové kousky, které se nebudete bát vzít do divadla, ani na pizzu. Oblečení totiž dle ní občas bereme až moc vážně. Svůj jedinečný postoj k módě projevuje talentovaná tvůrkyně i ve svých kolekcích, pohybujících se mezi stylovou nestárnoucí klasikou a hravými limitovanými návrhy.

    Co vás donutilo začít tvořit „s čistým svědomím“, jak sama píšete na webu Zkomnaty?

    Soustředím se na přírodní materiály a snažím se, aby byla moje móda udržitelná. A pokud šiju z umělých látek, tak pochází z velkoobchodu secondhandových textílií Textile Mountain. Samozřejmě i já mám ale nějakou stopu, vytvářím nové věci. Pro mě ale „čisté svědomí“ znamenalo, že nebudu v Asii zaměstnávat děti nebo kupovat látky z jiných kontinentů.

    Vybavujete si nějaký první moment, kdy jste si řekla, že chcete šít šetrně k životnímu prostředí? Spousta výrobců k tomuhle uvědomění nikdy nedojde. 

    Už od svých 14 let jsem nosila věci ze second handů. Bavilo mě hledání pokladů. Vždy jsem se snažila fungovat udržitelně. Zase to ale neznamená, že bych bedlivě sledovala českou scénu udržitelné módy. Jednak si chci při tvoření udržet čistou hlavu, také si ale oblečení pro sebe buď ušiju, nebo koupím v second handech. Je to ta nejekologičtější možnost, pokud nechcete chodit nahá.

    Zdroj: Zkomnaty

    Ještě před založením Zkomnaty jste vlastnila obchod s vintage módou Retro komnata. Jak jste překlenula svou lásku ke kouskům ze second handů k tomu, že jste je začala sama rozprodávat?

    Vintage oblečení jsem zkrátka zbožňovala. Vždy když jsem cestovala, udělala jsem si mapu sekáčů a všechny je navštívila. Po návratu z jednoho výletu jsem si řekla, že to taky zkusím. Tehdy jsem za studií měla brigádu v kamarádčině obchodě s prádlem a to mě taky popostrčilo k tomu, že bych něco podobného zvládla. Byl to upřímně docela freestyle.

    Měla jsem na účtě třeba 20 tisíc korun a vlastnila obchod, který jsem nemohla opustit. Měla jsem ale velké štěstí, že se mi sen splnil a fungovalo to. Jenom jsem pak po pěti letech vyhořela a už to dělat nechtěla. Dnes už to asi tak jednoduché není, protože jsem tehdy otevřela první obchod s vintage oblečením v Brně. Ta konkurence bude jiná.

    Jak jste se tedy od Retro komnaty dostala až k tvorbě Zkomnaty?

    Vytvořit první mini kolekci mě napadlo, když jsem viděla, že po některých secondhandových kouscích z mého vintage shopu je velká sháňka, ale nemám jich tolik. Řekla jsem si, že trochu šít umím, naučila mě to mamka, tak proč bych to nezkusila. Zároveň jsem chtěla vytvořit univerzální kousky, které by obléklo více typů postav. 

    Zdroj: Zkomnaty

    Sama jsem nikdy neměla modelkovskou postavu, vždy jsem měla prsa, zadek a trochu užší pas. A bez elastických materiálů není tak snadné takovou postavu obléct. Chtěla jsem ale, aby mé zákaznice po kousku sáhly i po několika letech. Tehdy, to bylo šest let zpátky, jsem vážila o asi 14 kilo víc a ty šaty, co jsem tehdy ušila, mi pořád jsou. Takže mise splněna.

    Nechci, aby nás oblečení omezovalo. Inspiruju se svým okolím i finskou přírodou

    Kdybyste měla značku představit někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, jak byste ji prezentovala? 

    Soustředím se na modely, které jsou nadčasové a udržitelné. Trendy se snažím spíše potlačit. Nechci, aby zákaznice měly šaty jen na sezónu. Také mám univerzální velikosti a snažím se být elegantní. Tvořím proto šaty, které si vezmete jak do divadla, tak do práce. Chtěla bych, aby lidé sáhli po hezkých věcech, i když jdou „jen na pizzu“. Zároveň nechci tvořit luxusní šaty, ve kterých si budete bát venku sednout. Někdy bereme oblečení až moc vážně. Pořád je to kus věci, sloužící k tomu, abychom nechodili nazí. Nechci, aby nás omezovalo.

    Zdroj: Zkomnaty

    Zmínila jste, že vás naučila šít maminka. Jaké pro vás byly začátky, když jste měla jen minimální zkušenosti?

    Nechtějte vidět, co jsem tehdy ušila, bylo to strašné. Učím se do teď a pořád jsou věci, na které bych si netroufla. Jsem ale takový samouk, a to tak nějak ve všem. S první kolekcí mi proto pomáhala mamka, abych si byla jistá, že budou kousky kvalitní. I nyní mám občas imposter syndrom (jev, při kterém někdo pochybuje o svých dovednostech či talentu, pozn. red.), protože vím, že tu krejčovinu někdo třeba i vystudoval. Ale vím, že to, co šiju, umím dobře.

    Zkomnaty tedy organizujete úplně sama? 

    Ano, vše si dělám sama a mám to tak i ráda. Když něco pokazím, můžu být naštvaná jen sama na sebe. Mám navíc tendenci si ze všech spolupracovníků dělat kamarády. O to těžší je jim práci delegovat. Pracuji proto jen s modelkami, i když s nimi se vlastně také přátelím. Jsem proto ráda, že můžu focení spojit s tím, že je vidím. Třetinu roku žiju ve Finsku, a tak když jsem v Brně, nemám moc čas. 

    Z Finska pak řídíte značku na dálku?

    Mám ve Finsku přítele a jezdím tam už asi dva roky. Do teď jsem si vždy vzala třeba na 10 dní volno. O to víc jsem pak musela pracovat po návratu. Nyní mě ale čeká novinka, konečně jsem si tam totiž pořídila šicí stroje. Hromadím tam navíc už dlouho secondhandové látky, které chci zpracovat. Takže nyní budu moct z Finska i pracovat.

    Zdroj: Zkomnaty

    Jakým způsobem hledáte inspiraci? 

    Návrhy většinou vznikají tak, že potřebuji něco na sebe. Příkladem jsou šaty, které jsou do teď mým nejoblíbenějším návrhem, a to Bez mlíka, bez cukru. Vytvořila jsem je o půlnoci v předvečer svého „slučáku“, 10 let po maturitě. Ušila jsem si klasické áčkové šaty s balonovými rukávy. A po třech letech je na e-shopu pořád najdete. Inspiraci ale hledám i v tom, co vidím kolem sebe nebo co dělám.

    Loni jsem nám třeba chtěla s kamarádkou vytvořit ladící šaty pro naši dovolenou v Itálii. Látkou jsem se inspirovala u finské kamarádky, která měla byt potapetovaný vzory a výraznými barvami. Jinak hodně čerpám z finské přírody. Z ní vycházejí i dvoje nejoblíbenější šaty loňska. Jedny byly inspirované polární září a druhé moruší, která roste v Laponsku. Vypadá jako oranžový obláček, a přesně tak působily i ty šaty.

    Jací favorité v nabídce Zkomnaty dlouhodobě vyhrávají?

    Zrovna zmíněný střih Bez mlíka, bez cukru je nejoblíbenější, a to v lahvově zelené. Potom následují šaty, které jsem navrhla loni na podzim, takzvané Tie-up dress s vázáním. Nechala jsem si je taky, a to už se všemi nedělám. 

    Testuju i vlastní plavky. Nechci ale, aby se jednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte 

    Ušít kvalitní oblečení není jen tak. Co vše zahrnuje tvorba jednoho kousku?

    Napřed mě musí oslovit látka. Než mi dojde do rukou, tak se ale o střihu nerozhoduji. Potřebuji ji držet, abych věděla, co je možné. Mám asi tři kostry a z těch vycházím, jelikož jsem si jistá, že budou sedět téměř všem. Ušitý kus si buď nechám, nebo ho dám kamarádce. Vždy ho ale potřebuji vidět na někom jiném. Kousky si nikdy nešiju dopředu, a proto mi nezůstávají zbytky. Jen si musím šaty nastřihnout, abych věděla, kolik jich z dané látky ušiju.

    Zdroj: Zkomnaty

    Jak hledáte nové látky?

    Mám asi pět různých dodavatelů. Všechny látky jsou z Evropské unie a některé vyloženě z Česka, ty používám primárně. Pak odebírám od české firmy Textile Mountain, což je prodejce deadstock látek, který je vykupuje jak ze zrušených továren, tak od lidí. Loni jsem ale odkoupila nějaké látky i sama. Ozvala se mi třeba slečna z Prahy, že našla na půdě po babičce role flanelu. 

    Ve vaší nabídce najdou zájemkyně převážně šaty, ale také topy, sukně nebo kalhoty. Do jaké části šatníku se chcete ještě pustit?

    Jednu novinku už mám hotovou, ale testuju ji. Jsou to jednodílné plavky. Hrozně ráda totiž plavu. Už je nosím i do bazénu, ale nastává mi jistý konflikt. Produkovala bych totiž něco, co není z přírodního materiálu. Potřebuju si být navíc jistá, že plavky vydrží alespoň tři roky. Aby se nejednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte. Další zádrhel je, že u nich budu muset řešit i velikosti. Ale už se na ně moc těším.

    Jakým způsobem přemýšlíte nad tím, jak zákaznice na české módní scéně zaujmout? Zvlášť, když Češi možná nejsou zvyklí za udržitelnou módu připlácet.

    Toho jsem se asi nejvíc bála, když jsem se do značky pustila. I když tenkrát stály moje šaty polovinu, protože jsem si netroufla svoji práci nacenit. Sama jsem se obávala, jestli se tím zvládnu uživit. Protože to není zrovna levná záležitost. Byla jsem ale překvapená, že ta poptávka tam je. To mi něco říká i o české klientele. Že když je něco kvalitní a mohlo by to slušet delší dobu, tak za to zaplatí.

    A nemluvím jen o sobě, je tu spousta značek, co dělá něco podobného jako já. Zákazníky si mezi sebou spíše přehazujeme. Samozřejmě jich je ale čím dál více, protože mladší generace je uvědomělejší. Neřekla bych ale, že jsme na české scéně konkurenti. Spíš táhneme za jeden provaz. Jsem si skoro jistá, že člověk, co má šaty ode mě, má jedny i od jiné české značky. 

    Máte pocit, že k tomu musela česká scéna dospět? Třeba na základě porovnání toho, jak trh vypadal v době, kdy jste začínala?

    Tehdy jsem se musela obhajovat jako blázen. Kamarádky ani v sekáčích nakupovat nechtěly. Myslím, že v dnešní době je ale velmi ojedinělé znát někoho, kdo to tak má. Od té doby se trh brutálně změnil. V tomhle je práce odvedená tak trochu za vás, protože to povědomí tam je. A značky už se nemusí tolik obhajovat.

    Zdroje: Instagram, Zkomnaty

    ― Reklama ―

    Panter i jezevčík. Zvířecí protagonisté definují vánoční kampaně sezóny

    Vánoce jsou obdobím, na kterém si luxusní značky dávají záležet a potenciální zákazníky lákají pomocí poutavých vizuálů. Marketingovým kampaním však letos kromě tradičních a v tom nejlepším slova smyslu klišé témat, jako je láska, rodina nebo víra, dominují také zvířecí přátelé. Zatímco Carrie ze seriálu Sex ve městě by byla nadšená čtyřnohými chlupáči u značky Manolo Blahnik, společnost Cartier si na pomoc s dárky přizvala malé pantery.

    Rick Owens uvádí set ústní péče. Je libo brutalistický kartáček?

    Rick Owens přesouvá hranice svého temného universa směrem, jenž budí pozornost mezi milovníky high-end péče. Nový set uvádí svět ústní péče do prostoru, kde převládá brutalistický minimalismus, vůně na úrovni niche parfémů a rituály, jež získávají nečekanou váhu. Kolekce kombinuje estetiku sochařské drsnosti s intimní každodenností. Výsledkem je zážitek, který proměňuje běžnou ranní sekvenci v uvědomělý akt.

    St. Moritz opět dobývá sociální sítě. V čem tkví jeho kouzlo?

    Zimní sociální sítě letos opět zaplavuje estetika, která připomíná staré filmové kotouče, zrnité fotografie aristokracie a atmosféru, jež voní po dřevě, sněhu a drahém alkoholu. St. Moritz se každé předvánoční období vrací do popředí jako kulturní symbol zimního luxusu s patinou minulých dekád. Vintage snímky horských hotelů, kožešin, brýlí s masivními obroučkami a sluncem zalitých svahů budí touhu po atmosféře, jež se v moderním světě těžko replikuje.

    Styl v rádoby nudném kabátu? Odstín Cloud Dancer šéfuje roku 2026

    Cloud Dancer je Pantone barvou roku 2026. Na první pohled působí jako čistě bílá, ve skutečnosti ale obsahuje jemné teplé i studené podtóny, díky kterým je harmonická a vyvážená. Patří do rodiny bílých odstínů, které v nás vyvolávají pocit nového začátku. Outfity v této barvě přitom rozhodně nemusí působit nudně. Díky práci s texturou materiálů, propracovanému střihu a jemným detailům se z Cloud Dancer stává výrazný a elegantní prvek, jenž vynikne i bez barevných kontrastů.

    Dámské hodinky pod stromeček? Darujte moment, který trvá celý rok

    V prosinci se svět zpomalí přesně ve chvíli, kdy žena rozváže vánoční stuhu. Uvnitř dárku se objeví předmět, který na nic nečeká. Jemné kovové články sklouznou do dlaně a studený povrch pouzdra kontrastuje s všudypřítomným teplem. Dámské hodinky v tom okamžiku získají vlastní život. Zacvaknou se na zápěstí a přenesou pozornost k detailu, jenž určuje rytmus dnů i večerů. Ne jako symbol, ale spíše jako přesný tón sjednocující křehký sváteční okamžik.

    Móda v kostce: Skims vyráží do hor s The North Face a Miu Miu je značkou roku

    Společnost Skims vrací na scénu svou úspěšnou spolupráci s The North Face. Novou kolekci představil i Ralph Lauren, tentokrát ji ovšem věnoval americkým olympijským sportovcům. Nike odhalil model Air Force 1 Bouclé, odkazující na Chanel Graffiti Bag. Bottega Veneta oslaví Vánoce s luxusním koktejlovým setem a Miu Miu je dle platformy Lyst značkou roku.

    Shay Mitchell uvádí dětskou kosmetiku Rini. Je rozkošná, nebo nebezpečná? 

    Herečka Shay Mitchell uvedla na trh kosmetickou řadu Rini, která okamžitě vzbudila smíšené reakce. Produkty jsou totiž určeny výhradně pro děti od 3 do 12 let. Řada proto rozdělila internet. Je doopravdy nutné, aby děti od tak ranného věku pečovaly o svou pleť, nebo jde jen o další marketingový tah? Rini se stává jedním z nejdiskutovanějších debutů roku. 

    Rekapitulace místo přátelství. Past jménem catch-up přechází z TikToku do reality

    Na TikToku frčí videa typu „let’s catch up“, v nichž tvůrci shrnují svůj život do pár minut. Jenže kultura rychlých updatů se nenápadně přesouvá i do offline světa. Přátelství dospělých se mění v sérii „catch-up schůzek“, které připomínají malé status meetingy víc než chvíle opravdového propojení. A právě sociální síť TikTok trend nejen pojmenovala, ale i normalizovala.

    TikTok Highlights: Birthday make-up rozděluje. Vyvolává překvapivé reakce

    Staronová bitva opět dobývá sociální sítě. Beauty TikTok trend známý jako birthday make-up rozděluje internet. Zatímco jeho zastánci ho vidí jako variantu "full-glam" looku, v jiných vyvolává překvapivé reakce. Někteří muži totiž pod video tutoriály ženám radí, aby se nemalovaly "jako Picasso" a blahosklonně je ujišťují, že "kvůli nim" si obličej líčit opravdu nemusí.

    Milán zdobí luxusní kluziště. Na svědomí ho má hotel z dílny Ferragamo

    Vánoční duch posedl také italské hlavní město módy. Milán tentokrát ozdobilo luxusní sváteční kluziště z dílny módního domu Ferragamo. Rozzářilo dvůr jeho věhlasného hotelu Portrait. Koncept The Gift však letos o Vánocích přináší mnohem více. Návštěvníci mohou po odložení bruslí ochutnat to nejlepší z tamní gastronomie nebo nakoupit dárky v tamních pop-upech.

    Velkolepé návraty do USA. Módní domy na jaře ovládnou Severní Ameriku

    Příští rok se vykresluje jako okamžik, kdy se Spojené státy změní v epicentrum globální módy. Chanel míří do New Yorku, Dior do Los Angeles a Moncler do zasněženého Aspenu. Gucci přistává na Manhattanu, zatímco Louis Vuitton volí stejnou metropoli jako symbolický bod návratu. Severní Amerika se stává místem, kde evropské domy nacházejí staronový rytmus. Každá z prezentací posouvá atmosféru země do vlastního vizuálního jazyka a dodává jarní sezóně jedinečný americký puls.

    Výběr pánské vůně vyžaduje přípravu. Zapomeňte na komerci a darujte originalitu

    Pánské vůně během Vánoc získávají zvláštní význam a zároveň jsou dárkem, jenž má vlastní přítomnost. Elegantním gestem se stává vůně nikoliv masová, předvídatelná a zaměnitelná, ale taková, která pracuje s prostorem, materiály i nositelem. Niche parfém dokáže tvořit atmosféru podobně jako umělecký objekt. Působí tiše, přesto křičí na celé okolí. V rukou obdarovaného získává funkci osobního talismanu, nikoliv flakonu, který si rozbalí další tisíce mužů v Česku.

    Versace řadí zpátečku. Dario Vitale opouští po necelém roku vedení

    Návrhář Dario Vitale je opět bez práce. Po necelém roku opouští pozici kreativního ředitele módního domu Versace. V pozici letos v dubnu nahradil ikonickou Donatellu Versace. Oznámení přichází jen pár dní po oficiálním převzetí značky společností Prada Group, která má dle všeho jasnou vizi nové éry Versace. Kdo Vitaleho nahradí ale její zástupci prozatím neprozradili.

    Zara Larsson překročila hranice hudební scény. Do módy vnáší žhavé pohodlí

    Zara Larsson nepatří k ženám, které běžně nosí podprsenky, a právě tento osobní postoj ji přivedl k založení vlastní značky sexy spodního prádla. Její první kolekce s názvem MAIN ROSE představuje projekt, v němž může naplno vyjádřit svou estetiku i tvůrčí pohled. Spolupracovala na ní se zkušeným týmem skandinávských odborníků, jež tvořili pro jména jako Acne Studios nebo Eytys. Impulsem ke vzniku značky byla její touha rozšířit tvůrčí aktivity mimo oblast hudby.

    Demna rýsuje svou vizi Gucci. Pre-fall 2026 řada uctívá odkaz Toma Ford

    Nová verze Gucci pomalu nastupuje na scénu. Návrhář Demna Gvasalia odhalil teprve druhou kolekci ve své nové pozici kreativního ředitele. Upřesnil tak obrysy vize, kterou představil již letos na podzim v Miláně. Řada Pre-fall 2026 však potvrzuje jeho úctu k archivním kapitolám značky, především pak k ikonické éře 90. let, jež vznikla pod taktovkou Toma Ford.

    Když luxus smrdí. Tod’s ukazuje realitu „Made in Italy“

    Pověstný italský luxus se hroutí jako domeček z karet. Ránu mu tentokrát zasadila aféra značky Tod's, jež je známá pro své kožené výrobky. Dle milánského soudu docházelo v továrnách jejích čínských dodavatelů k zneužívání pracovní síly, přičemž společnost o této skutečnosti věděla. Italský gigant nyní čelí sankci v podobě šestiměsíčního zákazu jakékoli propagace.

    ― Reklama ―

    ― Reklama ―