Za zrodem brněnské značky Zkomnaty stála láska pro vintage i touha po udržitelné módě. Její autorka Viviana Bordásová šije nadčasové kousky, které se nebudete bát vzít do divadla, ani na pizzu. Oblečení totiž dle ní občas bereme až moc vážně. Svůj jedinečný postoj k módě projevuje talentovaná tvůrkyně i ve svých kolekcích, pohybujících se mezi stylovou nestárnoucí klasikou a hravými limitovanými návrhy.
Co vás donutilo začít tvořit „s čistým svědomím“, jak sama píšete na webu Zkomnaty?
Soustředím se na přírodní materiály a snažím se, aby byla moje móda udržitelná. A pokud šiju z umělých látek, tak pochází z velkoobchodu secondhandových textílií Textile Mountain. Samozřejmě i já mám ale nějakou stopu, vytvářím nové věci. Pro mě ale „čisté svědomí“ znamenalo, že nebudu v Asii zaměstnávat děti nebo kupovat látky z jiných kontinentů.
Vybavujete si nějaký první moment, kdy jste si řekla, že chcete šít šetrně k životnímu prostředí? Spousta výrobců k tomuhle uvědomění nikdy nedojde.
Už od svých 14 let jsem nosila věci ze second handů. Bavilo mě hledání pokladů. Vždy jsem se snažila fungovat udržitelně. Zase to ale neznamená, že bych bedlivě sledovala českou scénu udržitelné módy. Jednak si chci při tvoření udržet čistou hlavu, také si ale oblečení pro sebe buď ušiju, nebo koupím v second handech. Je to ta nejekologičtější možnost, pokud nechcete chodit nahá.
Zdroj: Zkomnaty
Ještě před založením Zkomnaty jste vlastnila obchod s vintage módou Retro komnata. Jak jste překlenula svou lásku ke kouskům ze second handů k tomu, že jste je začala sama rozprodávat?
Vintage oblečení jsem zkrátka zbožňovala. Vždy když jsem cestovala, udělala jsem si mapu sekáčů a všechny je navštívila. Po návratu z jednoho výletu jsem si řekla, že to taky zkusím. Tehdy jsem za studií měla brigádu v kamarádčině obchodě s prádlem a to mě taky popostrčilo k tomu, že bych něco podobného zvládla. Byl to upřímně docela freestyle.
Měla jsem na účtě třeba 20 tisíc korun a vlastnila obchod, který jsem nemohla opustit. Měla jsem ale velké štěstí, že se mi sen splnil a fungovalo to. Jenom jsem pak po pěti letech vyhořela a už to dělat nechtěla. Dnes už to asi tak jednoduché není, protože jsem tehdy otevřela první obchod s vintage oblečením v Brně. Ta konkurence bude jiná.
Jak jste se tedy od Retro komnaty dostala až k tvorbě Zkomnaty?
Vytvořit první mini kolekci mě napadlo, když jsem viděla, že po některých secondhandových kouscích z mého vintage shopu je velká sháňka, ale nemám jich tolik. Řekla jsem si, že trochu šít umím, naučila mě to mamka, tak proč bych to nezkusila. Zároveň jsem chtěla vytvořit univerzální kousky, které by obléklo více typů postav.
Zdroj: Zkomnaty
Sama jsem nikdy neměla modelkovskou postavu, vždy jsem měla prsa, zadek a trochu užší pas. A bez elastických materiálů není tak snadné takovou postavu obléct. Chtěla jsem ale, aby mé zákaznice po kousku sáhly i po několika letech. Tehdy, to bylo šest let zpátky, jsem vážila o asi 14 kilo víc a ty šaty, co jsem tehdy ušila, mi pořád jsou. Takže mise splněna.
Nechci, aby nás oblečení omezovalo. Inspiruju se svým okolím i finskou přírodou
Kdybyste měla značku představit někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, jak byste ji prezentovala?
Soustředím se na modely, které jsou nadčasové a udržitelné. Trendy se snažím spíše potlačit. Nechci, aby zákaznice měly šaty jen na sezónu. Také mám univerzální velikosti a snažím se být elegantní. Tvořím proto šaty, které si vezmete jak do divadla, tak do práce. Chtěla bych, aby lidé sáhli po hezkých věcech, i když jdou „jen na pizzu“. Zároveň nechci tvořit luxusní šaty, ve kterých si budete bát venku sednout. Někdy bereme oblečení až moc vážně. Pořád je to kus věci, sloužící k tomu, abychom nechodili nazí. Nechci, aby nás omezovalo.
Zdroj: Zkomnaty
Zmínila jste, že vás naučila šít maminka. Jaké pro vás byly začátky, když jste měla jen minimální zkušenosti?
Nechtějte vidět, co jsem tehdy ušila, bylo to strašné. Učím se do teď a pořád jsou věci, na které bych si netroufla. Jsem ale takový samouk, a to tak nějak ve všem. S první kolekcí mi proto pomáhala mamka, abych si byla jistá, že budou kousky kvalitní. I nyní mám občas imposter syndrom (jev, při kterém někdo pochybuje o svých dovednostech či talentu, pozn. red.), protože vím, že tu krejčovinu někdo třeba i vystudoval. Ale vím, že to, co šiju, umím dobře.
Zkomnaty tedy organizujete úplně sama?
Ano, vše si dělám sama a mám to tak i ráda. Když něco pokazím, můžu být naštvaná jen sama na sebe. Mám navíc tendenci si ze všech spolupracovníků dělat kamarády. O to těžší je jim práci delegovat. Pracuji proto jen s modelkami, i když s nimi se vlastně také přátelím. Jsem proto ráda, že můžu focení spojit s tím, že je vidím. Třetinu roku žiju ve Finsku, a tak když jsem v Brně, nemám moc čas.
Z Finska pak řídíte značku na dálku?
Mám ve Finsku přítele a jezdím tam už asi dva roky. Do teď jsem si vždy vzala třeba na 10 dní volno. O to víc jsem pak musela pracovat po návratu. Nyní mě ale čeká novinka, konečně jsem si tam totiž pořídila šicí stroje. Hromadím tam navíc už dlouho secondhandové látky, které chci zpracovat. Takže nyní budu moct z Finska i pracovat.
Zdroj: Zkomnaty
Jakým způsobem hledáte inspiraci?
Návrhy většinou vznikají tak, že potřebuji něco na sebe. Příkladem jsou šaty, které jsou do teď mým nejoblíbenějším návrhem, a to Bez mlíka, bez cukru. Vytvořila jsem je o půlnoci v předvečer svého „slučáku“, 10 let po maturitě. Ušila jsem si klasické áčkové šaty s balonovými rukávy. A po třech letech je na e-shopu pořád najdete. Inspiraci ale hledám i v tom, co vidím kolem sebe nebo co dělám.
Loni jsem nám třeba chtěla s kamarádkou vytvořit ladící šaty pro naši dovolenou v Itálii. Látkou jsem se inspirovala u finské kamarádky, která měla byt potapetovaný vzory a výraznými barvami. Jinak hodně čerpám z finské přírody. Z ní vycházejí i dvoje nejoblíbenější šaty loňska. Jedny byly inspirované polární září a druhé moruší, která roste v Laponsku. Vypadá jako oranžový obláček, a přesně tak působily i ty šaty.
Jací favorité v nabídce Zkomnaty dlouhodobě vyhrávají?
Zrovna zmíněný střih Bez mlíka, bez cukru je nejoblíbenější, a to v lahvově zelené. Potom následují šaty, které jsem navrhla loni na podzim, takzvané Tie-up dress s vázáním. Nechala jsem si je taky, a to už se všemi nedělám.
Testuju i vlastní plavky. Nechci ale, aby se jednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte
Ušít kvalitní oblečení není jen tak. Co vše zahrnuje tvorba jednoho kousku?
Napřed mě musí oslovit látka. Než mi dojde do rukou, tak se ale o střihu nerozhoduji. Potřebuji ji držet, abych věděla, co je možné. Mám asi tři kostry a z těch vycházím, jelikož jsem si jistá, že budou sedět téměř všem. Ušitý kus si buď nechám, nebo ho dám kamarádce. Vždy ho ale potřebuji vidět na někom jiném. Kousky si nikdy nešiju dopředu, a proto mi nezůstávají zbytky. Jen si musím šaty nastřihnout, abych věděla, kolik jich z dané látky ušiju.
Zdroj: Zkomnaty
Jak hledáte nové látky?
Mám asi pět různých dodavatelů. Všechny látky jsou z Evropské unie a některé vyloženě z Česka, ty používám primárně. Pak odebírám od české firmy Textile Mountain, což je prodejce deadstock látek, který je vykupuje jak ze zrušených továren, tak od lidí. Loni jsem ale odkoupila nějaké látky i sama. Ozvala se mi třeba slečna z Prahy, že našla na půdě po babičce role flanelu.
Ve vaší nabídce najdou zájemkyně převážně šaty, ale také topy, sukně nebo kalhoty. Do jaké části šatníku se chcete ještě pustit?
Jednu novinku už mám hotovou, ale testuju ji. Jsou to jednodílné plavky. Hrozně ráda totiž plavu. Už je nosím i do bazénu, ale nastává mi jistý konflikt. Produkovala bych totiž něco, co není z přírodního materiálu. Potřebuju si být navíc jistá, že plavky vydrží alespoň tři roky. Aby se nejednalo o další plast, který za chvíli vyhodíte. Další zádrhel je, že u nich budu muset řešit i velikosti. Ale už se na ně moc těším.
Jakým způsobem přemýšlíte nad tím, jak zákaznice na české módní scéně zaujmout? Zvlášť, když Češi možná nejsou zvyklí za udržitelnou módu připlácet.
Toho jsem se asi nejvíc bála, když jsem se do značky pustila. I když tenkrát stály moje šaty polovinu, protože jsem si netroufla svoji práci nacenit. Sama jsem se obávala, jestli se tím zvládnu uživit. Protože to není zrovna levná záležitost. Byla jsem ale překvapená, že ta poptávka tam je. To mi něco říká i o české klientele. Že když je něco kvalitní a mohlo by to slušet delší dobu, tak za to zaplatí.
A nemluvím jen o sobě, je tu spousta značek, co dělá něco podobného jako já. Zákazníky si mezi sebou spíše přehazujeme. Samozřejmě jich je ale čím dál více, protože mladší generace je uvědomělejší. Neřekla bych ale, že jsme na české scéně konkurenti. Spíš táhneme za jeden provaz. Jsem si skoro jistá, že člověk, co má šaty ode mě, má jedny i od jiné české značky.
Máte pocit, že k tomu musela česká scéna dospět? Třeba na základě porovnání toho, jak trh vypadal v době, kdy jste začínala?
Tehdy jsem se musela obhajovat jako blázen. Kamarádky ani v sekáčích nakupovat nechtěly. Myslím, že v dnešní době je ale velmi ojedinělé znát někoho, kdo to tak má. Od té doby se trh brutálně změnil. V tomhle je práce odvedená tak trochu za vás, protože to povědomí tam je. A značky už se nemusí tolik obhajovat.
Zdroje: Instagram, Zkomnaty